Článek
Děti jsou své. Každé je jiné a můžu se přiznat, že už v letadle vyhlížím, kolik tam sedí dětí a bojím se, že s některými budu sdílet ubytování.
Aničce jsou asi tak tři roky. Chodit nemusí, přenášejí ji rodiče a holčička spinká. Je sladká. Vůbec mi nevadí, že Anička bude se mnou nejspíš sdílet hotel. Je to hodná a tichá holčička. Rodiče ji odnášejí dospinkat do pokoje, který už mají připravený. První den asi spinkají i rodiče. Od Aničky se nehnuli a na pláž nevyšli. Druhý den se Anička rozkoukává. Vodu nemusí. Nechce se umokřit. Rodiče dělají tajtrdlíčky, ale není to moc platné. Tedy vůbec. Anička má malý stan, bábovky, hrabičky, kyblík, bagr, křidýlka a kruh a spoustu další výbavy. Ale do vody stejně nepůjde. Maximálně tak po kotníčky. Jde po pláži s maminkou tam a pak zpět. Nebaví jí to. Je otrávená. Nebaví jí ani stavět hrad z písku. Rodiče se snaží. Budují hradby a věže. Aničce je to fuk. Rodiče vytáhnou nějaké pálky. Ukazují je Aničce. Mohla by si pinkat. Nezájem. Maminka koupila nafukovací člun. Ne, Anička si do něj nesedne. Bojí se vln. Moc s člunem houpají. Pojď, budeme hledat hezké kamínky. Láká Aničku tatínek. Anička nic. Dělá, že tátu neslyší. Šlape raději na mravence. To ji baví. Rozšlápnout je, aby neběhali po terase.
Maminka i tatínek si hrají. Snaží se do hry vtáhnout i Aničku. Ta stojí nad nimi a kouká. Tak co? Mám tam vjet tím bagříkem? Nic. Ticho. Tatínek udělal jezírko. Chceš do vodičky hodit kamínek? Anička bere velký šutr a hodí. Tatínek je osprchovaný, ale usmívá se. Anička si hraje.
Anička rozhodně není postižená. Mluví pěkně, rozum v hlavě má klidně na osm let. Jenže se nudí. Rodiče dále hrají divadlo. Snaží se a staví hrady, plavou na malém člunku, smějí se a lákají Aničku. Do vody si nejde zaplavat ani jeden, ani druhý. Asi ze soucitu s rozmazlenou dcerkou. Ta stojí obezřetně na pláži, aby se jí nožky nesmočily a znuděně kouká. Obrací se k terase a jde opět šlapat velké mravence. To je jediné, co ji baví.
Rodiče končí s šaškárnami, balí stan, plážové vybavení, lehátka, osušky a milion dalších hraček pro Aničku, kdyby si přeci jen zatoužila hrát. Odcházejí. Anička je už pryč. Moře ji silně nudí, rodiče jsou trapní.
Další den už na sobě nemá Anička ani plavečky. Chce mít šatičky a klobouček. Tatínek ji marně přesvědčuje, aby si zula sandálky a brouzdala alespoň mořskou vodou. Ne. To Anička nesvolí.
Další den se rodinka oblékla a včetně kruhu, rukávků a člunu odcházejí ke spřátelenému hotelu, kde je možné zaplavat si v bazénu za konzumaci u baru.
Akce u bazénu asi také úspěšná nebyla. Už se zase potí oba rodiče na pláži před hotelem. Vymýšlí zábavu, sami si hrají a přemlouvají Aničku, aby se přidala. Ani jeden z nich si nezaplave. Mořské laguny, lehátko na vodě, člun nebo hledání mušlí? Ne, to Aničku nebaví. Rodiče se mohou snažit, jak chtějí, ale holčičku nenaladí. Prostě nemá zájem.
Další den rodiče půjčují auto. Ne, že by jeli na ty krásné pláže, kde neskutečná modř vody vyvolá až závratě. To přece nemohou Aničce udělat. Jedou do hor ostrova. Stejně tak všechny další dny.
Já byla přesvědčená, že Anička je tak hodná holčička. Jenže jsem se krutě mýlila. Je to vyděračka první kategorie. Smrad a parchant, který je zvyklý dosáhnout všeho na co jen pomyslí. S rodiči si hraje jen hru. Pozoruje je, jak se snaží a diriguje. Oni se přece ptají. Mám to tam vysypat? Nechtěla bys hodit kamínek? Mohla bych si jít zaplavat? Chtěla bys, aby? A Anička poroučí. Toto chce a toto ne. Jedno dovolí a další zatrhne. Sama si nehraje, jen diriguje. Pokud tedy rodiče získali její zájem. Jinak na ně kašle a šlape na mravence.
