Článek
Oba žili ve stejné době. Žižka mohl chodit na Husova kázání a jistě ho dobře znal. Oba totiž patřili k přátelům v okruhu Václava IV.
Husův mocný ochránce a „vychovatel“
Hus měl pro svůj kariérní vzestup rektora na Karlově univerzitě zřejmě zvláštní motivy. Ve svých pamětech zmiňoval, že jako malý trpěl hladem. Chtěl za každou cenu do Prahy, aby se zbavil své nuzoty.
To se mu s podporou jeho přítele Křišťana z Prachatic, který byl předchozím rektorem Karlovy univerzity, nakonec podařilo. Sám tvrdil, že neměl ani na knihy, teologii nedostudoval. Ale celé to taky mohlo být takové to typické české fňukání. Kdyby chtěl, jeho přítel Křišťan toho času rektorem, by mu je dozajista zajistil.
Dalším mocným podporovatelem Husa byl král Václav IV., toho času již díky působení jeho bratra Zikmunda tak trochu na vedlejší koleji. Jan Hus a Václav IV. byli spojenci, jejichž vztah se měnil. Václav IV. byl nepochybně chronický alkoholik a Hus měl rád pitky a dobré jídlo. V tomto ohledu se k sobě dobře hodili.
Vzhledem k tomu, že byl Hus dva roky před Kostnicí exkomunikovaný, vyvstává otazník o jeho duševním zdraví, proč vlastně na koncil chodil. Musel vědět, že tam vlastně nemá co dělat. Možná to mělo co do činění s chronickým alkoholismem, který otupuje smysly. Jeho kostru však antropologové jako Emanuel Vlček již neprozkoumají - narozdíl od Václava IV. byl spálen na troud a jeho ostatky skončily v řece. Ale alkoholismus je jednou z alternativ vysvětlení jeho podivného rozhodnutí.
Každopádně víme, že do králova okruhu se Hus dostal přes jeho ženu Žofii Bavorskou, která byla Husovou zastánkyní. A víme rovněž, že také pozdější světec Jan Nepomucký byl umučen na příkaz krále v roce 1393. Tady můžeme hledat psychologické kořeny toho, proč si Hus tváří v tvář církevním potentátům tak věřil. Doufal totiž, že jej král ochrání, vždyť jemu přeci prošla i vražda církevního činitele! A arcibiskup Jan z Jenštejna k tomu tehdy ani nemrknul okem, jen pokud možno od krále utekl co nejdál.
Hus byl ve skutečnosti královou obětí. Ten jej a jeho kritiku v Betlémské kapli používal jako nástroj k oslabení moci vysokého kléru. Když však v roce 1412 Hus vystoupil proti odpustkům, ze kterých měl podíl i král, tak jejich vztahy razantně ochladly. V době, kdy se situace v Praze vyhrotila, král přikázal Husovi opustit Prahu.
O dalším vývoji víme jen to, že králova ochranná ruka zmizela. Ne však Husovo nepatřičné sebevědomí. Skončil v kostnickém ohni pekelném. A jakou roli v tom všem hrál Žižka?
Jan Žižka a Hus - setkání?
Teoreticky se oba setkat mohli. Žižka si v době Husova upálení pořizoval v Praze dům. Byl navíc jedním z králových ochránců - bodyguardů již od roku 1411, a jako takový jej provázel i na zahraničních cestách.
Jisté je, že Žižka se rozhodně setkal s Husovými názory. A jak na ně reagoval? Nejspíš do chvíle, kdy si v Praze zajistil dobré bydlo, nijak. Byl spíše pasivním pozorovatelem. Smrt Husa v Kostnici jím však otřásla. Nejspíše se jedním z jeho motivů stala touha po sebezachování. Když viděl, že král Václav Husa neochránil a dovolil, aby jej Zikmund zahubil, zatímco Žižka on sám byl na Václavově straně, dal si jedna a jedna dohromady.
Bude teď Zikmund likvidovat své odpůrce podobně jako zničil Husa? Je třeba kout železo, dokud je žhavé. A tak se účastní zřejmě prvního pražského „husitského“ vzbouření. A staví se do čela husitských „lidových“ armád.
Žižkovo máslo na hlavě
Žižka měl vzhledem ke své rodinné historii a svému dřívějšímu chování už dost vroubků. Byl plenitel české země a jen zásahem krále Václava IV. byl omilostněn a mohl „plenit“ v králových službách.
Dříve lapka a nyní počestný rytíř. To není dobrý start a velký morální kredit. Není divu, že mnozí táborští kněží se pozastavovali nad tím, že má jejich kroky usměrňovat Žižka. Byl horká hlava a když se mu někdo nelíbil, ihned proti němu zasáhl. Z kázání Husa si pamatoval, že dobrým základem je Písmo svaté, a tak své vojenské akce vždy opíral o biblické pasáže.
Z neurčitého, nejasného husitství vzkypělo táborství, důsledné v činech podle okamžitého vnuknutí, nikoli z rozvahy; bylo nepřirozené — již za dvě desítiletí po smrti Husově bylo zničeno (Lipany 1434). Avšak zároveň padá i husitství. Neboť kompaktaty husitství mravně bylo pochováno.
Nicméně, nakonec jen sám vnesl mezi husity chaos. Část z nich se dala na jeho stranu a část proti němu. Výsledkem byl bratrovražedný boj. Jeho osiřelí bojovníci si dali jméno Sirotci a pokračovali lítý boj se svými souvěrci. Bitva u Lipan v roce 1434 tuto národní ostudu završila. A zároveň ukázala, čeho jsou Češi schopni pro své „ideály“. Ty ideály ale nebyly tak křišťálově čisté, jak se zpětně idealizujícími historiky prezentují.
Žižka i Hus rozhodně nebyli svatí, a pokud jde o jejich svědomí, nebylo tak čisté, jak se povídá. Jak říká sám Pán Ježíš. Strom se pozná podle ovoce. A ovoce, které přinesla jejich aktivita, bylo nakonec velmi špatné.
Zdroje:
Mistra Jana Husi sebrané spisy. Svazek III., - Spisy latinské.
James Lenfant. The History of the Council of Constance. 2018. Gale ECCO, Print Editions.
Žižkův řád. Jan Žižka. František Svejkovský. Starověké české vojenské řády. 1952. Orbis.
Petr Čornej. Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. 2019. Paseka.
Josef Pekař. Žižka a jeho doba. 1992-přetisk. Odeon.
