Proč je Rusko líhní dezinformací?

Typickým dezinformačním příběhem v souvislosti s nedávnými sabotážemi v Německu je rozjeté politické a mediální kolečko v Rusku. V rámci něj jsme se dozvěděli, že by si Německo za svá údajně vykonstruovaná obvinění zasloužilo nejlépe jaderné útoky.

Ruští politici a političtí komentátoři záštiplně dštili oheň a síru na všechny ty, kteří se jen odvážili pozvednout prst a upozornit na to, že je to vítr z ruských dálav, nikoliv jakási fikce, v rámci níž osamělí vlci chtěli jen tak z plezíru zaútočit na lipské letadlo.

Ačkoliv se jednoznačně podařilo identifikovat viníky a dát si jedna a jedna dohromady, tedy spojit je s Ruskem, Rusové dál melou svou jako smyslů zbavení. My jsme ti, na které Evropané útočí a basta. A za to si zaslouží to nejhorší, pomalu jadernou bombu. Jedná se však o cirkusáckou magii, kterou Rusové používají již dlouho a činí tak právě proto, že vědí, že na Evropany platí.

Jaký cirkus je nejlepší? No přeci ten ruský. Na dezinformace jsou Rusové experti. Jen jaksi pozapomněli na pravdivost poučení: „nedělej ty grimasy, nebo ti to zůstane“. V jejich případě se podivný rádoby klaunovský škleb usadil na jejich obličeji tak skálopevně, že to vypadá, že ho už nikdy nebudou schopni sundat.

Výsledkem je, že při výbuších ve švýcarském hydroelekrárenském komplexu se řada komentujících vymezovala proti Rusku, i když by s nimi nemělo nic společného. Vlastně v původních komentářích nikdo ani nezmínil, že Švýcaři měli svého času tradici ukládat nevybuchlé bomby a munici z druhé světové války v jezerech, takže proč by to nemohl být tento případ. Což ale neznamená, že to právě tento případ je. Jen jde o to, že když se rovnou už vše svaluje na Rusko, je to ta nejrychlejší cesta do pekel, vedoucí k tomu, stát se Rusku podobnými. A to přeci nikdo z nás, kdo je při smyslech, nechce.

Přesto se většina českých komentujících nechala nachytat na ruský lep. I když Rusové nejspíše nemají nic společného se švýcarským incidentem, někteří komentující se jali naznačovat, že Putin měl v oblasti svou nepřiznanou rodinu - své nelegitimní či snad i legitimní děti.

Tento příklad ukazuje, že Rusko dokáže těžit z jakékoliv dezinformace. Čtenáři se rozdělili na dvě jasné skupiny - jedna věří, že s tím Rusko mohlo mít něco společného, a druhá nad tímto „faktem“ pozvedává obočí. Obě se však Ruskem zabývají, a o to Rusům jde, abyste na ně nikdy nepřestali myslet. Tak se dělá dokonalá propaganda!

Je třeba říci, že Seznam a Novinky v tomto ohledu v boji proti dezinformacím činí mnoho. Překvapivě čím více články a jejich  redaktoři na Seznamu bojují proti mylným informacím, tím více se vyrojuje čtenářů, kteří se snaží seznamovské články rozporovat. A to jsou právě ty lidské vlastnosti, na které Rusové sází. Na snahu jít do protivky, na lidskou zášť, žárlivost. A především: řevnivost.

To, kolik lidí v daném národě věří ruským dezinformacím, může být vztaženo nikoliv pouze k míře inteligence lidí, ale také k tomu, jak jsou tyto negativní a nekultivované lidské vlastnosti promořené na daném území.

A zrovna v Česku je, bohužel, řevnivost a snaha protestovat a jít do protivky téměř něčím, jako kulturním fenoménem. Rusové tak mají v takovém prostředí značně usnadněnou práci. Jediné, co by pomohlo, by byla snaha samotných místních o to, vzdát se své záliby v protestování a opozici jen tak, pro zábavu. A věnovat se takovému jednání pouze v případě, že by pro to byly skutečně dobré a opodstatněné důvody. Ale vzhledem k tomu, že reptání a protestování jsou zde záležitosti rovné prakticky psychologické závislosti, jednalo by se v případě jejich masivního dobrovolného umenšení de facto o zázrak.

Práce s klamavými informacemi má v Rusku hluboké historické kořeny. Sovětská KGB měla dokonce i specializovaná oddělení pro takzvaná „aktivní opatření“ (aktivnyje meroprijatija). Zde se padělaly dokumenty, šířily fámy a zakládaly falešné organizace na Západě.

Dá se říci, že vlastně dezinformace vznikly již za ruského knížete Grigorije Potěmkina, který prý nechal nastavět kulisy domů, když kolem nich projížděla carevna Kateřina II. Veliká. Aby si myslela, že Rusko na tom není zas až tak špatně. Tak, a teď si přečtete tuto informaci nebo spíše dezinformaci znovu a dementujte si jí.

Tato představa, často šířená ve veřejném prostoru, je sama o sobě historickou dezinformací! Potěmkin totiž nechal nastavět opravdová města, nikoliv jen kulisy. To jeho doboví protivníci začali šířit dezinformace, že se jednalo o pouhé kulisy!

Opravdový dezinformační majstrštyk se podařil až sovětskému vůdci Josipu Stalinovi za ukrajinského hladomoru. V době, kdy statisíce Ukrajinců umíraly na ulicích nedostatkem jídla, vypravil prezentační vlak pro zahraniční pozorovatele ze Západu, který se šinul přes celou Ukrajinu a sledující z něj vůbec nepoznali, že se na Ukrajině dělo něco nekalého. Naopak si pochvalovali, jak je to bohatá země!

Jedna z dezinformačních zahraničních sovětských akcí byla akce StB na šumavském Černém jezeře. Zde, na dně jezera, se měly údajně vyskytovat kompromitující dokumenty na řadu západních činitelů. V souvislosti s jejich nacistickou minulostí. Celá operace byla od začátku pečlivě plánována a vymyšlena. Jeden z operativních agentů posléze zběhl na Západ a stal se součástí cizí rozvědky. Důsledkem byly politické otřesy v Německu. Přitom všechno jen pro bouři ve sklenici vody. Na dně jezera samozřejmě žádné dokumenty nikdy neležely. Je tedy zjevné, že Západ není rozhodně vůči dezinformačnímu tlaku imunní. Právě naopak. To Rusové dobře vědí a umně a soustavně toho využívají.

Pojem hybridní válka je spojen kupodivu s článkem ruského generála Valerije Gerasimova, který  vyšel v únoru 2013 v ruském týdeníku Vojensko-průmyslový kurýr (Vojenno-promyšlennyj kurjer). Zde hovoří primárně o operacích, které nemusí mít předně vojenský, ale spíše informační charakter.

Samotný pojem hybridní války podle Gerasimova je poněkud zprofanovaný - je to vlastně čirá dezinformace, protože v článku s názvem Hodnota vědy spočívá v předvídání Gerasimov pouze analyzoval:

že v moderních konfliktech neklesá význam nevojenských metod (politických, ekonomických, informačních či humanitárních), které mohou být v kombinaci s protestním potenciálem obyvatelstva efektivnější než samotná vojenská síla.

V článku Gerasimov rozhodně nenavrhuje žádné hybridní opatření, naopak používá příklad událostí tzv. „arabského jara“ a „barevných revolucí“. Tvrdí, že tímto způsobem, skrze informační operace a podněcování protestů, útočí právě Západ na režimy nepohodlné pro USA.

Na základě humbuku vyvolaném britským spisovatelem s italským jménem Markem Galeottim vznikl z článku pojem „Gerasimova doktrína“. Žádná taková doktrína ale ve skutečnosti neexistuje. Gerasimov jen shrnoval trendy v moderním válčení. Termín hybridní válka Gerasimov ani jednou v článku nepoužil. Termín vznikl ve skutečnosti na Západě pro popis taktiky libanonského hnutí Hizballáh.

Když pak Rusko v roce 2014 anektovalo Krym za využití dezinformací a „zelených mužíčků“, západní analytici si Gerasimovův článek zpětně spojili s touto praxí a začali jej označovat za otce ruské hybridní války.

Ovlivnit mysl nepřítele a ochromit jeho politickou vůli je podle Gerasimova levnější než rozbít celou zemi a pak ji zase dávat dohromady. Něco takového se ovšem na Ukrajině Rusům vůbec nepodařilo. Zatím zde zdecimovali tisíce hektarů půdy a řadu technických zařízení a staveb, a i kdyby si toto území chtěli převzít, jedná se nyní o de facto spálenou zemi. Přitom před vpádem na Ukrajinu byly sice mezi Ruskem a Ukrajinou třenice, ale kulturně a obchodně byli natolik propojení, že je ostatní mezi sebou často ani nerozlišovali. Zelenský vesele točil v ruštině, Ukrajinci se mnohdy sami v zahraničí označovali za Rusy, Rusové se nechávali brát za Ukrajince a osoby s rusko-ukrajinským původem vůbec neřešily, kam vlastně patří. Ruské a ukrajinské zboží nikdo ostře nerozlišoval. Ukrajinsko-ruský geografický okruh si žil svým vlastním úzce propojeným životem a i ruské dezinformace Západ s trochou nevraživosti toleroval. Takže k čemu to všechno bylo? Kde asi udělali Rusové chybu? Že by problém s hlavou?

Nyní se tak alespoň Rusové snaží odvést pozornost od svých neúspěchů a ovlivnit západní myšlení svými dohady a spekulacemi, které vypouští do éteru. Je to opravdu chabá a zoufalá znouzectnost ve srovnání s tím, jak věci mohly fungovat, kdyby Rusové zůstali se svým vojskem za hranicemi svého státu.

Ale přiznat si plytkost svých vojenských úvah nechtějí, to raději obětují tisíce lidí, než by si Putin nechal pošramotit své zakomplexované ego válčícího úředníka. Popravdě nezvládl nechat zachránit ani pár desítek elitních námořníků z ruské jaderné ponorky Kursk, i když jejich záchrana byla bez problémů možná více způsoby. Pro něj samotného to mělo být varování, že není zrovna operativní stratég. Ovšem přeceňování svých schopností až do absurdna je součástí zase ruské kultury a není moc fér, aby za to trpěli jiní. Rusové se snaží seč mohou zachovat tvář, ze které už ale zbyla jen ošklivá a hloupá posmrtná maska.

Jak jste již mohli vidět, samotné pojmy spojované s ruskou dezinformační scénou jako Potěmkinova vesnice nebo hybridní válka jsou sami o sobě dezinformacemi. A o to právě jde. Vyvolat informační chaos především u veřejnosti. Z ní totiž vyrůstají politici, které v demokratických společnostech lidé volí. Jaká společnost - takoví politici. Jak jednoduché.

Ruská strategie nestojí na tom, aby veřejnost uvěřila jedné konkrétní lži. Je založena na chrlení obrovského množství protichůdných verzí jedné události.

Jeden příklad za všechny: v případě útoku na Ukrajinu ruská média nabídla desítky různých (často absurdních) teorií. Jakože jsou Ukrajinci nacisté nebo satani a podobně.

Cílem je, aby běžný občan bombardovaný desítkami a stovkami zpráv došel k závěru, že skutečné pravdy se nelze dopátrat, protože všichni stejně lžou. Výsledek? Apatie, možná sympatie k Rusku a antipatie k vlastnímu státnímu aparátu, který je ještě navíc tak „zlý“, že člověku zabraňuje, aby se dozvěděl možnou pravdu.

Propaganda samozřejmě začíná s oficiálními státními médii. Zde řádí blázni a maniaci dostojevského typu bratrů Karamazových jako je ruský státní moderátor Vladimir Rudolfovič Solovjov.

Z nich se pak šíří přes různé youtubery a komentátory na sociální sítě. Rusové mají své trolly, boty a média.

Rusko vybudovalo poměrně robustní infrastrukturu pro masové šíření manipulací v kyberprostoru. Za tímto účelem má i trollí farmy pod takovými názvy jako je petrohradská Agentura pro výzkum internetu. Zde sedí stovky lidí, kteří pod falešnými identitami na sociálních sítích komentují a vyvolávají hádky.

Následkem je řada i ověřených profilů, kteří to na českém internetu dělají zadarmo a rádi. Proč? Cítí se jako utlačovaní šiřitelé pravdy. Ruské pravdy pochopitelně.

Rusové podporují síť proxy webů, které nekriticky přebírají ruské narativy a maskují je za nezávislé názory.

Nejlepší lež je polopravda. A tak ruské dezinformace využívají problémy jednotlivých evropských zemí a parazitují na jejich sociálních výzvách. Aktuálním tématem jsou uprchlíci, ceny energií či očkování. Některé české politické strany se staly doslova pátou kolonou ruských dezinformátorů a jimi ovlivnění občané je pak nadšeně volili.

Rusko má jako svou strategii rozdělovat svět. Proč vlastně? Protože se bojí. Bojí se vlastní reality a vlastní situace. Bojí se sami sebe, svých možností a hlavně omezení. Bojí se vlastní hlouposti a toho, že by mohlo jednoho dne prohrát a být poslední. V Rusku, díky jeho geografické podobě a politice panuje atmosféra schizofrenie a paranoie. Musí proto někde svůj přetlak ventilovat, a proto jej vypouští do okolního světa.

Záleží jen na vás, jestli si bude své nedostatky kompenzovat právě na vašich myslích.

Existuje ovšem ještě jedno kritérium, na základě kterého je možné pracovat s informacemi. Když vám umělá inteligence naservíruje nějakou pitomost, což se stává nezřídka, také hned nemusíte zděšeně nadskočit na židli, cože hrozného to na vás svět chystá. I informace totiž vedou duchovní energie. S nimi vám může pomoci intuice. Intuitivní přístupy se používají i v samotné vědě, není na nich tedy nic neseriózního. Jde zkrátka o to, že jestliže máte z nějaké informace nebo zdroje divný pocit, je dobré se ptát proč.

Pokud rádi „baštíte“ „zaručeně správné“ informace právě pro ten prapodivný svíravý pocit v žaludku a nepříjemné šimrání ve střevech, je dobré se upřímně zeptat sami sebe, své hlavy a svého rozumu, jestli to máte skutečně zapotřebí.

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-exploze-ve-svycarske-vodni-elektrarne-40596823

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-utok-na-letadlo-v-lipsku-proc-vysetrovatele-vedou-stopy-do-kremlu-40596069

https://domaci.hn.cz/c1-66536960-cesko-celi-propagande-a-dezinformacim-z-ruska-a-ciny-rusko-k-tomu-vyuziva-prezidenta-zemana-rika-analytik

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-myty-pod-lupou-jak-rusko-lze-a-internet-ho-usvedcuje-189510

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-podvrzenymi-materialy-na-dne-cerneho-jezera-zmatla-stb-cely-svet-232021