Článek
Nestabilní Írán jako dvojsečný faktor v čínské strategii
Americko-izraelské údery na Írán, které o víkendu upoutaly celosvětovou pozornost a vyvolaly obavy z další eskalace v regionu, rezonují i v Pekingu. Při útocích byl v Teheránu zabit jeden čínský občan, zhruba tři tisíce dalších se podařilo evakuovat. Čína útok označila za „vážné porušení íránské suverenity a bezpečnosti“ a ministr zahraničí Wang I vyzval státy Perského zálivu ke společnému postupu proti vnějším zásahům. V úterním telefonátu s izraelským ministrem Gid'onem Sa'arem pak zdůraznil, že „použití síly nemůže přinést trvalý mír“ a boje by měly být neprodleně ukončeny. Úderům předcházelo dlouhodobé napětí kolem íránského jaderného programu a regionálních proxy konfliktů i krvavé potlačení protestů v lednu tohoto roku, při němž zahynuly tisíce lidí a režim tehdy využil i dlouhodobě dodávané čínské technologie ke sledování obyvatel a kontrolu telekomunikace a internetu. Před zahájením sobotní operace se objevily i spekulace o plánované dodávce čínských protilodních střel CM-302 Íránu, což však Peking popřel a jejich nasazení se nepotvrdilo.
Čínská reakce na údery tak zůstává převážně diplomatická a reflektuje pragmatický přístup Pekingu. Čína s Íránem v roce 2021 uzavřela strategické partnerství v hodnotě zhruba 400 miliard dolarů a je klíčovým odběratelem jeho sankcionované ropy nakupované pod tržní cenou. Ta tvoří přibližně desetinu čínského dovozu ropy a pokračující uzavření Hormuzského průlivu by spolu s výpadky dodávek z dalších států Perského zálivu mohlo ohrozit až polovinu všech dodávek této komodity do Číny. Destabilizace Íránu tak může vážně zasáhnout čínské energetické zájmy, investice v rámci iniciativy Pásu a stezky i širší síť partnerství na globálním Jihu. Peking však v posledních letech diverzifikuje dodávky, investuje do obnovitelných zdrojů, disponuje strategickými zásobami ropy a část výpadků může kompenzovat zvýšenými dodávkami mimo jiné z Ruska. Eskalace by navíc – podobně jako válka na Ukrajině – mohla vázat americké politické i vojenské kapacity mimo východní Asii, což by Pekingu poskytlo větší strategický prostor v jeho bezprostředním okolí.
Zdroje:
Foreign Policy: How China Sees the War in Iran
Sinopsis: Čínsko-íránské vztahy
„Dvě zasedání“: agresivnější tón vůči Tchaj-wanu i mizející menšinové jazyky
V Pekingu tento týden začala tzv. „dvě zasedání“, tedy každoroční schůze Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS) a zároveň Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ). VSLZ, označované také jako „razítkovací parlament“, bude v jejich průběhu formálně schvalovat politiku připravenou Komunistickou stranou Číny na další rok. Letos se navíc jedná i o nové pětiletce, nadcházející týden tedy blíže představí plán Pekingu pro roky 2026 až 2030, kdy se očekává zvýšená konfrontace s USA i tlak na Tchaj-wan. To potvrzuje už pracovní zpráva KS Číny, kterou přednesl premiér Li Čchiang během zahájení schůze VSLZ. Pasáž věnovaná Tchaj-wanu je téměř totožná s loňskou verzí, s výjimkou několika slov dodávajících zprávě agresivnější tón. ČLR tak už nehodlá pouze oponovat „tchajwanským separatistickým silám“, ale chce s nimi „rozhodně bojovat“, lze tak očekávat zvýšený tlak především na představitele tchajwanské vládní strany DPP.
Dvě zasedání mají přinést i nový zákon o etnických menšinách, který by omezil používání menšinových jazyků v ČLR a vedl by tak k prohloubení sinizace oblastí, jako je Tibet či Sin-ťiang. Premiér Li Čchiang dále mluvil o čínské představě uspořádání světa, který by měl být „multipolární“, ale založený na systému pravidel a zároveň by měl umožňovat „inkluzivní globalizaci“, což je rétorika, která činí Čínu populární především v zemích globálního Jihu.
Zdroje:
SCMP: Taiwan, trade war, PLA and AI: Li Qiang lays out 2026 priorities at ‚two sessions‘ – as it happened
Financial Times: China prepares landmark law curtailing minority language rights
„Dvě zasedání“ a limity technologického rozvoje
Z připravovaného nového pětiletého plánu, který čínský parlament formálně schválí v průběhu „dvou zasedání“, vyplývá i další zaměření ČLR na rozvoj technologií, budování samostatnosti v této oblasti i úsilí o „rozhodující průlomy v klíčových základních technologiích“. Mezi prioritizovaná odvětví patří nadále AI či robotika, kde Čína v posledních letech dosáhla výrazných pokroků – ztělesněných například roboty vystupujícími na nedávném novoročním galavečeru, kteří byli technologicky o obrovský krok dál než jejich předchůdci o rok dříve. Tento vývoj se odráží i v dalších ukazatelích: v letech 2010–2025 se Čína v žebříčku Global Innovation Index, hodnotícím technologický rozvoj, posunula ze 43. na 10. místo. Země navíc dlouhodobě celosvětově vede v počtu podaných patentů a od roku 2019 drží prvenství i v počtu mezinárodně uznávaných patentových přihlášek typu PCT, které jsou považovány za poměrně objektivní ukazatel jejich kvality.
Zároveň však pro Čínu bude největší výzvou přetavit tento technologický pokrok do silnějšího hospodářského růstu, což se jí dlouhodobě nedaří. Země se potýká se zadlužeností, rostoucí nezaměstnaností i krizí na trhu s nemovitostmi. Technologie jsou přitom paradoxně i součástí problému. Stát sice učinil několik úspěšných strategických investic, v jiných oblastech ale dochází k masivnímu přeinvestování a plýtvání kapitálem. V Číně dnes například existuje obrovské množství výrobců elektromobilů i humanoidních robotů, což vede k cenovým válkám. Technologický rozvoj se navíc zatím výrazně nepromítá do zaměstnanosti. Kapitál byl ve velké míře nasměrován do prioritních odvětví, což vytlačilo investice do sektorů, které by mohly generovat více pracovních míst nebo vyšší příjmy. Další výzvou je pak nedostatek vzdělané pracovní síly. Pokud se mají umělá inteligence a další pokročilé technologie plošně promítat do průmyslových procesů, bude nutné, aby větší část pracovní síly měla odpovídající vzdělání a dokázala najít produktivní zaměstnání. Sázka na technologie tak může být účinným nástrojem v geopolitickém soupeření se Spojenými státy a ve snaze o technologickou soběstačnost. Aby se však plně promítla i do ekonomického růstu, bude muset Čína překonat řadu strukturálních výzev.
Zdroje:
Xinhua: 十四届全国人大四次会议在京开幕 习近平等在主席台就座
NPC Observer: NPC 2026: Agenda and Daily Schedule
Foreign Policy: China’s Tech Obsession Is Weighing Down Its Economy
Nervozita diplomatů před summitem Si-Trump
V rámci příprav schůzky Donalda Trumpa se Si Ťin-pchingem se v polovině března setkají vyjednavači obou zemí. Americkou stranu zastoupí ministr financí Scott Bessent, Peking vicepremiér Che Li-feng. Cílem jejich setkání je uzavřít obchodní dohody, kterými se prezidenti mohou pochlubit na summitu. USA konkrétně doufá, že ČLR projeví zájem o letadla Boeing a americkou sóju, Čína zase stojí o odstranění bariér ve vzájemném obchodu. Podle Bílého domu Trumpova návštěva ČLR proběhne mezi 31. březnem a 2. dubnem, finální datum se ale ještě může změnit.
Lze jen obtížně předpovědět, v jaké atmosféře setkání proběhne. Podle západních médií se nejprve zdál ve výhodnější pozici Si, a to kvůli rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu zrušit cla, která Trump nezákonně uvalil na Čínu a další státy. Zabití íránského ajatolláha a lednový únos venezuelského diktátora Madura však může posílit vyjednávací pozici Donalda Trumpa. Oba lídři totiž představovali významné partnery Pekingu ve svých regionech a zásobovali ČLR levnou ropou. Do obsahu summitu ještě může promluvit konflikt na Blízkém východě či odlišné postoje k Tchaj-wanu. Pravděpodobně však jeho ústředním tématem bude vzájemný obchod a investice. Během plánování se střetávají dva zcela odlišné světy – zatímco Si preferuje pečlivě koordinované a dopředu naplánované schůzky, Trump naopak podle SCMP dává přednost „rychlým vítězstvím“ a vlastní intuici. Kvůli tomu panuje na obou stranách nervozita ohledně výsledku setkání. Peking si totiž od schůzky slibuje zlepšení ekonomických vztahů supervelmocí, Bílý dům mu však nejde naproti.
Zdroje:
