Článek
17.1. roku 1998 v sobotu odpoledne vyběhl Honzík o půl čtvrté za kamarádem, chtěl u něj hrát počítačové hry. Kamarád se jmenoval Páv a bydlel od Honzíkova domu pouhých 235 m.
Jak v jednom z rozhovorů uváděla maminka, Honzík vyběhl, protože se nudil. To by znamenalo, že vyběhl zcela spontánně, bez jakékoliv domluvy. Pro dnešní rodiče naprosto nepochopitelná situace, ale doba byla opravdu jiná a bylo to naprosto běžné. Děti si chodily hrát ven samy klidně už od pěti let, navštěvovaly své kamarády v blízkosti. Od šesti mnozí prvňáci chodili domů sami ze školy s klíči na krku.
Prvním rozporem je to, zdali vůbec došel k domu. Některé zdroje uvádějí, že Honzík do cíle nikdy nedorazil, jiné se zmiňují o tom, že dorazil, ale nedozvonil se, protože kamarád nebyl doma, byl s rodiči pryč.
Ale zpět k průběhu tohoto sobotního odpoledne. Honzík je tedy pryč, maminka je klidná, Honzík se má vrátit v pět hodin. Sice se nikdy nestalo, že by někam odešel, ale občas se zpozdil. Vrátit se měl v pět, ale nepřišel, tak ho šli asi půl hodiny po setmění hledat. Tvrdí maminka. Jenže je leden a slunce zapadá asi tak o půl páté. V pět je už tma. V kolik ho tedy šli vlastně hledat?
Ještě týž večer jeho zmizení oznámili na linku 158, ale policisté místo aby se začali intenzivně věnovat pátrání, marnili drahocenný čas důkladnému a nesmyslnému prověřování rodičů. První noc byla promarněna, nebyli nasazeni psi. Proklepávání nešťastných rodičů nebralo konce a samotné intenzivní pátrání desítek policistů vypuklo až po třech dnech. Zapojen byl i vrtulník s termovizní, říční policie i policejní psi. Pátrat začal i Interpol a prověřily se seznamy pedofilů. Nic. Žádná stopa. Tedy kromě svědectví dětského lékaře, ke kterému tehdy Honzík chodil. Potkal chlapce asi padesát metrů od jeho domu a ptal se ho, kam jde. Honzík řekl za Pávem.
Nešťastná rodina nabídla za pomoc po pátrání milion korun. Ozval se jí prostitut, který údajně pracoval v rakouském gay klubu. Jenže policie na schůzku vyrazila s houkačkou a tím pádem je jasné, že se nikdo už nepřihlásil. Myslím, že šlo o nějakého podvodníka. Pokud by to byl člověk, který má solidní informace, pokusil by se o další kontakt a snažil by se je zpeněžit.
Ten den bylo neobvyklé teplo, lidé měli otevřená okna a někteří z nich koukali na ulici. Nikdo nic neviděl, nic neslyšel. Bylo by vůbec možné, aby Honzíka na trase nasadil někdo do auta proti jeho vůli a unesl ho? Co když se ale na Honzíka obrátil nějaký řidič s prosbou? Mohl nasednout dobrovolně a nepozorovaně?
Objevují se i spekulace, že do domu vešel, ale živý nevyšel. Jeho kroky snad mohly skončit právě v domě, kde bydleli Pávovi. Bylo by možné, že by Honzík nebyl nalezen. Tímto domem se policie údajně nijak nezaobírala. Nebo se na kamaráda nedozvonil, a odešel někam jinam? Měl přece ještě čas. Domů se mu zatím nechtělo. Tato verze vypadá asi nejpravděpodobnější.
Nešťastný otec Marcel založil dokonce v roce 2011 facebookovou stránku na jméno svého syna Honzíka. Doufal, že se na ni objeví nějaká zpráva, která třeba alespoň napoví, co se tehdy mohlo stát. O tři roky později zemřel na rakovinu. Poslední zprávou na stránce je prosba rodiny uveřejněná v roce založení. Obsahuje žádost, aby se ozvali případní svědci, kteří v té době viděli v místě pohybovat se mladšího muže s vlnitými vlasy a porostem vousů ve tváři, který se v této lokalitě do této doby pohyboval běžně, ale jeho pohyb po zmizení Honzíka ustal. Ten muž měl mít vztah k dopravě, ať už železniční, kamionové nebo MHD a měl řídit černé auto. S Honzíkem se měl údajně znát.
Na jakém základě byla tato výzva zveřejněna? Neurčitý a trochu záhadný popis vypadá, že se spíš rodiče snažili najít stopy po fiktivní postavě, kterou označil nějaký šarlatán. I v jejich případu se angažovalo takových jasnovidců více. A jak se říká, tonoucí se i stébla chytá.
Jestli snad byl dotyčný vypátraný, nevíme, jen jedno je jisté. Kde je Honzík se neví ani po 27 letech od jeho zmizení.
Zdroj:
