Z kapsy do cloudu: Proměna peněz v éře algoritmů

Pamatujete si ještě ten okamžik, kdy vám babička strkala do ruky pomačkanou stovku s tajemným mrknutím, že „na zmrzlinu“? „Brzy vám místo pomačkané stovky přijde od babičky QR kód přes WhatsApp. Peníze se z kapsy přestěhují do cloudu – doslova. Co jsme kdysi drželi v dlani, bude už jen tiše klouzat displejem. Někdy dokonce samy od sebe.“

Historicky byly peníze hmotné – ražené, tištěné, někdy i vonící (zejména ty čerstvě vybrané z bankomatu). Dnes se stávají tím, co by Kant s trochou nadsázky nazval „noumenem platební reality“ – neviditelné, ale účinné. Ekonom Eswar Prasad trefně poznamenává, že „peníze už nejsou to, co bývaly. Nejen v tom, co dělají, ale i v tom, čím jsou“ (Prasad, 2021, str. 3). Už nejsou jen prostředkem směny – jsou součástí digitální infrastruktury.

Ve světě, kde vaše „peněženka“ obsahuje Face ID a aktualizace zabezpečení, začínáme chápat, že peníze nejsou fyzickou věcí, ale procesem. Jak podotýká historik Yuval Harari: „Peníze jsou nejúspěšnější příběh, jaký kdy lidstvo vyprávělo – fikce, které věříme všichni“ (Harari, 2015, str. 186). A jak se mění platforma, na které se tenhle příběh odehrává, mění se i jeho pravidla.

Dříve vám mohla peněženku ukrást kapsářka v tramvaji. Dnes ji může „hacknout“ nepozorně stažená aplikace z app storu. Bezpečnost je nová důvěra – a jejími strážci nejsou bankéři s doutníky, ale programátoři s kávou ve varném hrníčku.

Zatímco se peníze vytratily z našich rukou, na jejich místo nastoupil algoritmus – a ten už dávno neřeší jen to, co si koupíte. On rozhoduje, jestli vůbec můžete. Kreditní skóre, behaviorální data, cookies… To vše se stává základem pro „finanční identitu“, která o vás ví víc než vlastní matka. Jak poznamenává filozofka Shoshana Zuboff: „Chování se stalo datovým majetkem“ (Zuboff, 2019, str. 8).

A tak se ptáme: kdo vlastně v tomto novém světě vládne penězům? Centrální banky? BigTech? Nebo snad my – uživatelé, kteří odklikávají „Souhlasím“ rychleji, než řekneme „inflace“?

Zatímco skeptici varují před totální digitální závislostí, řada zemí už aktivně testuje své CBDC (digitální měny centrálních bank). Švédsko je prakticky hotovost-free, Nigérie už spustila vlastní eNairu, a Evropská centrální banka pečlivě studuje digitální euro, které by mohlo konkurovat i Apple Pay – akorát bez reklam.

Kenneth Rogoff to říká bez obalu: „Hotovost je problém – ne kvůli tomu, co si za ni můžete koupit, ale proto, co za ni nemusíte nikomu vysvětlovat“ (Rogoff, 2016, str. 42). Zatímco v běžném životě by transparentnost byla ctností, v ekonomii je někdy až příliš… průhledná.

Nejde o smrt peněz. Jde o jejich evoluci. Zůstávají s námi, jen už neklapou v peněžence – teď blikají v aplikaci, tikají v kódu a šeptají ve strojovém učení. Jsou rychlejší, chytřejší a… méně romantické. Ale tak už to s pokrokem bývá.

Tak až příště uslyšíte, že „čas jsou peníze“, zkuste se zeptat, kdo vám právě odpočítává vteřiny. Možná to nebude člověk.