Článek
Hubert Pilčík - vraždící převaděč.
Po roce 1948, kdy se moci pevnou rukou ujali komunisté, se řada lidí rozhodla pro emigraci. A ujal se jich hodný strýček Hubert, zámečník plzeňské Škodovky. Nebylo lehké přejít přes hranici a Hubert věděl, on znal. Převaděčství se stalo jeho přivýdělkem. V případě, kdy potřeboval za hranice někdo movitější, bylo jasné, že si s sebou bral všechnu hotovost, šperky a další cenné předměty. A Hubertovi už svítily oči. Slíbil převedení přes hranici, platícího zákazníka se záhy v ústraní někde zbavil a zmocnil se jeho přenášeného majetku. Emigrující dvojice rozdělil s tím, že je musí převést jednoho po druhém. Zavraždit jednotlivce bylo snazší. Měl do geniálně vymyšlené. Příbuzní a blízcí, kteří věděli, že dotyčný hodlá emigrovat, se po něm nesháněli, měli za to, že zdárně překročil hranici. Emigrant zase neměl možnost, jak se ozvat do své domoviny, aby podal zprávu o úspěšné emigraci. Vše bylo hlídané a nikdo nechtěl jiné zavléci do problému se státní policií. Pokud se po někom začali shánět třeba v práci a přišlo se na to, že spolu s ním zmizely i doklady a peníze, tak si každý domyslel, že „utekl za kopečky“, jak se tehdy říkalo. Nikoho by nenapadlo, že jeho život vyhasl ještě dříve, než hranici překročil.
Převaděčství Pilčík provozoval od roku 1948 do roku 1951, kdy byl usvědčen celkem z pěti vražd, ale je možné, že zbavil života až deset lidí. Jiné ovšem převedl přes hranici spolehlivě. Nebezpečí hrozilo majetným.
Takový milý strýček.
Tak viděli Pilčíka sousedé. Chodil do lesa, sbíral byliny, miloval přírodu. Ochotný a milý člověk. Jeho manželka byla o jedenáct let mladší, ale děti spolu neměli. Pilčíkovi bylo v době jeho odhalení 60 let.
První prokazatelná oběť.
20.7.1951 šly děti nahrabat písek na mytí hrnců do místní pískovny a ke svému úděsu objevily mrtvolu ženy. Policie se chytila stomatologického nálezu, se kterým obcházela místní zubaře. Jeden z nich poznal svoji práci a prozradil jméno pacientky. Oběť dostala jméno a rozeběhlo se vyšetřování. Byla to Renata Balley, původně vlastnila fotografický atelier, který jí byl znárodněn. Pilčíka znala už z minulosti, snad mu dohodila i nějaké své zákazníky, aby jim pomohl při jejich emigraci, ale v roce 1951 se na něj obrátila sama. Potřebovala také převést za hranici. Ne jen ona sama, ale chtěla odejít se svým otcem a neteří. Vymínil si, že je převede postupně, jednoho po druhém. Po nějaké době celá rodina žila v přesvědčení, že jsou ti tři už dávno v Německu a začínají svůj druhý život, přitom ale bylo vše jinak.
Renata byla po smrti a teprve dodatečně byla ztotožněna i silně ohořelá mrtvola z hájenky Lipovka, kterou se několik měsíců nedařilo identifikovat. Byl to otec Renaty. Ale kde je neteř Daniela? Její dopisy tetě stále přicházely. Nechodily ovšem poštou, nosil je příbuzným nějaký strýček osobně. Renatin přítel, či milenec se vydal za její tetou, aby vyzvěděl, co se mohlo Renatě přihodit. To od ní dostal tip na Pilčíka, který předal policii. Teta se napřed strašně bála spolupracovat, protože si myslela, že se vyšetřuje nelegální odchod z republiky. Až po té, co zjistila, že je její neteř po smrti, tak se rozhodla promluvit a sdělila kontakt na „strýčka“, jak se Pilčíkovi přezdívalo. Ona v té době jeho pravé jméno neznala.
Přepadovka u Pilčíka.
Do jeho domu se 6.9. 1951 vloudili dva policisté v převlečení za elektromontéry a podařilo se jim Pilčíka překvapit, zneškodnit a zatknout. Měl u sebe řadu zbraní, kufry plné zlata a drahého oblečení. Našla se i sama Daniela. Byla ve špatném psychickém i fyzickém stavu.
Vězněná a týraná neteř.
Některé zdroje neteř uvádějí jako Dagmar, jiné jako Danielu, jednoznačně jde ovšem o jednu a tutéž dvanáctiletou dívku. Dívenka přežívala v kozím chlívku, pod donucením psala rodině lživé dopisy o tom, jak její dva dospělí příbuzní jsou již v cizině a ona je ve strýčkově prozatímním opatrovnictví. Mezitím celé měsíce trpěla. Pilčík ji přivazoval k dřevěné desce, zneužíval ji a mučil. Aby nebyl slyšet křik mučeného děvčete, vyrobil tyran Pilčík dvoustěnnou dřevěnou bednu s izolací z hadrů, do které jí uzavřel hlavu. Dýchala kovovou trubičkou. Daniela byla v září vysvobozena zcela zbědovaná. Podvyživená a traumatizovaná.
Vypluly na povrch i další oběti.
Dalšími zavražděnými byli inženýr Lubomír Krauz a jeho manželka Eva, nebo Jan Hůrka. Těchto pět zavražděných lidí bylo prokázaných, je ovšem pravděpodobné, že obětí bylo více, snad až deset. Také se přiznal, že chtěl zabít i svoji ženu, dvanáctiletou Danielu a její příbuznou a vše měl připravené na 9.9. roku 1951.
Jeho žena o Pilčíkových skutcích prý neměla ani zdání, vše popírala. Jenže sousedé jí často vídali ve stále nových módních kreacích. Nakonec se přiznala, že snad něco tušila, ale manžela se bála. Byla odsouzena, a svůj trest si odpykala. Z vězení vyšla v roce 1955.
Podivná smrt sériového vraha.
Spravedlivého procesu se sériový vrah nedočkal. Jeho život vyhasl sebevraždou ve věznici už 9.9. 1951. Údajně se oběsil na dvou kapesnících. Podle jiných zdrojů se stal obětí dozorců. Pilčík už do věznice přišel ve špatném stavu. Byl zbitý, měl četné modřiny a krev v uchu. Bylo nutné na něj dávat pozor, už se předpokládalo, že může mít sebevražedné myšlenky. Jenže občas se vše tak nějak sejde… Jedna směna nepředala instrukce druhé, do věznice přivezli jiné dva delikventy a Pilčík musel být přemístěn z cely v patře na temnici v přízemí. První kontrola proběhla bez podezření, druhá už odhalila vážný stav vraha Pilčíka. Dva uvázané kapesníky na krku. Byl mrtvý.
Mohla to být sebevražda?
Do věznice si určitě dva kapesníky nepřinesl. Jak mu služba mohla vydat najednou dva kapesníky? Proč by se škrtil v leže? Většina sebevrahů se oběsí ve svislé poloze. Bylo rozhodnuto o pitvě. V té době byla hlava oddělena od těla, tělo pitváno a hlava uložena do lihu. Pitva údajně prokázala, že kapesníky nebyly uvázány okolo celého krku a působily pouze vpředu, nešlo tedy o oběšení. Jeho hlava je uložena v plzeňském Ústavu soudního lékařství.
Skutečnou příčinu smrti se už nedovíme, stejně tak, jako přesný počet lidí, kteří zemřeli rukou tohoto vraha. Každopádně se jedná o jednoho z nejděsivějších sériových vrahů Československa s velkým počtem obětí.
Bestie z 30 případů majora Zemana
Podle případu Pilčíka byla v roce 1975 natočena epizoda seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Bestie. Pro tehdejší účely tento díl sloužil jako odstrašující případ, který měl občany odradit od emigrace.
Zdroj:
https://www.sumava.cz/rozcestnik/kultura-a-pamatky/krimi/vrazda-v-hajence-lipovka-nekmir/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/podivne-zlociny-bestie/r~0f0affcc7a7c11efbeca0cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/xman/styl/hubert-pilcik-30-pripadu-majora-zemana-prevadec-senec-strycek.A221219_143408_xman-styl_fro
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/pilcik/pilcik.html
