Článek
O Ježíšově narození a dětství se dočteme původně jen z Bible, konkrétně z Nového zákona. Najdeme zde pár kusých zmínek o zázračných událostech, které s jeho příchodem byly spojeny, jako byla Betlémská hvězda a návštěva Mágů. Ještě jej zastihujeme jako dvanáctiletého diskutujícího s náboženskými učiteli v jeruzalémském chrámu. Pak se zprávy o něm ztrácejí a v Bibli jej znovu potkáváme v jeho 30 letech. Co se stalo mezi tím? A jaký vůbec byl Ježíš, tato nejznámější osobnost, největší celebrita ze všech celebrit? Od jeho smrti uplynulo necelých dva tisíce let a jeho postava stále fascinuje i rozděluje masy. Proč?
Poškozená mozaika Krista vládce v Berlíně. A co jeho celosvětová image, je v pořádku nebo je narušena?
Možná nám napoví Napoleon, který měl hodně starostí s tím, jak udržet pozornost francouzských mas. Několikrát bravurně triumfoval, dvakrát se mu jeho snažení vymklo z ruky, a nakonec skončil jako opuštěný na osamělém ostrově sv. Helena. Když přemýšlel o vlivných lidech, vzpomněl si u toho na Krista:
Ježíš Kristus má vliv na své poddané a dává jim příkazy, i když není viditelně přítomen v těle.
Napoleon velmi dobře věděl, jaké to je, když lidi nehlídáte, když s nimi pořád nejste a nedýcháte jim na záda. Často se všechno pokazí. Přesto právě Ježíš Kristus již zde s námi již několik tisíciletí není a jeho odkaz inspiruje stamilióny lidí. Pro ty z vás, kteří byste chtěli posměváčsky poukázat na to, že možná nikdy neexistoval, tak tím lépe, vážení! O to větší by to bylo mystérium, kdyby osoba, která nikdy neexistovala, ovlivňovala po tisíce let po své údajné smrti miliardy lidí! To by přece byla první světová inteligentní virtuální entita, dávno před nějakou umělou inteligencí!
Důvod, proč se o Ježíšovi píše jen v Bibli, může být lakonický. Našli se lidé, kteří veškeré texty, ve kterých se Ježíš vyskytoval a které považovali za seriózní, sesbírali a vytvořili z nich Nový zákon. Možná, že kdyby o Ježíšovi více psali i římští historici, patřili by do Nového zákona i oni. Nestalo se tak, bohužel pro ně. Historici jsou ostatně lidé, kteří se umí zaměřovat na minulost, nikoli na budoucnost. Pokud by se bývali římští historici vyznali v budoucnosti tak, jako v historii, jistě by o Ježíšovi byli psali. To by pak ale zase nejspíš nebyli historikové a tím se dostáváme do začarovaného kolečka. A tak velmi málo lidí zná třeba takového Tacita. I když, i ten se o Ježíši zmiňuje. Říká, že Ježíš byl popraven za Pilátovy doby. Pouhá kusá poznámka ale zřejmě nestála za zařazení do biblického kánonu. No uznejte, totéž se mnohem podrobněji dozvídáme z evangelií.
Podívejme se na několik pojetí toho, co byl Ježíš Kristus zač.
Esoterické pojetí Krista
Obydlí kumránců se nacházelo v poušti
Někteří chtějí Krista stavět do role člověka, který se vyučil tajným trikům v samotné Indii. Dokonce se tam nachází i jeho údajný hrob. Jiní zase věří legendám, které tvrdí, že Ježíš měl dítě s jeho učednicí Máří Magdalénou. Taková podezření podkuřují takzvaná gnostická evangelia.
To jsou dodatky, které k samotným evangeliím vznikaly téměř paralelně (většina z nich až dvě století po jeho smrti) a byly dílem esoterických skupin, které Ježíše vnímaly zcela jinak než hlavní křesťanský proud. Kolem jejich vzniku a obsahu ale v současné době panuje velký zmatek a humbuk. Důvodem je, že se bohužel mnozí senzacechtiví pisatelé a filmaři ani neobtěžují si je samotné přečíst a šíří o nich naprosté lži a bulvárně šokující nesmysly vycucané z prstu.
Třeba ve filmu Šifra mistra Leonarda natočeném podle vzoru jednoho druhořadého povrchního spisovatele je uvedeno, že v gnostických evangeliích je Ježíš představován jako obyčejný člověk. Pan spisovatel si zjevně s gnostickými evangelii nevěděl rady, a i jeho čtenáři si zpravidla neradi lámou hlavu historickými fakty a podporují tak šíření nekorektního konspiračního dezinformačního pole pod rouškou zábavy a literární fikce. Že to jde i jinak, ukazuje například již zesnulý spisovatel Umberto Eco, který psal také historické romány, mnohem zajímavější a napínavější, ovšem z hlediska reálií naprosto korektní. Jenže ten na to měl hlavu a věděl si s rozsáhlými informacemi rady. Není pravda, že je Ježíš v gnostických evangeliích představován jako obyčejný člověk. Opak je pravdou a třeba nejstarší gnostické evangelium sv. Tomáše ukazuje Ježíše jako mstivého zázračného chlapce, který zasypal své nepřátele kameny.
Oproti tomu podle křesťanských evangelií, respektive krátké poznámky v Matoušovi se Ježíš choval jako obyčejný kluk, který zůstával v poslušnosti svých rodičů až do dospělosti. Vyučil se tesařem stejně jako otec a nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát světovou kultovní ikonou.
Zajímavé je sledovat rozdíly v Ježíšově učení zaznamenaném ve čtyřech evangeliích. Tři z nich se označují za synoptická, tedy popisující jeho životní peripetie souladně s tím, jak v jeho době vyučovaly gnostické sekty. Jednou z nich byla takzvaná kumránská esoterická skupina, která vznikla zhruba dvě století před Ježíšem. Zakladatelem této sekty je neznámý Učitel spravedlnosti. Je třeba si říci, že v Ježíšově době byla mezi Židy spousta sekt a náboženských učitelů a on klidně mohl zapadnout mezi tisíci dalšími. Nestalo se tak. Co jej tak odlišovalo?
Zpět ke Kumránu. Sekta tohoto jména měla útočiště v Judské poušti v blízkosti Mrtvého moře a žila v neustálém očekávání bezprostředního konce světa. Noví adepti, kteří se ke společenství přidali, museli odevzdat celý svůj majetek do společného fondu. Část učení sekty se opíralo o Starý zákon a zbytek o staré perské kulty. Věřili v konečné střetnutí dobra a zla, které se mělo odehrát na sedmkrát. Při posledním střetnutí synů světla a synů tmy měli být ti temní natrvalo zničeni.
Někteří spekulují o tom, že Jan Křtitel, který byl Ježíšovým přítelem a podle některých i zvěstovatelem, byl vychován v tomto sektářském společenství. Prosím vás, slovo sekta v tomto pojetí nesmí být vnímáno negativně. Znamená jen oddělené společenství mezi mnoha jinými. Křesťané, následovníci Krista, byli také nazýváni původně sektou.
V době, kdy Ježíš veřejně působil, byla kumránská sekta poměrně známá. Vědět, jaké byly jeho vztahy s ní, nám může napovědět, jaký Ježíš byl. Byl to apokalyptický zmatený gnostický učitel, jak se nám snaží namluvit různé postmoderní koncepce či vyložené bláboly lidí, kteří se pouze chtějí prezentovat jako chytří a na Ježíšově veřejném obrazu se přiživovat? Takových lidí, kteří se chtějí nacucat na Kristově pověsti pliváním na něj je poměrně dost a jsou snadno identifikovatelní svým primitivistickým výsměchem, který vyplývá z jejich vlastní úzkosti a životní neukotvenosti.
Ježíš se vůči kumránské sektě a jim podobným vymezil jasně. Kumráni nebo jinak esejci* se báli jakéhokoliv duchovního znečištění pocházejícího zvnějšku komunity. A proto nepomohli nikomu, kdo by potřeboval asistenci, ale nebyl z jejich řad. Narozdíl od nich Ježíš v podobenství o milosrdném Samaritánu učil opaku. Smysl Starého zákona je láska, a ne sebeuspokojení z rituální čistoty.
Jinde v evangeliích před kumránci varoval:
Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti,‘ nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech,‘ nevěřte tomu!
Kumránci žili v poušti a byla to jejich náboženská základna, ze které vycházeli. Ježíš naopak žil na veřejnosti a vedl své učedníky k otevřenosti a působení mezi lidmi.
Obraz Ježíše Krista v evangeliích
Ježíš vyhání démona, ten je fyzickou entitou vycházející z mužových úst, z kodexu z 11. století
Ježíš je evangeliemi představován pokaždé z úhlu daného pozorovatele. Matouš byl celník. Z hlediska své profesionální deformace klade důraz na cokoliv, co by se dalo spočítat, a všímá si ekonomických aspektů Ježíšova působení. Sám Matouš dostal pořádnou lekci, když ho Ježíš doslova vytáhl za flígr z jeho účetní kanceláře uprostřed počítání peněz a vyzval ho, aby jej následoval. Matouš se ve vztahu k majetku poučil, a proto třeba zaznamenal slavné Ježíšovo Kázání na hoře, kde je řečeno:
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku. Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
Lukáš byl lékař, a tak si povšimnul především Ježíšovy léčitelské činnosti. Zaznamenává jeho spontánní ozdravné působení, například zde:
Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.
Ježíš chrání ženu před kamenováním za cizoložství, směřuje její vinu na ostatní: Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Sám si čmárá nezúčastněně na zemi.
Už samotná Ježíšova přítomnost kdekoliv a kdykoliv byla léčivá pro všechny přítomné. Opakovaně se mě někteří čtenáři ptají, co je to duchovno či duch, o kterém píšu. Nechme prosím promluvit jednoho z povolaných na toto téma, dnes již zesnulého maďarského autora Józsefa Farkase:
V dnešní době fyzikové objevují různé sféry. To říkám pro srovnání, aby bylo vidět, že neexistují jen tyto sféry, ale i pneumatosféra. Celý svět se vznáší a je ponořen v prostředí Ducha.
Někteří lidé tuto sféru vnímají, jiní ne, protože na ni nemají dostatečně citlivá čidla, ale žádný člověk na světě se bez ní neobejde. Je jako vzduch, o němž většina lidí ani netuší, z čeho se skládá a jak celý proces dýchání funguje. Nelze mu však uniknout. Nemůžete si vědomě vnutit: Tak, a teď nebudu dýchat. Proto, že mu nerozumíte, ještě nepřestane mechanismus dýchání existovat. Dýcháte, protože dýchat musíte, a proto žijete. A jak to konkrétně funguje v duchovní sféře? Farkasovo vysvětlení je polopatické, takové, aby i ten největší zabedněnec věděl, o čem je řeč:
Maminka chce vykoupat svoje děťátko a vykonává úkony k tomu potřebné. Pustí vodu, zapne bojler, udělá se tepleji, okno se zamlží. Spustí se řada fyzikálních procesů, ale to všechno proběhne v určitém duchovním prostředí. Za těmi fyzikálními procesy se skrývá maminčina láska. A to děťátko ji nějakým způsobem vnímá. Takže necítí jen teplo a to, že ho svlékli, dali do vody a šplouchali na něj, ale cítí i ten duchovní náboj. Rozveďme to přirovnání dál tak, že teď to děťátko nebude koupat maminka, ale místo ní to všechno obstará placená paní na hlídání. Stejně tak zapne plyn, veškeré fyzikální procesy budou probíhat úplně stejně, ale děťátko přesto cítí, že duchovní prostředí, které ho obklopuje, je nějaké jiné. Ale pokročme ještě dál: nebude ho koupat najatá paní na hlídání, ale v supermoderním světě bude celý proces automatizovaný. Nějaký velký stroj to děťátko chytí, sundá z něj šaty, dá ho do vany, šplouchá na něj a koupe ho. Co myslíte, že to děťátko bude vnímat teď? Z fyzikálního hlediska se všechno děje úplně stejně, případně celou tu práci nejlépe vykoná ten stroj, ještě hygieničtěji, ještě přesněji, a přesto při tom to děťátko bude trpět, protože tu ten duchovní náboj chybí.
Ano, je to vyzařování duchovní energie lásky! Patří mezi nejzákladnější a nejsilnější projevy ducha, ale nikoliv zdaleka jediné. Samozřejmě ti, kteří lásku projevovat nebo vnímat neumí nebo nechtějí ať už proto, že se s tímto deficitem narodili, zablokovala je rodinná výchova nebo si chtějí veškerého hezkého ducha hrabat jen sami pro sebe, nebudou předešlému textu dobře rozumět. V realitě jsou stejně všichni závislí na lásce a pozornosti ostatních bez ohledu na to, jestli ji chápou nebo ne. A Ježíš byl schopen vyzařovat takovou míru péče a lásky, že uzdravovala i fyzické nemoci.
Přiblížím vám to ještě triviálněji. Ti, kteří se mne ptají, co je duchovno, nechť si jsou jisti, že duchovno je bezpochyby to, co je donutilo se na takovou otázku vůbec zaměřit, zeptat a položit ji do éteru.
Podle evangelií měl Ježíš i schopnost práce se živly, ve středověké kronice toto zobrazení ukazuje Ježíše, jak uklidňuje vichřici
Evangelium Janovo se už zabývá Ježíšem poněkud z jiné stránky. Z pohledu mystika. Samotný text začíná poměrně tajnosnubně slovy:
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
V tomto evangeliu se dozvídáme, že Ježíš je světlem světa a že Boha je třeba uctívat v souladu s duchem a pravdou a zde se také nakonec vzkříšený objevuje svým učedníkům. Konec dobrý, vše dobré.
Pojetí Ježíše v západním versus východním křesťanství
Kristus vládce v brazilském katolickém chrámu, ne všechna zobrazení Krista v katolických kostelech jsou útrpná
Přísně vzato katolící věří, že Svatý duch pochází z Otce i Syna, zatímco pravoslavní tvrdí, že Svatý duch pochází pouze od Otce. Katolíci vnímají papeže jako Kristova náměstka, který má poměrně široké kompetence. V podstatě pro ně nahrazuje Ježíšovu úlohu na zemi. Pravoslavní úlohu patriarchy, který je jejich obdobou katolického papeže, vnímají jinak a berou jej pouze jako jednoho z vyšších kněžských šarží.
Pravoslaví také užívá velké množství ikon, posvátných obrazů, i pro domácí užití, kde je Ježíš zpravidla zobrazován jako vítězný král či zadumaný, téměř nepřítomný meditátor. Jeho pohled je často nezúčastněný, sděluje jím, že se rozhodně nehodlá zabývat malichernými lidskými problémy a k něčemu podobnému jsou povzbuzováni i pravoslavní věřící.
Oproti tomu je v katolickém pojetí Ježíš zpravidla zobrazován jako někdo, kdo trpí za hříchy světa a je účasten s lidmi. Něco takového není v pravoslaví běžné. V katolickém duchu by se člověk měl pomalu ustrnout nad tím, jak Ježíš sám trpí, zatímco v ortodoxním křesťanství, což je jen jiné označení pro pravoslaví, se zdá, že je Ježíšovi celkem šumák váš malinký osobní živůtek. To jsou dva extrémy, které vznikly organicky, povahou a duchovní geografií svého původu.
Faktem je, že podle evangelií dokázal být Ježíš nesmlouvavý a nepřístupný, místy až agresivní a rozhodně se jeho přístup spíše blížil vítěznému pohledu na pravoslavných ikonách než ztrápenému ubožáčkovi na kříži v katolických kostelích. Vzpomeňme třeba na muže, který jej chtěl následovat, ale byl příliš bohatý. Ježíš s ním vůbec nesmlouval a bylo mu jedno, jak se v budoucnosti coby jeho následovník uživí:
Ježíš ho objal pohledem: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“ Když to ten člověk vyslechl, zesmutněl a odešel s těžkým srdcem. Byl totiž velmi bohatý.
Na jiného muže byl ještě drsnější. Když mu jeho potenciální učedník sdělil, že mu v následování brání péče o rodiče, sdělil mu:
Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď rozhlašovat Boží království!
Ježíšův život je z velké části zahalený tajemstvím, ne však jeho učení a činy. Evangelia o nich hovoří poměrně jasně a z nich lze sestavit portrét člověka, který ač se obětoval pro dobro druhých, čekal od nich tutéž oběť ne-li větší, než učinil on sám.
Anketa
* Spekuluje se o tom, že kumránská sekta byla podmnožinou esejců, židovské pseudomystické komunity.
Další zdroje:
Primární zdroj informací o Kristu: Evangelia, Bible v jakémkoliv vydání či překladu.
Miloš Bič. Stopami dávných věků. Mezi Nilem a Tigridem. 1979. Vyšehrad. Miloš Bič byl jedním z našich největších biblistů, řídil i skupinu překladatelů Starého zákona pro potřeby ekumenického překladu.
Fulton Sheen. Life of Christ. Image. 1990.
