Článek
Umělá inteligence má ohledně jeho osoby jasno. Na otázku Čím byl významný svatý Václav? odpovídá:
Svatý Václav (kolem 907–935) byl přemyslovský kníže a hlavní patron české země. Významný je především jako věčný symbol české státnosti a panovník, který položil základy integrace Čech do západokřesťanské kulturní sféry.
K tomu je třeba dodat, že se Václav stal prvním světcem českého původu vůbec.
A ještě lze říci: potěš Pánbůh. V případě Václava je Bůh opravdu velké téma.
Znáte rčení „Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“? Tak v případě Václava platí tuplem.
Historické zdroje výpovědí o svatém Václavovi
Socha sv. Václava ve sv. Vítu, ne příliš povedená
Není bezesporu žádných pochyb, že Václavova postava byla v dávné české historii velmi populární. A tak již v desátém století vznikla řada legend o jeho životě, zvaných Svatováclavskými. Mezi nejznámější z nich patří latinsky psaná Kristiánova legenda - Crescente fide christiana nebo také První staroslověnská legenda.
V obou kulturních a jazykových okruzích - jak v latinském, tak staroslověnském - vzbuzovala Václavova osoba velké sympatie a zájem. Nepochybně proto se v Kosmově kronice české psané na počátku 12. století neobejde kronikář bez příběhu o svatém Václavovi jakožto knížeti-mučedníkovi.
Svatý Václav však nedá spát ani současným renomovaným historikům a popularizátorům historické vědy jako jsou třeba Petr Sommer, Dušan Třeštík či Petr Kubín.
Všichni se shodují na jednom: svatý Václav byl prostě dobrák od kosti.
Cesta do Václavova „pekla“ byla dlážděna jeho dobrými úmysly
Sv. Václav jako vinař. Co jiného než šibal byl ten Václav
Podle legend byl kníže Václav pěkný renegát. Rušil rozsudky nad zločinci, propouštěl je z vězení a soukal je zpátky z lešení na šibenicích, aby tak světská spravedlnost nedostála zadost. Domníval se totiž, že má jakýsi nebeský patent na odpouštění a vyšší spravedlnost než je ta světská.
Nakupoval zpět otroky, které jeho rod prodával v Praze a jinde na tržištích a činil z nich podřízené jinému Pánovi - Kristu. Tito lidé neměli své propuštění z otroctví zadarmo - museli se stát otroky nové víry - křesťanství. Se šibalským úsměvem sobě vlastním pak ze svého hradiště Václav shlížel na dolní tok řeky, kde byli tito „jeho“ otroci křtěni.
Ještě větší problém však měl se svým „větším“ bratrem.
Kain versus Ábel: Kaine - Boleslave, kde je tvůj bratr Václav?
Ztvárnění potupné Václavovy smrti z 11. století
Na místě, kde Boleslav I., Václavův bratr zvaný Ukrutný, svého bratra zahubil, později postavil kostel. Možná se sám divil tomu, co to do něj vlezlo. Možná jej posedl nějaký divný duch. Každopádně už mu potom nikdo jeho nálepku Ukrutného neodpáral.
Přitom Václav a Boleslav mohli být skvělý tým. Až na to, že Václav Boleslavovi do jeho životních plánů tak trochu házel vidle. Jednak spoluprací s Němci a také jeho důrazem na křesťanskou odpojenost od reality.
Václav se holedbal a utápěl v křesťanském mysticismu, zatímco Boleslav chtěl a musel řešit především praktickou politiku, která se díky Václavovým rozhodnutím naprosto hroutila - stejně jako Přemyslovská říše - jako domeček z karet.
Boleslav I. později prokázal, co byl zač: mimořádně schopný panovník, který vybudoval silný český stát. Zavedl první české mince a připojil k Čechám i Moravu. Symbolem české státnosti se však stal jeho bratr, proč vlastně?
Dobromil svatý Václav: symbolem čeho?
Svatý Václav uprostřed dalších světců na Karlově mostě
Mýty, mýty samé mýty. Lidé milují pohádky více než jakoukoliv realitu. Jenomže v pohádkách se žít nedá. Václav prý i vyráběl svaté přijímání - oplatky a lisoval si vlastní víno.
Václav byl nadšený amatér, který si užíval život plnými doušky. Jenomže na úkor ostatních. Jeho úloha měla být panovnická, nikoliv mystická. A tak to tady je již od jeho časů. Ten, kdo něco dělat má, to zpravidla nedělá, a ten, kdo má být v nějaké pozici, tam zpravidla není, ale je někde úplně jinde.
Svatý Václav je bezesporu symbolem české „rozhárané“ státnosti.
„Německý“ Václav: aneb proč mají Němci rádi svatého Václava a ne Boleslava
Václav na koni, byl-li vůbec někdy na něm…
Sledováno dnešníma očima by se dalo říci, že Václav podlézal Němcům. Uznal svrchovanost Východofrancké říše a platil jí dobrovolně tribut pacis - mírový poplatek. Německá katolická církev se proto k němu obrací jakožto k patronovi středoevropského prostoru. Jinými slovy, řekněme si to otevřeně: jako k někomu, kdo uznával svrchovanou nadřazenost Německa nad Čechami. A to určitě není pro české patrioty žádná dobrá zpráva.
Ti by měli mít raději Boleslava, který ihned po Václavově smrti odmítl platit Němcům a vůči okolní francké říši začal vést vojenský konflikt. Byl sice poražen a donucen uznat jistou míru závislosti na říši, ale už si na Čechy od té doby Němci dali pozor.
Jinak řečeno: Boleslav posílil českou suverenitu, zatímco Václav ji oslabil. Kdo by v tomto směru měl stát na podstavci na „Václavském“ náměstí, je jaksi zřejmé. Ale vzhledem k tomu, že v Česku je všechno tak nějak popletené, skončil tam chudák Václav, o kterém ani není známo, zda vůbec kdy na nějakém koni seděl.
Václav rozhodně preferoval kostelní lavici před nějakým koňským sedlem. A pokud si vůbec kdy vyjel na nějakou slavnostní jízdu, nejspíše tomu bylo v improvizovaném kočáře. Václav totiž nebyl žádný válečník, ale naopak tichý mnich.
Jak ho tedy z té šlamastyky, do které se dávný a mýtický Václav dostal, vysvobodit?
Nejspíš nám jen zbývá se už jen modlit: Svatý Václave, oroduj za sebe, ať neskončíš v tom pekle za tvé dobré úmysly, ano?!
Zdroje:
Petr Kubín. Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava Svatého. 2010. Toga.
Dušan Třeštík. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). 2008. NLN.
Dana Stehlíková. Svatý Václav : ochránce České země. 2008. NLN.
http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/svvaclav.html
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11282993958-svaty-vaclav-a-ochrana-zeme-ceske/
