Článek
To není jen politickým gestem, ale zrcadlem naší společnosti.
Ekonomická data i morální paměť však mluví jasně: Ukrajinci nejsou přítěží, ale důkazem, že česká demokracie má stále srdce.
Pomáhat jim zůstat znamená chránit to nejlepší, co v nás po listopadu 1989 zůstalo.
Když ve volební kampani zazněl z úst Tomia Okamury návrh na „přehodnocení víz pro Ukrajince“, nešlo o technickou poznámku. Šlo o zkoušku charakteru.
Slova tohoto typu míří do srdce společnosti, která je unavená válkou, inflací a nejistotou. Ale právě v těchto chvílích se ukazuje, zda demokracie stojí na hodnotách, nebo na pohodlí.
Ekonomika mluví jasně
Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV, 2025) pracuje v České republice více než 173 000 držitelů dočasné ochrany z Ukrajiny, z nichž přes 70 % má zaměstnání na plný úvazek. Většina odvádí daně a pojistné, což přináší státu roční čistý přínos kolem 15 miliard korun.
Česká národní banka (ČNB) ve své Zprávě o ekonomickém vývoji za 2. čtvrtletí 2025 konstatuje, že bez pracovního přínosu Ukrajinců by HDP České republiky klesl o 0,7 procentního bodu. Podle OECD (Migration Outlook 2024) patří Česko k zemím, které zvládly ekonomickou integraci uprchlíků z Ukrajiny nejlépe v Evropě.
Ukrajinci dnes tvoří přibližně pět procent české pracovní síly.
Pracují ve stavebnictví, dopravě, školství, zdravotnictví, v sociálních službách.
Z ekonomického pohledu nejsou zátěží, ale stabilizačním faktorem. Kdyby odešli, neohrozili by jen jednotlivé obory — zasáhli by celou strukturu českého trhu práce.
Politika jako zrcadlo
Volby odhalily, že část společnosti se znovu nechala oslovit rétorikou uzavírání.
Jenže uzavřenost nikdy neposílila demokracii.
Česká republika, která si pamatuje rok 1939 i 1968, by měla rozumět těm, kdo dnes prožívají totéž. Revize ukrajinských víz by nebyla projevem síly, ale zapomnění.
Demokracie totiž není jen systém, ale morální paměť.
Václav Havel kdysi napsal: „Zadarmo jsme nedostali svobodu, a proto bychom ji neměli dávat zadarmo ani jiným, ale měli bychom ji sdílet.“
Pomáhat těm, kdo prchají před válkou, znamená chránit i vlastní svobodu — protože svoboda, kterou nebráníme, ztrácí smysl.
Etika tváře druhého
Filozof Emmanuel Levinas připomínal, že etika začíná v okamžiku, kdy mě tvář druhého nenechá lhostejnou.
Ukrajinci, které potkáváme v nemocnicích, školách či obchodech, nejsou anonymní masa, ale konkrétní tváře.
Každá z nich nám nastavuje zrcadlo: dokážeme ještě vidět člověka dřív, než uvidíme jeho původ?
Hannah Arendtová varovala, že když se solidarita zmenší na soucit, ztratí sílu měnit svět. Skutečná solidarita je odvaha vidět svět očima druhého — a jednat podle toho.
Zůstat znamená růst
Zůstat není slabost.
Je to projev zralosti společnosti, která chápe, že síla se nepozná podle počtu odmítnutých, ale podle počtu přijatých.
Ukrajinci, kteří tu pracují, studují a vychovávají děti, nejsou hosté. Jsou součástí příběhu této země — příběhu, který zůstává věrohodný jen tehdy, když si zachová lidskost.
Po volbách se můžeme přít o čísla, rozpočty a procenta. Ale dějiny se neptají, kdo měl většinu.
Ptají se, kdo měl srdce.
_________________________________
(Zdroje: MPSV: Statistika zaměstnanosti držitelů dočasné ochrany, 2025; ČNB: Zpráva o ekonomickém vývoji Q2/2025; OECD Migration Outlook 2024; Emmanuel Levinas, Éthique et infini, Paris: Fayard, 1982; Hannah Arendt, The Human Condition, Chicago: University of Chicago Press, 1958; Václav Havel, Dálkový výslech, Praha: Lidové noviny, 1996.)
