Článek
Chorvatsko je nádherné, jeho pobřeží kouzelné a našincům blízké. Ne jen vzdáleností, ale také srdcem. Prostě Jadran milujeme a je to naše niterná záležitost. To, že je vlastně celkem blízko a dá se dojet do letoviska autem, je jen jeho plus.
Už bratr mého dědečka jel jako malíř do Chorvatska. Pozor. Tato jeho jízda se uskutečnila za první republiky. Jel na starobylém kole a v obleku. Dojel. Dosáhl svého cíle, nicméně za nedlouho zemřel. Jeho smrt je obestřena rodinným tajemstvím. Měla na jeho předčasném úmrtí podíl jeho cesta?
Moje spjatost s Chorvatskem ovšem nepramení pouze z této cesty mého prastrýce. Je mnohem hlubší. Sama jsem do bývalé Jugoslávie jezdila už jako malé dítě, později i jako dospělá. S čím nemohu souhlasit, je názor, že Chorvatsko je pro socky. Není. Je tak drahé, že socky na Chorvatsko nemají.
Pokud bude tak zvaná socka neboli sociálně slabý člověk hledat dovolenou, tak rozhodně nemůže vybrat Chorvatsko, nebo tedy vlastně může, ale musí být připraven. Hlavně musí mít vůz, který dojede až do cíle. Ten vůz musí opravdu naplnit potravinami a musí si zakázat jakékoliv chutě na místní pokrmy. Muži musí vézt zásoby piva a ženy zase vína. Je třeba vyhledat ubytování s velikou lednicí. Lednice na většině apartmánů jsou maličké a nestíhají chladit ani zakoupenou zeleninu na tržnici. Tak zvané socky také musí vybrat ubytování s parkováním a pláží na dosah, všude se platí za parkování auta. To znamená, že ubytování kdesi v horách bude sice levnější, a to výrazně, ale na pláž nebo na nákup pečiva je nutné dojet autem. To bereme v potaz, že dotyčná rodina si dovezla všechno jídlo s sebou kromě pečiva.
Ano, je to běžné. Rizota, guláše, svíčkové nebo leča. I my jsme na pláži potkávali Čechy, kteří se už v šest hodin těšili, jak si pochutnají na řízku s bramborovým salátem. Byli v Chorvatsku už osmý den. Takový salát nejde ani zavařit, ani zmrazit. Rozhodně bych ho nechtěla konzumovat osmý den. Chorvatsko se může jevit jako země, která je dostupná autem a tudíž na dovolenou může vyrazit takřka každý. Jenže tato vize je zrádná. Chorvatsko je ve skutečnosti neskutečně předražené.
Do Chorvatska budete sice cestovat za nízké náklady svým vozem, zaplatíte si ubytování a ostatní bude na vás. Takže se budete stravovat z vlastních zásob. Nebo do Chorvatska dorazíte letecky, budete pobývat v hotelu a užívat si jeho služeb. I to je možné a proč ne? Jenže pláž nemusí být vymezená a stejně to bude boj o místo na vlastní osušce v houfech jiných rekreantů. Snad pouze některé luxusnější resorty mohou nabídnout opravdu dobrý servis. Ovšem za jakou cenu?
Krásné chorvatské pobřeží už není, co bývalo. Pobřeží vod je potaženo odpudivým filmem, který klouže, a z lodí jsou vyhazovány tuny odpadu přímo do moře. Viděla jsem tu zkázu na vlastní oči. Proud nesl mnoho hodin nechutný odpad, který se postupně kumuloval na městské pláži a v přístavu. Totální hnus.
Ne, Chorvatsko není pro socky, ale pro staromilce, kteří se nedokážou vzdát své oblíbené destinace. Pokud chtějí lidé zažít opravdu super dovolenou, kde si budou připadat královsky, vyberou jinou destinaci. Nemusí se plahočit za volantem, využijí leteckou dopravu a mohou využít i program all-inclusive. Jídla a pití, co hrdlo ráčí. Na řízky se salátem z domova může každý zapomenout. A pivo? Toho neomezeně. A špatné není.
Ovšem jsou zde takoví, kteří zasednou v chorvatské hospůdce k pivku v deset dopoledne, pomalu upíjejí, občas se přesunou do vody, kde stojí po pás, po prsa, někdy i po krk a lehce plácají rukama. Žvatlají se spolubydlícími, po hodině či dvou se vynoří, opět vysají pár kousků piva v místním pohostinství a vyhládlí stoupají před šestou hodinou do nějakých levných apartmánů umístěných vysoko v podhůří hor. Už se těší na guláš, svíčkovou nebo na ty řízky s bramborovým salátem.
Chorvatsko je prostě předražené. I jiné lokality mají romantické pobřeží, ale také luxusní ubytování se stravou. Jen milovníci Jadranu to nedokážou pochopit a odpoutat se.
