Článek
Izraelské politické špičky obvinily v sobotu teroristickou palestinskou organizaci Hamás z toho, že nebyla v rámci výměny izraelských rukojmí a palestinských vězňů propuštěna civilistka Arbel Yehud. V naplánovaných týdenních výměnách, které jsou klíčovým bodem pro komplexní dohody o příměří, ovšem měli mít přednost unesení civilisté. Mezi 4 propuštěnými ženami přesto Yehud chyběla a propuštěny místo ní byly příslušnice izraelských ozbrojených sil.
Izraelská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat - nebyl otevřen tzv. Necarimský koridor, díky kterému by se na sever Pásma Gazy mohly vrátit tisíce nuceně vysídlených palestinských civilistů. Izraelská armáda následně spustila palbu na všechny, kdo se o tuto cestu navzdory výzvám pokusili.
Situace nečekaně eskalovala i na jihu Libanonu, kde izraelské síly zastřelily nejméně 22 osob. Izrael totiž obvinil Libanon z toho, že dle dohody o příměří s libanonskou teroristickou organizací Hizballáh nezískala regulérní libanonská armáda kontrolu nad jihem země.
Tzv. Necarimský izraelský koridor odděluje sever Pásma Gazy od jeho střední části
Relevance izraelských odpovědí
Izrael je teoreticky v právu v obou případech. Jeho odpověď na porušení dohod ze strany Hamásu je legitimní, jelikož Izrael nemá de facto žádnou povinnost dohody dodržovat, pokud je poruší Hamás.
Dodám jen, že volný a bezpečný průchod palestinských civilistů byl nakonec povolen. Došlo tedy k narovnání platnosti ujednaných pravidel ze strany izraelské vlády a my jen můžeme sledovat, zda bude Yahud příští sobotu skutečně propuštěna.
V případě Libanonu je situace poněkud komplikovanější. Jelikož Izrael obvinil Libanon z porušení dohod o příměří a nerozhodl se jih země svého souseda opustit, zůstávala tato jeho oblast působnosti chráněnou vojenskou zónou. Jakýkoliv vstup do této zóny si tak mohlo izraelské velení vyložit jako potenciální ohrožení svých jednotek.
Lhůta pro stažení izraelských sil nakonec byla prodloužena, za souhlasu Izraele i Libanonu, do 18. února tohoto roku.
