Článek
Arabela. Česká filmová sága. Plná kouzel, které nakonec skončí v pražském paneláku. Princezna Arabela raději žije v Praze plné smogu a lidského hemžení, než aby zůstala v pohádkové říši. A co Rumburak? Toho nikdo neřeší, troška zla prý neškodí.
V podobné Macourkovské linii se snaží jít současná pohádka Záhada strašidelného zámku. Je dobře, že konečně Češi ukázali, jak to s kouzly myslí. Jsou to pro ně přinejlepším něco jako atrakce kouzelníka Pokustona, které ani v nejmenším nemyslí vážně. Ale pozor, pokud jim hoří koudel u zadní části těla, to se hned modlí a prosí o zázrak.
V podstatě ve světě neexistuje obdoba pohádek, jako jsou ty české, takové, které jsou kouzelné a nejsou kouzelné. Asi jako princezna Koloběžka, oblečená a neoblečená. Jenomže u zázraků a kouzel to tak dobře nefunguje. Neexistují zázraky, které jsou tak nějak napůl. Ani kouzla.
Štědrovečerní pohádka Záhada strašidelného zámku, která připomíná vesnické ochotnické divadlo, jde v souladu s českým stylem Vánoc. Dětem se napovídá, že mají věřit na Ježíška, a i psychologové to doporučují s tím, že po pár letech se děti dozví tu bolestnou pravdu, že Ježíšek neexistuje. A o to nejspíš rodičům jde, těšit se nikoli tou radostí svých ratolestí, ale jejich následným zklamáním. Jinak to ani nelze vysvětlit a Češi jsou experti na to, těšit se zklamáním druhých. Neexistuje jiný národ, kde se dětem tak bolestně lže. Tak třeba americké děti o své kouzlo Santa Klause nepřijdou. Po amerických ulicích pobíhají desítky Santů, které je o tom rádi přesvědčí.
Pro jiné národy jsou jejich legendy stále živé i v dospělosti. Norové věří ve skřítky a obry bez ohledu na jejich věk. To jen Češi trpí komplexem ze zázraků, které prostě neustojí. Táhne se to s nimi už hodně dlouho. Tak třeba takzvaný Číhošťský zázrak, kdy StB musela o zlom krk prokazovat, že si farář Toufar tahal za nitky zázraku sám. Nevím, proč se Češi tak moc snaží zneplatnit cokoliv kouzelného, a učí se to už odmala, ale dost tvrdě za to platí.
Žádní kouzelní lidé totiž ani v jejich pohádkách nehrají. Oskar Hess je neslaný nemastný, jihočeský herec a režisér Jiří Mádl se sice vecpal do filmového průmyslu, ale má nulové charisma a navíc je poměrně hercem podle mého názoru neohrabaným, a tak bych mohl pokračovat ad infinitum. Kam se hrabe dnešní Česko na takové herecké kádry jako byl Vladimír Dlouhý, Vladimír Menšík a další.
Tahle dnešní pohádka je ukázka toho, kam jdou dnešní veřejné fondy. Podle mě v podstatě do kanálu. Ale chápu, že některým se bude tento nemagický slepenec líbit, protože, jak se říká, z nouze cnost. Kvalita se dnes necení ani netočí, tak je pochopitelné, že tonoucí se stébla chytá.
A kouzelnou pohádku a čarovné překvapení u obrazovek už dnes nikdo ani nečeká, všichni jsou totiž naučení už od dětství, že Ježíšek přece neexistuje a kouzla jsou jenom výmysl a že tak to má být. A zklamání, které takové přesvědčení vytváří, se tu považuje za standard. A pak není divu, že se tu žije pořád tak nějak hnusně při zemi. Že vás to baví, to fakt nechápu.
Zdroje:
https://www.denik.cz/spolecnost/zahada-strasidelneho-zamku-nova-stedrovecerni-pohadka-kriz-svehlikova.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-hra-na-jeziska-neni-lhani-rika-psycholozka-a-radi-kdy-ji-prestat-hrat-294397
