PIN k ráji: Víra, finance a digitální spása

„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21). Tento biblický výrok lze dnes parafrázovat: Kde je tvůj PIN, tam je tvá identita, tvé úspory i tvůj přístup ke společnosti. Bezhotovostní ekonomika, kterou formují technologie jako digitální měny centrálních bank (CBDC), biometrická autentizace a soukromé platební platformy, není jen technickým posunem. Jde o hlubokou kulturní, etickou a teologickou změnu, jež mění podstatu peněz, důvěry a moci.

Zatímco ekonomové oslavují efektivitu a transparentnost digitálních plateb, teologové a etici upozorňují na rituální a antropologický rozměr peněz, jenž se v bezhotovostním světě ztrácí nebo transformuje. Tento článek se zaměřuje na to, jak se digitální ekonomika stává novým prostorem víry – víry v technologie, víry ve stát, ale i víry v záchranu skrze systém.

Peníze byly v dějinách křesťanské tradice vnímány rozporuplně. Na jedné straně jako nástroj spravedlnosti (Diakonia), na straně druhé jako „mammon“, soupeřící s Bohem o loajalitu (srov. Mt 6,24). V digitální éře mizí hmatatelnost peněz, ale symbolická síla zůstává – a přesouvá se na rozhraní obrazovky, biometrie a algoritmu.

Teolog Giorgio Agamben v tomto kontextu tvrdí, že „peníze dnes plní roli sakrálního objektu, jehož přítomnost je neviditelná, ale všeprostupující“ (Agamben, 2011). CBDC a další formy digitálních peněz tak neeliminují náboženský rozměr ekonomiky, ale transformují jej: místo „Boží prozřetelnosti“ přichází protokol, místo „svátosti“ šifrovaná identita.

Digitální měny centrálních bank (CBDC), které již testují nebo zavádějí desítky států (BIS 2023), mají potenciál zásadně změnit vztah občana ke státu. Vlády získávají přímý přístup k datům o transakcích, možnost „programovat“ peníze (např. časově omezit platnost sociálních dávek), či v krajním případě zablokovat finanční účty. Jak uvádí Prasad (2021), jde o nový „režim digitální disciplinace“.

Z teologického hlediska se zde objevuje analogická paralela k myšlence spásy: kdo má přístup k systému, může „žít“; kdo je vyloučen, je „digitálně zavržen“. V praxi to znamená, že identita člověka je stále více závislá na tom, zda má platný PIN, přístup k chytrému telefonu a státem schválené digitální ID. Vzniká nová forma „technoteologické ekonomie“.

S přechodem na bezhotovostní platby roste riziko tzv. digitální exkluze. Podle Zetzscheho a Berndta (2021) hrozí, že budou marginalizováni ti, kdo nemají přístup k technologiím – senioři, lidé bez domova, uprchlíci. Digitální infrastruktura tak nevědomky vytváří nové hranice mezi „spasenými“ a „zavrženými“.

Navíc s každou transakcí zanechává uživatel digitální stopu. Jak varuje Shoshana Zuboff (2019), sledovací kapitalismus přetváří ekonomickou svobodu na předmět predikce a ovládání. Teologie svobody – tak, jak ji chápeme v tradici Augustinově nebo Bonhoefferově – tímto ztrácí svůj antropologický základ.

Bezhotovostní společnost se opírá o důvěru v technologii. Tato důvěra má často až náboženský charakter – bez pochyb přijímáme aktualizace, odevzdáváme svá data, věříme v „neomylnost systému“. Jak píše filosofi a teolog Paul Virilio, „technologie se stala novým teologickým diskursem“ (Virilio 1999).

Ekonomika se tak mění v liturgii algoritmu – rituál bez kněze, ale s neviditelným softwarem, který rozhoduje, co si můžeme dovolit, zda projdeme identifikací a jakou máme hodnotu v systému. Vzniká nová forma sekulárního fatalismu, kde lidská svoboda ustupuje optimalizaci.

Přes výše uvedené výzvy nelze technologii démonizovat. Teologie musí hledat způsoby, jak vnést lidskost do digitální ekonomiky. To zahrnuje podporu komunitní ekonomiky, digitální solidarity i decentralizovaných systémů, které staví důvěru před kontrolu.

Podle Hauerwase (1983) je církev „alternativním svědectvím o světě, který není určen mocí, ale vztahem“. Tento etický důraz by mohl sloužit jako korektiv k systému, který z člověka činí jen uživatelské ID.

PIN už není jen nástroj k přístupu k účtu. V bezhotovostní ekonomice se stává symbolem nové víry – víry v systém, v bezpečnost, ve spravedlnost protokolů. Otázkou zůstává: kdo je autorem této digitální soteriologie? A máme možnost volby?

Pokud se digitální ekonomika stává novým „rájem“, pak je nezbytné, aby etika a teologie hrály roli architektů jeho bran, nikoliv pouze jejich komentátorů.

Použité prameny: