Článek
Když jsem se rozhodla nedat své malé dceři povinné očkování, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Nečekala jsem ale, že se proti mně postaví téměř všichni, dokonce i můj partner, a já zůstanu stát sama s pocitem, že jen chráním své dítě.
Narození dcery vyvolalo obavy
Když se mi narodila dcera, měla jsem pocit, že se mi změnil celý svět. Najednou pro mě nebylo nic důležitějšího než její zdraví, bezpečí a budoucnost. Každé rozhodnutí jsem začala zvažovat mnohem víc než dřív, protože jsem cítila, že za ni nesu plnou odpovědnost. Právě tehdy jsem se začala více zajímat o věci, které jsem dříve brala jako samozřejmost. Jednou z nich bylo i očkování. Do té doby jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlela, prostě jsem měla pocit, že je to něco, co dělají všichni rodiče.
Informace, které ve mně vyvolaly otázky
Jenže čím víc jsem o tom četla a mluvila s různými lidmi, tím více otázek jsem měla. Najednou jsem měla pocit, že potřebuji vědět víc a udělat rozhodnutí, které bude opravdu moje. Když přišel čas na první povinné očkování, začala jsem váhat. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, spíš dlouhé přemýšlení, spousta rozhovorů a také mnoho bezesných nocí. Nakonec jsem se rozhodla, že ho zatím odložím.
Rozhodnutí, které změnilo vztahy v rodině
V tu chvíli jsem ještě netušila, jak velkou bouři to způsobí. Nejprve to byla moje máma, která se na mě podívala s velkým nepochopením. Řekla mi, že hazarduji se zdravím vlastní dcery a že takové věci se prostě nedělají. Snažila jsem se jí vysvětlit, že to není lehkomyslné rozhodnutí, ale že jsem o tom dlouho přemýšlela. Jenže místo pochopení přišla kritika. Postupně se přidali i další členové rodiny. Někteří mě přesvědčovali, jiní mě dokonce otevřeně odsuzovali. Najednou jsem měla pocit, že jsem se ocitla na druhé straně barikády a všichni stojí proti mně.
Čekala jsem podporu, ale přišel nesouhlas
Nejtěžší pro mě ale bylo, když se mnou nesouhlasil ani můj partner. Myslela jsem si, že právě on mě pochopí nejvíc, protože je otcem naší dcery. Jenže jeho reakce byla úplně jiná, než jsem čekala. Řekl mi, že bychom měli dělat to, co doporučují lékaři, a že riskuji něco, co by se mohlo jednou vymstít. Ten rozhovor byl jeden z nejtěžších v našem vztahu. Poprvé jsem měla pocit, že stojím úplně sama. Na jedné straně byla celá rodina a na druhé já se svým přesvědčením. Neříkám, že mám stoprocentní jistotu, protože rodičovství je plné rozhodnutí, u kterých si člověk nikdy nemůže být úplně jistý. Vím ale jedno, všechno, co dělám, dělám s jedinou myšlenkou. Chránit svou dceru. Možná se jednou ukáže, že jsem měla pravdu, nebo naopak že jsem se mýlila. Ale v tuhle chvíli jsem udělala rozhodnutí, za kterým si stojím, protože vychází z obrovské lásky a snahy udělat pro své dítě to nejlepší.
A i když je dnes mezi mnou a rodinou napětí, pořád věřím, že jednou pochopí, že jsem se nesnažila být tvrdohlavá nebo vzdorovitá. Jen jsem se snažila být mámou, která chce své dítě chránit.
