Článek
Juditě je šestnáct let, studuje na gymnáziu a má kamaráda, spolužáka ze stejné třídy. Tvoří harmonický pár, ale pouze kamarádský. Tráví spolu přestávky ve výuce a někdy i část mimoškolního volna. Mají podobné zájmy, vzájemně se doplňují a rozumí si. Na dostupných fotkách je vidět zářící Judita a v pozadí sympatický hoch. Oba spolužáci mají odjet na školní výlet do Londýna, sešli se tedy v bytě Judity, respektive jejích rodičů, aby doladili nějaké detaily. Co se v bytě odehrálo, ví jen Judita a je zřejmé, že i ona vzpomínky vytěsnila z mysli.
Tehdy zavolala na tísňovou linku a snažila se Tomáše oživovat. Tvrdila, že na dveře bytu zaklepal muž, který se vydával za elektrikáře, chtěl zabít ji, ale Tomáš ji bránil. Nakonec onen záhadný elektrikář uprchl. Juditě zatím není důvod nevěřit. I ona má poraněné ruce od nože. Chlapec leží na zádech, nejeví známky života. Jeho triko je nasáklé krví a pod ním je taktéž krvavá louže. Všechno oživování je marné. Tomáš, pohledný mladý student, je mrtvý.
Policie se na místě činí, sbírá důkazy a nepodceňuje žádnou stopu. Jenže, ať se snaží, jak chce, nikde neobjeví žádný otisk, žádnou stopu, prostě nic, co by nasvědčovalo tomu, že v bytě byl někdo třetí. Ani žádná z kamer v domě nezachytila žádný pohyb jiné osoby. Pokud by takto běsnící vrah z domu utíkal, musel by logicky zanechat množství krvavých stop. Musel by mít i ruce znečištěné krví a někde by policisté po třináctihodinovém pátrání museli narazit alespoň na nějakou drobnou stopu. Jenže nikde nic, až na vražedný nástroj, nůž, který se ovšem nalezl v Juditině pokojíku.
Po pár dnech soudce na Juditu uvaluje vazbu. Ta sdělí, že je jí to líto, ale nic neudělala. Tomáš byl její nejlepší kamarád.
Rodiče Juditě věří a najímají soukromé detektivy. Snaží se zvrátit osud své dcery. Ona to neudělala, chybí motiv. Vyšetřování neproběhlo, tak jak mělo. Uvádějí rozpory v drobnostech, jako velikost dírky po noži v bundě chlapce a mnohem většího zranění na těle. Tomáš zemřel na mnohočetné a hluboké bodné rány. Jeho smrt byla krutá. To, jak měl na sobě bundu, že třeba v té době nebyla urovnaná a vpichy na těle nemusí korespondovat s poškozením svršků, rodiče neberou v potaz. Snaží se ze všech sil pomoci dceři.
Je provedeno nespočet šetření, psychologických testů a výslechů. Judita nikdy nejevila žádné agresivní sklony, byla milá a přátelská, v kolektivu figurovala spíše jako jedna z vedoucích osobností, ale nikdy nebyl u ní žádný náznak řešit nesrovnalosti konfliktem. Vždy se snažila najít nějakou smírnou cestu. Prostě absolutně nekonfliktní slečna, která se dobře učí, nemá s nikým žádný problém, je přátelská. Přesto tato mladá slečna je v listopadu roku 2020 odsouzena nepodmínečně k trestu v horní hranici sazby. Musí si odsedět 12 let a čtyři měsíce.
Rodiče za dceru bojují, věří jejímu tvrzení, že ona to nebyla. Chybí motiv. Podávají dovolání, ve kterém se snaží napadnout vyšetřovací postupy. Dovolání je zamítnuto. Není důvod zkoumat něco, co vlastně není. Nikdo další v bytě nebyl.
Jak je možné, že Judita oklamala i detektor lži? Nejspíš to možné je, ale vraťme se k tomuto příběhu přátelství mezi dvěma studenty gymnázia.
Viděno mýma očima
Judita je mladá a úspěšná studentka. Daří se jí ve škole i v běžném studentském životě, má podporu rodiny, má zázemí. Má ovšem i jakéhosi přítele, který navštěvuje stejnou školu, ale jinou třídu, nejspíše i jiný ročník. Najde si kamaráda. Je to milý spolužák a jmenuje se Tomáš. Proč Judita tráví přestávky s kamarádem a spolužákem Tomášem a nezaběhne místo toho za svým „přítelem“? Možná ji už tak nezajímá, jako právě Tomáš. Je milý a jemný a hodný. A jak všichni vypovídají, byli to pouze přátelé. Jako bratr a sestra. Už z fotek je patrné, že Judita je vyspělá dívka, ale Tomáš působí jako plachý chlapec. A protože já tvrdím, že přátelství mezi heterosexuální ženou a stejně orientovaným mužem neexistuje, mohl zde nastat konflikt. Judita si mohla prostě ten krásný vztah, který prožívala s Tomášem, který je navíc zdokumentovaný jejím šťastným úsměvem na mnoha fotkách, vysvětlovat jako vztah lásky, alespoň tedy z její strany. A možná právě při schůzce v bytě Judity, před odjezdem do Anglie, vyjevil Tomáš pravdu. Mohl říct třeba jen to, že na vztah se ještě necítí, že je mu s ní dobře, ale….
Judita byla sražena na kolena. Byla lapena, cítila se podvedena, nedokázala pochopit, že není úspěšná. Vždy byla. Byla chytrá, měla krásné školní výsledky, byla i přátelská, měla hodně kamarádek, byla oblíbená i v rodině a rodiče by pro ni dýchali. Jenže najednou padá do propasti. Přišla zrada. Žila v omylu, byla oklamána. Naprosto nečekaný moment pravdy probudí v Juditě nevídané. Nikdy, opravdu nikdy, by se takto nezachovala, ale je zraněná, podvedená a nevidí cestu dál. Ocitá se v psychické propasti a jedná jako smyslů zbavená. Její první obrovská životní prohra. První neúspěch. Vzedmula se v ní neskutečná síla, hrozný pocit zrady, ztráta všech očekávání. Přichází pocit silné nenávisti a touhy po pomstě. Ona se odhalila, svěřila mu své nitro a dostalo se jí odmítnutí…
-------------------------
Policisté její odmítání viny vyhodnotili jako jednoduché dětské výmluvy. Jediní, kdo jim uvěřil, byli rodiče, kteří dokázali nakonec ještě přesvědčit část veřejnosti. Neměla motiv. Jenže jaký motiv by mohl mít jakýsi falešný elektrikář? Kdybychom si tuto variantu připustili, tak si představme muže, který se vydává za elektrikáře a po zaklepání vejde do bytu, kde chce už nějakého důvodu zabít samotnou Juditu, ale brání jí její kamarád. Elektrikář tedy zabije kamaráda Tomáše, nůž schová v pokojíku Judity a vypaří se jako pára nad hrncem. Dost přitažené za vlasy, že?
Detektor lži.
Pracuje na vyhodnocení hlasu, který odpovídá na dané otázky. Je možné ho opravdu obelstít. Někteří lidé mohou své podvědomí přesvědčit o tom, že zločin opravdu nespáchali. Jsou to lidé, kteří si neuvědomují závažnost svého činu, naopak ho ospravedlňují a mysl dokážou ztotožnit se svými závěry. Ne já ho nezabila. Měla jsem ho ráda, nikdy bych mu to neudělala. Nelze svému nitru přiznat, že jsem ho milovala a on se na lásku necítil. Byla jsem pokořena a ztrapněna. Takže ve svém já udržuji myšlenku: Já to nebyla, Tomáš byl to můj kamarád. Tomu bych to nikdy neudělala.
Můžeme jíte jěšto o krok dál. Lidská mysle je složitá. Může dojít k rozštěpemí osobnosti? Hodná Judita versus zlá Judita. Hodná Judita trpí a zlá trestá. Pomstí se za své druhé já. A hodná Judita nelže. Ne, já to neudělala.
Judita nebyla pod vlivem drog, o to je možná její skutek horší. I běžně obžalovaný, pokud je odsouzen se k činu přizná, uleví se mu. Ale Judita ne. Jenže v jejím případě není možné, aby byl aktérem někdo jiný. V bytě byla pouze ona a zavražděný Tomáš. I zkoumaný telefonát s matkou vypověděl o tom, že Judita fabuluje, že si je jasně vědoma svého lhaní. V odvolání, které Judita soudu poslala, se navíc snaží vyvrátit závěry, že Tomáš umíral dlouhou a krutou smrtí, což bylo prokázáno znaleckými posudky. Podle ní to tak nebylo. Jenže pokud by ona nevraždila, tak bude tvrdit opak a hněvat se na neznámého vraha, který způsobil Tomášovi takové utrpení. I tato slova obhajoby svědčí v neprospěch Judity. Pokud by byla bez viny, nemohla by operovat s takovým tvrzením.
Pozoruji fotografie.
Vidím dívku se sklopenou hlavou, vedenou k soudu. Hlavu má krytou kapucí nebo obličej skrývá za závojem dlouhých vlasů. A já si říkám, proč? Představím si sama sebe v jejím postavení. Jsem nevinná, někdo vtrhl do mého bytu a zavraždil mi mého nejlepšího kamaráda. Nebudu se skrývat, půjdu s hlavou vztyčenou a vykřičím do celého světa tu nespravedlivost svého obvinění. Jsem čistá, nemám co skrývat, nemusím se maskovat. Jsem spravedlivě rozhořčená, že jsem jakýmsi pochybením vyšetřovatelů skončila snad ve vazbě. Rozhodně se nebudu krýt. Budu sebevědomá, naštvaná a přitom nešťastná. Budu bojovat jako lvice, nebudu sklánět hlavu.
Plány posledních dní.
Podle slov otce už plánují vystěhování za hranice. Juditu tam nebude nikdo znát a bude mít pokoj. Nebude ani muset měnit identitu. Může žít krásný život a neštěkne po ní ani pes. Má přece život před sebou.
Ale co Tomáš?
Zdroj:
