Článek
Hrzán se narodil v Táboře do rodiny se čtyřmi dětmi. Tatínek byl světaznalý zahradník. Hrzánovi bydleli a své zahradnictví měli v Soběslavské ulici, ale dům ani zahradnictví už dnes nestojí. Jako dítě byl nesmírně živý a sportovně nadaný a během studií na gymnáziu v Táboře už také našlápl svoji hereckou kariéru v Divadle mladých.
Herec Hrzán, milovník žen byl otec značně svérázný.
Miloval divadlo, ženy, sklenku dobrého moku a hlavně život. Životem svištěl jako neřízená střela. Pro rodinný život byl ale prakticky nepoužitelný. Přesto v každém ze dvou manželství zplodil jednu dceru a před smrtí se svěřil kamarádce, že je také otcem nemanželského syna. První ženou se stala Věra, matka herečky Báry. Druhou manželkou se stala Olga, matka Terezy, výtvarnice a kostýmní návrhářky. Bára se sice vydala v otcových šlépějích, ale naštěstí nepodědila otcův fanfarónský přístup k životu. Jak sama říká, už jako dítě se cítila dospělejší než její táta. Vzpomínala, jak byla ještě docela malá a tatínek měl natáčet Hotel pro cizince a protože tam měl vrhat nože, tak roli trénoval s opravdovým nasazením. Dceru Báru posadil před vrata u stodoly a Báru noži obshazoval, dokud tomu neudělala přítrž maminka, která se naštěstí zavčas vrátila z práce. Tvrdil, že k tréninku je živý figurant nejlepší.
Ó ty ženy! Věra, Olga, herečky, zpěvačky, manekýny…
Na Jiřího se nedalo spolehnout, ale ani se zlobit. Neplnil sliby, zapomínal posílat peníze a milenky střídal jako na běžícím pásu. Už za manželství s Věrou miloval Olgu, kterou si také později vzal a stal se otcem druhé dcery Terezy. Bára vyrůstala u babičky a dědečka v Českých Budějovicích, kam za ní maminka dojížděla, jak mohla, protože musela být pracovně v Praze. Tatínek přijížděl také, snad tak jednou za dva měsíce. Jiří už žil v druhém manželství, ale ani to nezkrotilo jeho vášeň pro ženy. Za svůj život měl přítelkyně mezi manekýnami, herečkami i zpěvačkami. Většinou šlo o urostlé ženy, kdežto on byl sice drobek, ale s výškovým rozdílem si hlavu vůbec nelámal.
Nedbal ani na svoji vadu řeči, měl problém s výslovností ř, ale mávl nad tím rukou a nechal se slyšet, že zřejmě diváci špatně slyší. Když se dostal do presu tak se zase zakoktával, ale ani to mu vrásky nedělalo.
Fifi Pírko
V jeho životě hrála velkou roli jakási posedlost výškami. Už jako student stával na jedné ruce na vyšehradských hradbách, šplhal po okapových rourách a římsách a po dosažení balkonu ve čtvrtém patře, po nějakém studentském večírku, vykřikoval, že je Fifi Pírko, okřídlený hrdina ze stejnojmenného francouzského filmu. Tehdy ho sundali z domu jeho spolužáci. Francouzský hrdina ve filmu létal, Jiří Hrzán bohužel ne. Přesto šplhal dál, až se mu pád stal osudným.
Výšky ho přitahovaly jako magnet a jeho pomyslná křídla mu zřejmě dával alkohol. Na věštbu, které se mu dostalo kdysi v mládí, že zemře mladý, zvysoka kašlal, tak jako na nějaké komplexy ze svého nevelkého vzrůstu nebo nedobré výslovnosti.
Herečka Hana čížková, bývalá přítelkyně.
Loni na Jiřího zavzpomínala herečka Hana Čížková. Byl její první láskou a byli spolu tři roky. Ovšem šokoval ji už na prvním rande. Přijel omláceným trabantem a chtěl po ní, aby mu půjčila na benzín. A tak to u nich bylo po celou dobu vztahu. Její rodiče z její známosti nadšeni nebyli, on byl tehdy ještě oficiálně ženatý, ačkoliv s manželkou už nežil a rozváděli se. Čížková je přesvědčená, že ji nepodváděl, ale byl prý chorobně žárlivý.
Jedna láska za druhou…
K známým přítelkyním Hrzána patří třeba Martha Elefteriadu, ale miloval také Petru Černockou. Jeho zájmu neušla v roce 1976 ani Miluška Voborníková. Za ní se rozhodl vyšplhat po fasádě ostravského hotelu během zájezdu. Tentokrát to nevyšlo, ale zase se tak mnoho nestalo. Po pádu z neskutečných 23 m svoji bláznivou posedlost odnesl pouhým třesem mozku. Když tedy pomineme, že tento výstřelek se stal záminkou k propuštění z Činoherního klubu. Jeho kariéra se začala přesouvat do televizních estrád a zájezdových vystoupení.
Možná to byl vztyčený varovný prst, který opět hodil za hlavu a svištěl si to dál životem bonviána. Šplhání se nevzdal, ale naopak se asi více skamarádil s nějakou tou skleničkou.
Osudná noc 22. 9. 1980
V poslední době hojně navštěvoval divadelní klub v ulici ve Smečkách. Popíjel tam i osudného 22. září 1980. A ve stejném klubu ten večer seděla také jeho tehdejší přítelkyně, garderobiérka z divadla. Byla to vdaná paní, ale s věrností si asi také hlavu nedělala. Hrzán postřehl, že odchází s jiným mužem, dal si ještě pár panáků s kolegou Jiřím Zahajským a potom se vydal za svou láskou.
Co se vlastně v Ladově ulici té noci přesně událo, už nikdo nezjistí. Žárlivost, alkohol a šplh po fasádě domu, se mu stalo osudným. Jeho milenka ho našla v noci pod svými okny. Byl v bezvědomí, těžce potlučený. Nárazem mu praskl i opasek u kalhot. V nemocnici na Karlově náměstí zemřel po dvou dnech 24. září 1980. Z bezvědomí se již neprobral. Celý čas u něj trávila jeho první manželka Věra.
Co se mohlo tehdy vlastěn udát? Jak k neštěstí mohlo vůbec dojít?
Bouchal napřed na dveře a přítelkyně neotevírala? Nebo šplhal rovnou, aby si situaci v bytě ověřil? A spadl vůbec, nebo mu někdo pomohl? I teorie o úmyslném shození z balkónu oblétla média. Měl totiž silně zraněné klouby na ruce, asi tak, jako by mu ruku někdo přiskřípl do okna. Ale při vší logice, šplhal přece na balkon, a kdyby mu tam někdo přiskřípl prsty do futer, tak nespadne nikam jinam než na ten balkon.
Žil naplno a intenzivně. V srdcích diváků žije stále.
Hrál v divadle, točil filmy, diváci ho milovali. Zemřel sice ve svých pouhých 41 letech, ale jeho život byl naplněnější, úspěšnější a intenzivnější mnohem více, než dvakrát tak dlouhé životy mnoha z nás. Pohřben je v rodinné hrobce v rodném Táboře na Novém hřbitově.
V rodišti Jiřího Hrzána, v Táboře, stojí na opěrné zdi gymnázia nad rybníkem Jordán jeho socha, dílo sester Melkusových. Jiří Hrzán je vyobrazen na hradbách v akrobatické pozici. Ta socha jakoby měla jeho duši. Je to on. Přesně takový byl. Neustále balancující nejen po hradbách a fasádách, ale také mezi hraním, ženami, alkoholem, životem a smrtí.
Zdroj:
