Článek
Za éry socialismu jsme neměli jenom normalizační omezení a pronásledování lidí, co bojovali za svobodu a demokracii. Byla tu i řada příjemných záležitostí. Mezi ně patřila nepochybně lahůdkářství s luxusním sortimentem.
Boje o chlebíčky
V každém českém lahůdkářství se tehdy stály fronty na chlebíčky různých druhů. Byl to doslova fenomén, pro který se vyplatilo žít. Vedou se spory o to, kdo je autorem této české rarity. Chlebíček údajně vynalezl v roce 1916 lahůdkář Jan Paukert na základě speciální objednávky od malíře Jana Skramlíka. Dodnes tento výrobek nemá v Evropě ani nikde ve světě obdoby. Před druhou světovou válkou patřil chlebíček pouze těm vyvoleným z vyšších společenských vrstev. Zato za socialismu zlidověl. Objevilo se nespočet lahůdkářství s nekonečným sortimentem, které nabízely jednak klasické vajíčkové nebo šunkové chlebíčky a vynalézavost při jejich výrobě neznala mezí. Raritou byly třeba ty Lidové s bramborovým salátem, brněnským salámem, kyselými sledi a nakládanou okurkou. Ty se ale nakonec moc neujaly, protože byly moc přeplácané.
Tajemství ruského vejce
Jako další pochoutku v tehdejších lahůdkách lze připomenout tzv. ruské vejce. Tehdy se skládalo z natvrdo uvařeného vajíčka na vlašském salátu ozdobeného šunkovým salámem a přelitého majonézou. Ve skutečnosti se jednalo o trošičku pozměněné Henri vejce. Pojmenování ruské ale neznamenalo nic ideologického. K přejmenování došlo na počátku 60. let z jiného důvodu. Záměrem bylo odstranit všechny nánosy západních jazyků. Kromě toho již ruské vejce inovátoři okrášlili tehdy snadno dostupným kaviárem. A proto slovo dalo slovo a šup a z Henriho vejce se rázem stalo vejce ruské.
Kořalka a „šampaňské“ tekly proudem
Kromě různých lahodných potravinových výrobků zde byl k dostání exkluzivní tvrdý alkohol. Nejdražší býval francouzský koňak Martell a další druhy koňaků. Nechyběla samozřejmě velmi oblíbená vodka - typický ruský alkohol, třeba Stoličnaja nebo Zubrówka - ale byla k dostání i vodka Finlandia. Kupodivu si štamgasti a štamgastky mohli objednat i whisky. Žádané byly i aperitivy - a to zvláště francouzský St. Raphaëll nebo Dubonnet a nesmíme zapomenout na Cinzano, Martini či Campari.
K Silvestru nepochybně patřilo a patří šampaňské. V té době bylo ovšem pravé šampaňské nedostatkové zboží. Většinou šlo o sovětské nebo české náhražky jako třeba Sovjetskoje igristoje neb Bohemia sekt. Neměli jsme sice na přípitek opravdové šampaňské, kaviár byl však tehdy celkem dostupný. Možná už dnes máme regály plné avokád a humrů, ale přiznejme si – žádná exotika nám nikdy nebude chutnat tak opravdově, jako ten šunkový závitek v aspiku na papírovém tácku v roce 1985.
