Článek
Potkali jsme se na odborném kongresu v Brně. Byla jsem tam s kolegy z fakulty, trochu nervózní z vlastní prezentace, ale i natěšená na ostatní přednášky. Přednášel tam jako hvězda dne. Sebevědomý, pohotový, s jiskrou v oku a hlasem, kterému jste chtěli naslouchat. Jmenoval se David. Tituly, kontakty, sebejistota – působil jako někdo, kdo má život naprosto pod kontrolou. Když mě oslovil u rautového stolu, překvapilo mě to. Ne kvůli němu, ale spíš kvůli nepravděpodobnosti celé situace. „Vy jste byla výborná. Moc zajímavý pohled. Nezajdeme na víno?“ zaznělo. A já šla.
O manželce mi řekl hned druhý den. „Spíme v oddělených pokojích,“ tvrdil. „Už jsme spolu jen kvůli dětem, stejně to nemá budoucnost.“ Tahle fráze zněla jak z příručky nevěrného muže. Jenže tehdy jsem ji slyšela poprvé a z jeho úst zněla tak přesvědčivě. David byl okouzlující. Byl přesně ten typ, který vás rozesměje, vychválí do nebe, ale mezi řádky si nenápadně vezme vaše sebevědomí. A vy to nepoznáte, dokud už není pozdě.
Naše schůzky byly krátké, ale intenzivní. Psali jsme si denně. Mluvil o budoucnosti, o snech, které nikdy nesdílel s nikým jiným. Tvrdil, že se mnou je to jiné, že jsem ho „probudila“. Dnes už vím, že přesně to říkal všem. Zlom přišel na podzim, kdy jsem ho chtěla překvapit drobným dárkem k jeho narozeninám. Nečekaně jsem ho potkala s jinou. Byla mnohem mladší, objímali se na lavičce v parku, jen kousek od jeho kanceláře. Možná si myslel, že je nikdo neuvidí. Možná už mu to bylo jedno.
Nezmohla jsem se na slovo a odešla, jen jsem mu později napsala zprávu. Nezpochybňoval to ani nepopíral. Jen odpověděl: „Každý vztah má svůj čas, nechtěl jsem ti ublížit.“ A nakonec ticho. Narcista vás nezlomí naráz, dělá to pomalu šarmem, pozorností a přesvědčivostí. Věříte, že vás miluje, ale on miluje jen to, jak se díky vám může cítit – obdivovaný, výjimečný, nadřazený. A když už mu nedáváte ten pocit, najde si další. Byla jsem zranitelná a dnes už vím, že láska bez pravdy je jen stín.
