Článek
Stojím frontu v místní samoobsluze. Potkávají se zde lidé, kteří se znají, není to žádný supermarket na okraji města. Penzistka přede mnou platí a už se zdraví s jinou dámou v důchodovém věku, která zrovna vchází. Jedna s holí, druhá o berlích, prohodí jednu dvě věty, které nijak neregistruji, ale krátký hovor zakončí jedna z nich. „No hlavně, že si ještě začoudíme, co?“ Načež jí druhá přitakává. Prodavačka otáčí hlavu a dává mi najevo svůj úžas. „To je co, babka si koupí každý den dva rohlíky a nějaký salám a k tomu krabičku cigaret. Když může, tak se hádá o korunu, ale za cigára dá přes stovku.“ Prodavačka kroutí hlavou a dává najevo své pohrdání nad starou závislou kuřačkou. Já situaci nekomentuju. Přesto se dozvídám, že to jsou právě oni, ti kuřáci, kteří by si měli v nemocnici platit všechno ze svého. „Taková bába prohulená, určitě je nemocná a zdraví si zničila sama, jen ať ve špitále solí.“ Platím a odcházím. Ano, to co prodavačka řekla, je názor celkem propíraný. Kouření škodí zdraví, kuřáci si zdraví zničili sami a měli by platit zdravotní péči.
Tyto ženské začaly kouřit v době, kdy kouřil prostě kde kdo. Kouření bylo v módě, o škodlivosti se moc nemluvilo a kouřilo se všude. V práci, na plesech, v hospodách, na jednání, na školení, v hotelích, v nemocnicích i na letišti. Kdo nekouřil, nebyl IN, jak by se snad dnes řeklo. Byla to móda, i manekýny byly na plakátech s cigaretou. Prostě koupit si krabičku cigaret v nějakých šedesátých letech a pokuřovat s kamarádkou v parku a trénovat ten styl. Jak cigáro elegantně držet, jak popotahovat. Domácnosti, kanceláře, bary i vinárny byly plné plnících se popelníků. Kdysi se dokonce kouřilo i v dopravních prostředcích. Kdo se své závislosti nezbavil, je dnes vyvrhel společnosti. Kouření je nezdravé a kuřáci si mohou za svá onemocnění sami. Tak.
Alkoholismus je tolerovaný stále. Móda chlastu nevymizela, alkoholiky zatím nikdo nechce trestat tím, ať si platí zdravotní péči ze svého. Stát jim dokonce poskytuje různé odvykací kůry a z peněz všech poplatníků jdou nemalé výdaje na léčbu cirhóz a dalších onemocnění z alkoholismu. O těch, kteří berou drogy, se nemluví už ani omylem. Pro ty jsou zde dokonce různé neziskové organizace, které se o ně starají. Snaží se jim promlouvat do duše, pečují o ně a mění jim jehly. Nikoho ani nenapadne, že člověk, který dobrovolně fetuje, by si měl všechnu péči a léčbu vlastně zaplatit. A což třeba lidé obézní? Často je jejich jedinou životní vášní jídlo. Dokázali se vypracovat na metrákové váhy, stěží chodí a trpí spoustou zdravotních problémů. Vždyť i oni si své zdravotní problémy způsobili sami svým nezodpovědným chováním a nezdravým životním stylem. A můžeme pokračovat dále. Třeba takoví sebevrazi. Nebo bulimičky a anorektičky. Také si poškozují zdraví svým vlastním nezodpovědným jednáním. Chápu, že jsou pravděpodobně psychicky nemocní, nicméně nejsou zbavení svéprávnosti, takže je teoreticky můžeme zařadit do celé řady viníků, kteří si své onemocnění způsobili sami, svojí nezodpovědností. A potom ti, kteří ignorovali návody na použití nějakých nástrojů nebo přístrojů a uřízli si třeba prsty. A což třeba miliony těch, kteří ignorovali nějakou preventivní prohlídku a přišli až v době, kdy je k lékaři dovedly zdravotní problémy a léčba bude obtížná a finančně náročná? Vždyť i tito lidé se ke svému zdraví chovali nezodpovědně.
Anketa
Hon na kuřáky se stal prostě moderním honem na čarodějnice. Jsou vyvrhelem společnosti, jsou odporní a smradlaví, smrdí i děti z rodin kuřáků, páchnou učitelům ve škole. Všichni kuřáci obtěžují ostatní, kazí jim jejich zdravé životní prostředí a obtěžují je svým zápachem. Na druhou stranu kuřáci koupí cigaret hodí státu do rozpočtu spoustu peněz díky neskutečně vysoké dani. Takové drogy do státní kasy nepřispějí nic. Ty se prodávají vesele načerno.
