Kdo rozhoduje v americké politice

Jsou to duchovní proudy, které zanáší USA na mělčinu a okraj civilizačního rozpadu. Kdokoliv, kdo hodnotí USA bez znalosti jeho náboženství, je ve svých analýzách vedle jak ta jedle.

USA je totiž na náboženství postavené. Na americké měně - dolaru - je vyjádření důvěry v Boha: „In God We Trust“, tedy „V Boha věříme“, což je zároveň oficiální motto Spojených států amerických. S Bohem v Americe vše stojí a padá. Pokud jste v USA ateistou, cítíte se tak trochu jako vyděděnec. Něco podobného se odehrává i v Česku, akorát v opačném gardu. Ti, co věří, jsou v Česku leckdy vysmíváni bezvěrci, kteří aby pomalu aby svou víru svému okolí obhajovali a vysvětlovali. Ne tak v USA, tam je to celé o víře, ale o jaké?

Hlavní ideologický důraz do USA vnesli baptisté, kterých je v rámci jejich sdružení v USA bezmála 17 milionů. Tvoří tak největší americkou protestantskou církev. Jejich zakladatelem byl anglikánský kněz John Smyth, který žil v 17. století.

Smyth začínal idylicky. Ze svého kariérního startu anglikánského kněze a lékaře odbočil a stal se kazatelem nezávislé duchovní skupiny. Odešel s ní do Holandska, vzhledem k tomu, že anglický král Jakub I. nebyl zrovna podporovatel nových duchovních směrů.

Hlavním duchovním rysem Johna Smythe bylo, že sám sebe pokřtil. Stal se takovým sebekřtěncem. Baptisté jeho příkladu následovali a kladli důraz na křest pouze u dospělých. Smyth měl vysoké mínění o sobě samém, domníval se, že v jeho okolí není nikdo, kdo by měl větší duchovní poznání než on. A tak vzal vědro s vodou, naběračku a v roce 1609 provedl akt sebekřtu. Tak vzniklo požehnání nejrozšířenějšího amerického náboženského směru, který má zároveň jeden z největších duchovních vlivů na tamní politiku a kulturu.

Baptisté kladou velký důraz na osobní víru. V mnoha případech, a v americké politice především, to přeloženo znamená, že produkují politiky s velkým egem. Z pohledu evropského religiozity se cítí být jaksi duchovními i spasiteli sami sobě. Baptisty byli celkem čtyři američtí prezidenti a každý z nich měl ego nafouknuté jako horkovzdušný balón včetně příslušenství i s osádkou.

Tak třeba nedávno zesnulý Jimmy Carter, který byl prezidentem v letech 1977-1981, svými nepředloženými předsudečnými kroky v podstatě zadělal na současnou americkou válku s Íránem. Ostatně americkou politiku ovlivňoval až do nedávna. Zemřel v roce 2024 ve věku 100 let.

Dalším nechvalně známým baptistou byl americký prezident Bill Clinton (prezidentem 1993–2001). V rámci své křivé výpovědi a maření spravedlnosti čelil jako druhý prezident v historii USA ústavní žalobě. Tento incident vážné poškodil pověst prezidentského úřadu. Jeho náboženské vyznání mu v této záležitosti k sebereflexi rozhodně nepomohlo.

Druhý v řadě velkých duchovních „egoušů“ byl John Wesley (1703-1791). Původně rovněž anglikánský kněz. Na jeho osobní víru měli vliv moravští bratři, pod jejichž inspirací založil metodistické hnutí v Anglii.

Název hnutí „metodismus“ původně vycházel z posměšné přezdívky pro skupinu oxfordských studentů, kteří měli systematický - až metodický - přístup ke studiu Bible. Členové skupiny poté tento název sami přejali.

Stejně jako u baptistů se jedná o sebeglorifikační hnutí. Umožňuje to svědectví Ducha svatého, které by mělo přímo dosvědčovat jednotlivým věřícím, že jsou na správné cestě, a hlavně posvěcení, které je dokladem svěřeným přímo Bohem. Nic z toho nemusí jeho členové druhým prokazovat, je jim to účastí v církvi dáno jaksi automaticky. Jako kdyby každý metodista byl trvale požehnaný prostě tím, že je metodistou.

Wesley dokonce tvrdil, že toto posvěcení se projevuje stavem trvalé modlitby a radosti spojené s Boží přítomností, což je z pohledu křesťanské mystiky čiré nepochopení konceptu Boží přítomnosti. Křesťanský Bůh se totiž podle křesťanské mystiky projevuje především tím, že někdy přítomen je, ale někdy vůbec. Dokonce i jeho syn Ježíš Kristus vykřikl během svého ukřižování: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Ovšem metodisté mají zřejmě na Boží přítomnost větší nárok než sám Ježíš. Rozhodně jsou o tom přesvědčeni.

Není divu, že metodistické hnutí, které má v USA několik milionů příznivců, působilo na americkou politiku poněkud toxicky.

Jedním přívrženců metodistického hnutí je i George Bush mladší, jehož velké křížové tažení proti teroru stálo Evropu mnoho nervů s migračními vlnami a jeho nevhodné zásahy na Blízkém východě jsou vnímatelné dodnes. Krizi prohlubuje jeho současník Donald Trump, který se dal k presbyteriánům, ale aby uspokojil konzervativce typu baptistů, vytvořil speciální komisi pro víru přímo v Bílém domě, která působí jako takový druhý „Vatikán“ pro protestanty. Až na to, že samotné státní instituce v USA by se do náboženství plést vůbec neměly.

Mormoni (oficiální název v titulku) jsou zvláštní společenství, které má v USA rovněž velký politický vliv. Ale i Češi se mají možnost s jejich misionářskou aktivitou blíže seznámit. Poznáte je podle bílých košilí se jmenovkami. Je to bizarní náboženství, které tvrdí, že obsahuje více než Bibli, nové zjevení, které obdržel jeho zakladatel Joseph Smith.

Mormoni jsou také známí svými skandály jako je mnohoženství, které praktikují někteří z nich dodnes. Podstatné je, že sbírají data o všech lidech na celém světě a zkoumají jejich rodokmeny. Pak, podobně jako se baptista John Smyth (neplést se zakladatelem mormonů Josephem Smithem) křtil za sebe, se křtí mormoni za různé mrtvé lidi. Ale otázkou je, co s tím nasbíraným množstvím dat dělají. Každopádně v USA provozují řadu koncernů zaměřených na distribuci potravin a také zemědělské podniky. Jsou totiž v USA největším vlastníkem půdy. Ano, takhle divné to celé je.

Jsou samozřejmě i jiná náboženská hnutí, která hrají roli na americké náboženské scéně, jako je katolictví. Politicky však velký vliv nemá. Jen dva američtí prezidenti byli dosud katolického vyznání. Islám se taky do americké politiky moc nežene, nemluvě o buddhismu či hinduismu, směrů, které zůstávají spíše kuriozitami na politické mapě Ameriky.

Právě důraz na protestanství vytvořilo Ameriku takovou, jaká je. Individualistická a aktivní, ale také sobecká a sebeoslavná, výkonná a produktivní, ale zároveň oportunistická a neinspirativní.

Podstatné je, že kdo nezná hlavní americká náboženství, nemůže ani vědět, kam USA směřuje.

Zdroje:

Sydney E. Ahlstrom. A Religious History of the American People. 2004. Yale University Press.

https://www.washingtontimes.com/news/2026/sep/15/george-w-bush-still-gets-islam-wrong-911/?srsltid=AU7gw4WIDbV_RxfPiRH6eeQrIPxBAuz4ozshep73UAviay6Z_Uic_-yS

https://billofrightsinstitute.org/essays/jimmy-carter-and-the-iran-hostage-crisis/