Článek
Zdá se, jakoby nový americký prezident Donald Trump překopal ustálená pravidla mezinárodního systému. Jeho úderné výroky začínají pomalu následovat neméně úderné činy. Dva týdny od své inaugurační řeči zahájil obchodní válku, stáhl USA z orgánu OSN - z organizace, u které se v duchu liberálního idealismu předpokládá stabilizace globálních vztahů, s vervou se rozhodl skoncovat s umírněnou americkou zahraniční politikou typickou pro poslední 4 roky a závěrem zpochybnil dokonce spojenecké závazky.
Média panikaří a nestíhají pokrývat jeho další komentáře, spekulace naplno pohltily sociální sítě a světové trhy analyzují možné budoucí scénáře.
Máte-li pocit, že je situace nepřehledná a že se všechno bortí pod nánosem nových příkazů nejvyššího představitele americké exekutivní moci, je nutné vás upozornit na jeden podstatný detail.
Celá tato proměna mezinárodního systému tiše započala v roce 2014. Na měsíc přesně před 11 lety.
Vezmeme si území a vy nijak nezareagujete
Ruská federace nejprve v únoru obsadila ukrajinský Krym a jen za dva měsíce na to jste mohli spatřit její tzv. „zelené mužíčky“ na ukrajinském Donbase.
Rusko si následně nesmyslným a pro Ukrajinu protiústavním referendem vytvořilo elegantní okliku pro laickou, naivní a zmanipulovatelnou část světové veřejnosti, která uvěřila, že je vše v pořádku. Fakt, že se proruské referendum konalo na poloostrově, jenž byl v tu dobu vojensky okupován Ruskem, tito lidé již přešli bez povšimnutí.
Zlomový moment se mezitím odehrál na mezinárodní scéně. Ta totiž, kromě mírných sankcí, které Rusko poškodily natolik, že o 8 let později do Ukrajiny v klidu spustilo plnohodnotnou invazi a nezávazné rezoluce OSN potvrzující územní celistvost Ukrajiny, hrobově mlčela. Žádná přímá reakce nepřišla. Světová mocnost si tak zcela nelegální cestou přičlenila kus území suverénního evropského státu. Území, které je rozlohou srovnatelné s naší milovanou Českou republikou.
USA a západní spojenci tak vyložily své karty na stůl a odhalily svoji strategii ústupků. Mezinárodní dohody přestaly hrát roli, jelikož Ruská federace bez jakékoliv eskalace porušila Budapešťské memorandum - závazek USA, Británie, Ruska (+ s individuálním ujištěním Francie a Číny) o dodržování územní celistvosti Ukrajiny, třetího největšího státu našeho evropského kontinentu.
Dosavadní status quo, plný míru, řádu a pohodlí, byl touto ad hoc strategií Západu zachován.
Donald Trump tak nyní de facto jedná v rámci posunutých hranic mezinárodního systému, které byly stanoveny tichým konsenzem mezinárodního společenství v roce 2014. Pokud si chtějí USA potvrdit svoji roli světového hegemona, co se vojenské síly, ekonomického vlivu a vlivu politického týče, musejí přitvrdit. Nebude to hezké a nebude to fér. Otázkou ovšem i nadále zůstává - změní se kurz americké zahraniční politiky, který je neměnný od dob Woodrowa Wilsona nebo dojde pouze k pevnějšímu uchopení kormidla?
