Článek
Žila bych si prostě jako v bavlnce. Tedy jediné, co by bylo nezbytně nutné, aby byl ke mně milý a hodný, aby mě nebil a neponižoval, aby to byl muž tak, jak se má. Nechápu stížnost ženy, která se chtěla provdat za šejka a následně si stěžovala, co vše musela vytrpět. Byl to její sen a je vdaná za svého prince, tedy vlastně miliardáře šejka.
Ženy, které si přečetly její příběh, nechápou, jak se mohla tak obětovat. Raději jsou ve svých podřízených pozicích v práci a žijí život na hraně podprůměru, ale mají svoji „svobodu“. Co to vlastně znamená? Mohou běhat v teplákách. Nemusí se líčit. Mohou koketovat s chlapy. Nemusí do fitka, ani do posilovny. Nemusí se strojit na večeři o víkendu ani ve všední den, stačí, když něco uplichtí doma samy u sporáku. Nemusí řešit, jak přebírat dary a kytice od šejka, mohou na vše kašlat. Když dostanou bonboniéru od nastávajícího, stačí říct jen díky.
A v dotazníku většina z dotázaných uvedla, že by si takový život nepřála. Proč? Žádné starosti, jen blahobyt. Pokud k muži máte důvěru a ctíte ho, není přece problém oželet nějaké ty pánské kamarády, kteří by také rádi, kdyby to jen šlo. Co je to za svobodu táhnout na šestou do supermarketu, makat jako divá, až z vás lije pot, jeden krám za druhým se vám valí kasou a jen odstrkujete a máváte nějakými kódy. Nebo jako ženská bojujete s týmem nepoddajných chlapů, kterým máte velet. Každý si dělá, co chce, a jak chce, navíc vám do týmu přidělili naprostá jelita, líná a k ničemu. A tak se s nimi pachtíte a pak přitáhnete domů a tam čeká nespokojený manžel a děti. Manžel chce jíst. (Chová se stejně jako ten šejk, ale šejk jídlo určitě nebude žádat po vás). Děti potřebují poradit s úkoly do školy, chtějí vyzkoušet na další den, mají špinavé tepláky, je třeba je vyprat na zítřejší tělocvik a vůbec vyprat všechno to špinavé prádlo a naložit myčku, ještě, že už se nemyje nádobí ve škopku, že?
Dobré je, že na rozdíl od paní šejkové můžete do práce dorazit klidně v rozpáraném svetru nebo teplákách, v práci si stejně obléknete firemní ohoz. Také je dobré, že nemusíte řešit nějaký luxusní obleček, potřebný k návštěvě luxusní restaurace, že. Vašemu muži kdysi stačilo vaše tričko s pěkným výstřihem, dneska už ani nevnímá, co máte na sobě, můžete nosit klidně i pytel. Do hospody stejně nechodíte a když už, tak na country a tam si vystačíte s košilí po dědovi.
A potom si také zvyknout na všechny ty dary a pozornosti a pugéty a kdoví co ještě, vždyť běžná ženská to neumí ani přijmout s vděkem, je spíš vykulená, proč dostala šperk nebo kytku za sto litrů. K tomu je ještě třeba najít si nějakého koníčka. No umíte si to představit, že si budete hledat koníčka? Třeba pilates, jiné cvičení nebo kosmetiku, to je jedno, ale je třeba koníčka mít. Můžete se třeba zhlédnout v umělých nehtech nebo v prodlužování řas. Vaší kreativitě se meze nekladou. Chcete se přeci líbit tomu svému. V žádném případě není možné vybrat si jako koníčka posedávání ve vinárně či kavárně a tlachání s nějakými jinými muži.
A pro adeptky na sňatek se šejkem ještě přitvrzuje. Je to už vysoký level a zřejmě ho zvládnou jen ty nejšikovnější. Je jím zdárně zvládnutý pobyt v pětihvězdičkovém hotelu, těch nejluxusnějších lázních nebo exkluzivních salonech.
A mne napadá, co je na tom těžkého. Pokud je žena učenlivá, už má své společenské návyky a ví, co se ve které společnosti patří. Spíš mě stále děsí pozadí celého seznamovacího rituálu. Především to sexuální pozadí. Tedy pokud budeme otevření, tak je otázkou, co a jak si šejk přeje za důvěrnosti. Existují různé sexuální praktiky, za něž je opravdu těžké zajít. Je to mnohem horší, než obléknout si jakousi róbu nebo s vděkem přijmout kytici. O této stránce sbližování nám autorka ovšem nic bližšího nesdělila, bohužel.
Nechápu prodavačku, která v potu tváře sedí denně hodiny za kasou a stejně prohlásí, že šejka by nebrala. Údajně je svobodná. (Myšleno v jejím rozhodování, ne v rodinném stavu.) Musí vstát brzy ráno, sedět a makat, čekat, až přijde volný den, nebo dokonce víkend. Manžel mezitím třeba obráží hospody a milenky, děti by také potřebovaly zastání matky. Ve škole se jim nedaří, propadají, případně jsou týrané, ale na nějaké řešení není čas. Jenže tato žena se cítí, že má svobodu. Už jen ten pocit, že pokud chce, tak se může na třídním srazu potkat s Ludvou a Karlem ze základky. Její muž to na rozdíl od šejka neřeší. Je mu to jedno. Také pochopitelně nenutí svoji ženu, aby působila elegantně v pětihvězdičkovém hotelu. Takový v životě neviděl a v kempu, kam se svojí Helenou jezdí už 28 let je každému jedno, co má jeho žena na sobě.
Ale Helena se cítí svobodně a je to krásné. Když její muž popije a svalí se ve stanu ke spánku spravedlivých, klidně se baví s kamarády u ohýnku, směje se, nemusí řešit žádnou róbu a je svá a svobodná. Chechtá se jako smyslu zbavená. Prožívá svých 14 dní volnosti bez práce. Je šťastná a nespoutaná. Možná se dočká i nějakého toho milostného románku jako v patnácti. Ale o tom se nepíše. Za týden opět usedne za kasu a pojede jako mašina dalších několik měsíců. Přesto by nikdy svoji svobodu s manželkou šejka neměnila.
A já klidně řeknu OK, pokud bude šejk hodnej. Proč ne? Nebýt šťastně vdaná a být mladší, jdu do toho.
Zdroj:
https://www.super.cz/clanek/pribehy-manzelka-miliardare-popsala-co-vsechno-musela-pretrpet-nez-si-ji-arabsky-sejk-vzal-za-zenu-lide-ji-lituji-1516346
