Článek
Je klasickým českým rčením , že když má soused kozu, přeje mu ten druhý nešťastník, aby chcípla, místo toho, aby si sám pořídil vlastní. Narozdíl třeba od Německa, jak mnozí poukazují na rozdíly v kulturním smýšlení, kde si prostě jen pořídí svou vlastní.
„Nemám co do úst“
Je tu skupina důchodců, kterým se nedaří zrovna skvěle. A ti jsou před národem za kdoví koho. Rozhodně se necítí dobře a je jim neustále podsouváno, že by bylo nejlepší, kdyby tu raději nebyli. To, jak se národ staví ke svým starším generacím, je jeho vysvědčení a diagnóza jeho stavu.
Eskymáci měli v tomto směru velmi kruté zvyky. Své staré lidi dobíjeli, na jejich vlastní žádost. Proč? Protože oni sami už nechtěli žít, byli často velmi nemocní a nepohybliví a v té velké zimě by nejspíš brzy umrzli. Můžeme se nad tím pozastavovat a vykřikovat cosi o nelidskosti, ale jejich vlastní lidé byli na něco takového připraveni již od mládí.
V našich zeměpisných šířkách a především v zemi strdí a mléka nebyl nikdy k takovým radikálním řešením důvod. Mnozí důchodci se však cítí pod psa. Nejraději by tu nebyli. Budete k jejich pocitům přispívat, nebo je přesvědčíte o opaku? Jak často vy mladí navštěvujete své staré a nemocné rodiče? A teď nemyslím v čase, kdy jim dojde důchod.
„Máme se až moc dobře“
Jsou pak důchodci, kteří oplývají penězi. Dvakrát ročně jezdí na dovolenou do Egypta a není to úplně neobvyklé. Někteří si ale myslí, že se stále nemají dost dobře a jejich nenasytnost je opravdu nemravná. Dráždí tím ostatní generace, protože ty vědí, že zpravidla za minulého režimu dosáhli na mnohé výhody, o kterých se může těm dnešním generacím jen zdát. Třeba na dům či byt. A tak dochází k další polarizaci společnosti.
Dvě či tři frakce se mezi sebou verbálně mlátí slovy po hlavě, hlavně v internetových diskuzích, ale napětí je citelné i na veřejnosti. Laskavost vůči starší a nemocným lidem v prostředcích veřejné dopravy se zdá býti na bodě mrazu. A za všechno může nedostatek komunikace a bazální nepochopení. Stavění barikád mezi lidmi. K něčemu takovému přispívají i politici, kteří si na rozporech ve společnosti dělají politický kapitál.
Jak překonat propast mezi generacemi
Dříve se stáří spojovalo s moudrostí. A dávalo to smysl, v době, kdy byl běžný věk maximálně tak 25 až 50 let, se opravdu to, že se někdo dožil 60 let, rovnalo zázraku. Pak není divu, že se ti ostatní moc zajímali o to, jak se takového věku dožít. Dnes tento nedostatek vyrovnává práce lékařů. Ať žil, kdo chtěl, jak chtěl, vždy je tu pro něj k dispozici třeba kloubní nebo zubní náhrada, aby mu vykompenzovala jeho bouřlivá nezodpovědná léta. Proto tak Češi lpí na zdravotnictví zdarma, bez něj by jim moc v životě nezůstalo.
Existuje moc krásný příběh z Řecka. Zde se rozhodly zkušené „staré páky“ poradit těm mladým. Senioři a seniorky, kteří měli životní moudrost, ji začali předávat těm druhým. Vytvořili volné sdružení na pomoc mladým startupům v obchodě a kultuře a v rámci dobrovolnické činnosti pomáhali těm méně zkušeným. Výsledek? Obě skupiny se cítily moc dobře. Důchodci za to získali pocit, že jsou užiteční a mladí začali chápat jejich úlohu ve společnosti.
Podobné tomu je i s komunitním bydlením. Ve společnosti, kde každý žije zvlášť, odděleně od těch druhých, těžko může jít k nějakému porozumění. Dříve bydleli staří a mladí pospolu a to vedlo k většímu sepětí rodin.
Na závěr je třeba si říct ještě jednu věc. Jsou mezi námi lidé, kteří mají životní zkušenosti se světem, který už pomalu mizí. Je to svět bez mobilů, počítačů a virtuální reality. Jestli se o něm chcete něco dozvědět, doporučuji se jich na něj zeptat. Brzy se takové zkušenosti stanou součástí muzejních výprav a budete za ně platit v tvrdé měně. Takhle je ještě nějakou chvíli můžete mít zadarmo a navíc tím potěšíte svou babičku nebo dědečka.
Zdroje:
https://www.prozeny.cz/clanek/radce-podcast-o-penezich-se-nemluvi-ze-se-maji-duchodci-dobre-byvala-knihovnice-helena-se-brani-sotva-vyjdu-nekoupi-si-uz-ani-cokoladu-101914
https://ceskeduchody.cz/zpravy/prumerny-duchod-2025-kolik-duchodcu-ho-opravdu-pobira
