Článek
V mém prvním svazku manželském jsem se krutě spálila. Dala jsem na bohapusté kydy a žvásty, podlehla jako naivní husa. Také jsem měla na to právo, byla jsem mladičká holka a bez jakýchkoliv zkušeností. Dopadla jsem tvrdě na ústa a potřebovala se oklepat. Jenže jsem měla už dvě děti. Pro někoho neřešitelný problém, pro mne ne. Holky hodné a bezproblémové. Manželství už bylo mrtvé, já potřebovala žít s někým jiným. Hodným a milým.
A pak jsem ho spatřila. Krásný a urostlý a vezl nějaký sud plný močky od dobytka. Byl to on, mého srdce šampion. On se neštítí, on nežvaní ty lživé krásné kydy, on vlastně skoro vůbec nemluví, on veze močůvku. Fotím si ho. Je vzteklý. Přeci jen, fotit si chlapa, tedy mladíčka, jak veze sud s močkou je na hraně. Moc se mi líbí. Takový kluk, který se umí postavit čelem k dílu. Je mladší, dalo by se říct, že o hodně. Ten první byl zase starší, a to opravdu o hodně. Ve věku tápu. Hledám tátu nebo syna? Ne, já hledám partnera, na věku mi nezáleží!
A už v tom lítám. Je můj. Mám ho ráda, miluju ho. A pak zapojuju mozek. Tak fajn, líbí se mi, mám ho ráda, miluju ho. Pak se mi líbí, že veze ten mega sud moči, že s tím nemá problém. Neštítí se. A dál? Vím, že ženské dělají chyby ve výběru. Pokud se spálí poprvé, volí dále stejné typy. Takže jdu porovnávat. První byl malý a tmavovlasý. Můj idol je velký a světlovlasý. Prví byl oblbovací kecal, později bezcitný tyran a bez vzdělání, idol moc nežvaní a studuje. První už měl bohaté partnerské zkušenosti, idol ne. A je toho ještě více. Můj miláček je prostě naprostý opak bývalého.
Nechci nikomu ublížit. Ani jeho rodičům, ani mým dcerám a nejméně jemu, mému miláčkovi. Je prostě už můj, ať srdcem vyvolený, tak rozumem schválený.
A jak to bylo dál? Jako z pohádky! Vzali se a žijí spolu šťastně do dnes. Opravdu. Je to takové klišé, ale je to tak. Jsem s ním, mojí láskou, už čtvrt století. Prošli jsme si období klidná i bouřlivá, máme spolu kluka, už velkého a plnoletého, moje holky s pomocí výchovy mého idolu dávno vyrostly v dospělé ženy a já a on se stále milujeme. Je to opravdu tak.
