Mýtus o ukrajinském nacismu

Podobně jako Češi vítali Rusy jako své osvoboditele na konci druhé světové války, vítali i Ukrajinci Němce jako jejich osvoboditele z nenáviděného sovětského režimu. Politika v jejich vstřícnosti vůbec nehrála roli a už vůbec je proto nelze považovat za sympatizanty nacistů, ani v historii, ani dnes.

Putin si neváhal do Ukrajinců mnohokrát rýpnout s tím, že jsou jen pouhá banda nacistů. A že jeho speciální vojenská operace je má denacifikovat. Zní to absurdně, ale Putin za tímto účelem mohl klidně využít samotnou historii. Akorát, že si ji tak trochu přizpůsobil.

Je třeba uvést, že největšími podporovateli nacistů byli až do doby německého vpádu na jejich území samotní Rusové. Co jiného byl Molotov-Ribbentrop pakt?

Řečeno slovy Putina, Josif Stalin byl kolaborant se Západem, protože se spojil s Brity, Američany a Francouzi proti Německu. A vlastně nechal zabít několik miliónů vlastních lidí, takže byl ještě navíc vrah ruského národa. Proč to Putin nepřizná narovinu?

A co by řekl na rčení, že je nadále sám německým agentem? Z něčeho takového byl obviňován Lenin jen proto, že s Němci spolupracoval. Putin však má rovněž silné vazby k Německu, jak dávné tak nedávné. Co by řekl Putinův otec, který přišel o syna kvůli německému obléhání Leningradu, že jeho synáček tak fandí Němcům, že jim zavedl do jejich domovů až z Ruska plynovod (Nord Stream)? Jeho příbuzní za Němců trpěli a on se s nimi obchodně paktuje? Když je Putin takový antinacista, proč si to dnes vybíjí na Ukrajincích a Němcům tady dvacet let lezl do zadku?

Když Němci zaútočili na Sovětský svaz a jejich tanky se hnaly přes Ukrajinu, většina Ukrajinců neměla tušení, s kým má co do činění. Řada z nich si pamatovala německou armádu z roku 1918, která jim pomohla vybudovat modernější národ. Většina Ukrajinců si myslela, že jsou Němci civilizovaní a osvícení západní Evropané, kteří mohou Ukrajině v lecčem pomoci. Rozhodně byli natolik frustrováni ze života pod sovětským jhem, že by raději zkusili cokoliv jiného.

Někteří dokonce špatně pochopili pojem nacismus (v tom není Putin výjimkou, taky mu nerozumí). Národně socialistická německá dělnická strana, to znělo tak nějak přívětivě. Věřili, že Němci jsou opravdovými socialisty, až později se dozvěděli, že tu jsou proto, aby ovládli svět. Zatímco Němci dali velice brzy najevo, že tu nejsou kvůli ukrajinským národním zájmům, ale jde jim jen o zdroje na ukrajinském území, které by se mohly využít pro Třetí říši.

Němci rozdělili Ukrajinu do tří oblastí. První se soustředila kolem Haliče, druhá na východě Ukrajiny a další na jihu. Toto poslední rozdělení ukrajinského státu bylo jasným znamením, že Němci nemají zájem o solidaritu s Ukrajinci.

Ti, kteří Němcům pomáhali, aby jim pomohli zajistit Ukrajinu, brzy zjistili, jak zbytečné bylo jejich úsilí. OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) vedená Stepanem Banderou spolupracovala s německou rozvědkou na vytvoření speciálních praporů na pomoc Němcům během převzetí Ukrajiny. Tito ukrajinští bojovníci za svobodu bojovali po boku nacistů při dobytí Lvova 29. června.

Bohužel pak udělali fatální chybu, že prohlásili Ukrajinu za nezávislý stát. Němci se neváhali obrátit proti svým dřívějším spolubojovníkům. Banderu a jeho nejbližší okolí zatkli a obvinili z podvracení německých zájmů. Banderovi bylo nařízeno, aby odsoudil své předchozí prohlášení. Bandera ale mlčel. A tak ho poslali do koncentračního tábora.

Někteří jeho druzi zchladili své nacionalistické aspirace a rozhodli se spolupracovat s nacisty. Především zkorumpovaní ukrajinští úředníci, ale to znáte i z Česka, viďte? Mnoho Čechů bylo konfidenty a pomahači gestapa a nikdo proto nenazývá tehdejší Protektorát Čechy a Morava přisluhovačský stát nacistů. Nebo ano?

V něčem se Ukrajinci podobají Čechům. Taky se přes ně přehnala řada dobyvatelských hord a národů. Ukrajinu postupně dobyli Vikingové, Mongolové, Poláci, Němci a Rusové. Ukrajinci se naučili politicky manévrovat a měnit strany na poslední chvíli.

A tak se někteří z nich rozhodli hrát takovou hru s Němci. Nicméně Němci byli stále agresivnější a neměli o ni zájem. Dali najevo, že jsou ochotni na Ukrajině a ve zbytku Sovětského svazu zabít každého, kdo byl pro ně postradatelný.

Ačkoliv Němci prokazovali určitou míru lidskosti vůči zajatým Američanům, Britům a Francouzům, něco takového nemohli čekat sovětští váleční zajatci.

Do roku 1942 Ukrajinci pochopili, o co Němcům ve skutečnosti jde. Ti Němci za druhé světové války byli jiní Němci než ti, kteří je navštívili během první světové války. Tito Němci byli připraveni zabíjet Ukrajince a další na místě za sebemenší provokaci.

Zřejmě málokdo na Ukrajině tehdy četl Mein Kampf, ale je jasné, že nacistický režim považoval Ukrajince za pouhou položku na jeho seznamu. Šlo mu o to, nastěhovat na Ukrajinu německé osadníky. Zhruba 60% východních zajatců zemřelo v německých sběrných táborech. Hladomor, který započali Sověti, dokončilo strádání v koncentračních táborech.

I když s ukrajinskými vězni se obvykle zacházelo lépe než s ostatními Sověty. Bylo totiž možné je zachránit, když si je příslušník jejich rodiny nárokoval. Často s tím přišla nějaká žena a začala tvrdit, že je muž její manžel nebo syn. Tak se stalo běžným, že náhodné ženy zachraňovaly muže, kteří s nimi neměli nic společného. Nebylo totiž možné nijak prokázat opak.

Nacisté se však teprve nadechovali a chystali se spustit velké vraždění. Začalo docházet k masovým vraždám i za bílého dne. K hromadným popravám a masovému zabíjení Židů. O tom všem museli Ukrajinci dobře vědět. Řada z nich bohužel mlčela. V tom se však nijak nelišili od Poláků, Čechů a Slováků. Odhaduje se, že na Ukrajině zahynulo nejméně milion Židů.

Možným důvodem byl německý brainwashing. Zatímco Francouzi se snažili často své Židy chránit, jejich ukrajinští sousedé jim odmítali poskytovat útočiště. Někteří z nich uvěřili nacistické povídačce, že komunismus je židovská ideologie. A tak se mezi nimi rozšířilo, že komunismus je židovské spiknutí, a s tím samozřejmě souvisel jejich pocit neuvěřitelné poroby pod sovětským komunistickým režimem.

Ačkoliv Ukrajina neměla koncentrační tábory, její vlastní občané hnali své židovské spoluobčany do děr, kde byli stříleni.

Jeden z nejhorších masakrů na Ukrajině se odehrál v září 1941 v blízkosti Babyn Jaru (psáno také jako Babí Jar), ​​kde se předpokládá, že bylo popraveno více než třicet tři tisíc židovských obyvatel. Přesto Izrael eviduje přes 2 500 občanů Ukrajiny, kteří byli za své úsilí o pomoc Židům během holocaustu označeni za „Spravedlivé mezi národy“.

Nacisté začali být z Kyjeva vytlačováni na podzim roku 1943, ale úplně neodešli, dokud v Babyn Jaru nepovraždili dalších šedesát tisíc lidí. Tentokrát to byla směsice sovětských válečných zajatců, ukrajinských disidentů, Židů a dalších. Byl to poslední záchvěv nacistické zrůdnosti, protože odtud byli dále na západ tlačeni stále více aktivní sovětskou Rudou armádou. Rudá armáda ve skutečnosti zahnala Němce až do Berlína, kde Německo v květnu 1945 nakonec čelilo drtivé porážce.

Pak začal Stalin nový teror.

To, že Ukrajinci v určité fázi spolupracovali s Němci stejně jako i jiné národy, rozhodně nemůže být důvod k tomu, je označovat jako nacisty. Vladimír Putin zjevně záměrně překrucuje historii a hlavně motivy těch, kteří se na ní podíleli. Ukrajinci z větší části jen chtěli zajistit svou vlastní nezávislost na Sovětském svazu, což ostatně chtějí i dnes.

Zdroje:

Jan Rychlík. Dějiny Ukrajiny.2022. NLN.

Yaroslav Hrytsak. Ukraine. The Forging of a Nation. 2023. Sphere.