Článek
Moje bývalá spolužačka ze střední bydlí celý život v nevelkém městyse. Seděly jsme spolu v lavici a měly k sobě blízko a přátelství nám vydrželo celou dobu. Buď se sejdeme ve městě, kde jsme studovaly a kde já bydlím, občas sjedu těch pět kilometrů k ní a poklábosíme. Před nějakou dobou jsem ovšem vpadla do její domácnosti a Stáňa byla nějaká zaražená a myšlenkami mimo. Co ti je? Co tě trápí? Stáňu netrápil žádný její osobní problém, ale něco trochu jiného.
Šlo jí o sousedku, kterou jsem i já za ta léta dobře znala. Už když jsem byla na střední škole a seděly jsme se Stáňou v jejich zahradě a řešily ty problémy dospívajících holek, za plotem u sousedů pobíhaly čtyři holčičky. Pan Horáček chtěl prý kluka, ale po čtvrté holce to s manželkou vzdali. Paní Horáčková se věnovala rodině, uklízela a vařila, do práce nastoupila, až když nejmladší z dcer byla na střední škole. Všechny dcery jsou už dávno dospělé, nejmladší žije někde v zámoří, dvě ve městě jako já a třetí až na Vysočině. Tři dcery se u rodičů scházejí každý víkend, dojede i Blanka z Vysočiny. Na celý víkend. Což není všechno, stará Horáčková jezdí denně autobusem do města, vyzvedává děti z družin svých dcer, veze je opět autobusem k ní domů, dělá s nimi úkoly a potom je opět autobusem odváží do bytů svých dcer spolu s uvařeným obědem pro jejich rodiny. Valím oči a nevěřím. Ale to není ono, co Stáňu zaskočilo. Toto byla běžná realita. Sousedka se vždycky před víkendem na mladé těšila, během týdne se chlubila, kolik litrů omáčky uvařila, nebo řízků nasmažila a jak všem chutnalo. Jenže už před tím rokem se Horáčková ani její manžel mé bývalé spolužačce vůbec nelíbili. Horáčková vychrtlá jako lunt, zašedlá v obličeji, funěla do kopečka a sotva táhla nákup z města v tašce na kolečkách. Horáček se raději stranil, jak mohl, jen co uzřel Stáňu na vedlejší zahradě, sám raději hned mizel v útrobách svého domu.
Valila jsem oči a nemohla ani uvěřit. A co ty holky dělají? Jedna je malířka, druhá je koučka a třetí, Blanka z Vysočiny je nezaměstnaná, práce tam prostě není. U Horáčkových se tak na víkend nastěhuje minimálně 10 lidí, pokud tedy dcery nepřivedou i partnery. Děvčata se mají prý tak moc rády, že to bez sebe nevydrží. Mají k sobě pouto a musí být pospolu a jejich děti se mají také rády. Co na tom? Až na to, že dcerám je okolo čtyřicítky a děti mají mezi sedmi a patnácti lety. A všechny obsluhuje a obskakuje stará matka. Děti dělají po baráku bengál, který je slyšet široko daleko, mámy odcházejí do místní putyky, aby zavzpomínaly na zlaté časy svého mládí s místními borci a babička Horáčková se už sotva potácí. Jenže když jí Stáňa řekla něco o tom, co si vlastně myslí, že místo této přehnané péče by měla myslet trochu na sebe, jet do lázní a dávno dospělé dcery by se měly spíš starat o ni, než naopak, tak se se zlou potázala. Ne. Ona své děti miluje a udělá pro ně cokoliv. Jsou její a vždycky bude jejich matkou a pečovat o ně. To bylo asi před měsícem. Před týdnem Horáčkovou odvezla záchranka. Snad jen nějaká slabost. Aby také ne. Sotva se ploužila na svých tenkých nohách opřená o hůlku, táhlo jí už na osmdesátku. Ležela v nemocnici a Stáňa se rozhodla, že jí zavolá, jestli něco nepotřebuje a ona potřebovala. Nebyl to ani džus, nebo banány, na které by měla chuť. V pátek ji pustí domů a přijedou její holky. Jenže ji povezou sanitkou a ona nemůže nakoupit. Nadiktovala Stáně nákupní seznam. Bude vařit jen něco rychlého. Třeba řízky a druhý den nějaký šleh. Takže Stáňa táhla několik kilo masa, brambory, zeleninu a tak dále. Což o to, sousedce by pomohla ráda, ale co ty dcerky? Jak mohla paní Horáčková svojí neskutečnou mateřskou péčí a láskou vychovat takové parazity? Kromě čtvrté, nejmladší dcery, která žije v cizině, všechny tři na ní nepokrytě parazitují. Žádná z nich nechodí ani do práce, všechny jsou doma, matka dvěma z nich, které bydlí v blízkém městě, opatří děti a uvaří a o víkendu je má všechny na krku dva a půl dne. Ještě po nich uklidí a vypere a jede se nanovo.
