Článek
Marie Fikáčková byla v kolektivu oblíbená. Byla šikovná, hbitá, pečlivá a její práce byla vždy perfektní. Podle vzpomínek bývalé kolegyně, byla radost nastoupit do směny po Fikáčkové. Přebírala se skvěle odvedená práce. Chválilo si ji také vedení. Podle jeho slov šlo o vynikající sestru, která měla novorozeňata vždy ve skvělém pořádku. Navíc byla spolehlivá a ochotná. Veřejně se o ní mluvilo jako o nastávající vrchní sestře i přes její nízký věk. Stejně tak, jako dokázala být perfektní zdravotní sestrou, dokázala být i bezcitnou vražedkyní nevinných miminek.
Příběh se odehrál v padesátých letech minulého století a v českých porodnicích panovaly zcela jiné poměry, než dnes. Každá žena po porodu setrvávala v porodnici řadu dní, miminko u sebe neměla, to jí bylo dovezeno pouze na kojení. Veškerá starost o děti tak byla na sestrách. Novorozenci leželi v jedné místnosti jako malé houstičky v zavinovačkách, veškerou práci vykonávaly sestry. Konejšily je při pláči, přebalovaly a koupaly. Maminkám je přivezly pouze na kojení.
Marie Schmiedlová - Fikáčková
Marie Schmiedlová se narodila do rodiny sudetského Němce a velkého příznivce Adolfa Hitlera v roce 1936. Život s fanatickým otcem lehký neměla, soužití s mentálně postiženým bratrem také nebylo optimistické a vztahy s matkou na bodu mrazu. Matku údajně sama napadala a bila. Nicméně dokázala vystudovat střední zdravotnickou školu v Klatovech jako premiantka. Nastoupila do Sušice jako zdravotní sestra a byla prostě skvělá. Vdala se a navzdory jejímu nízkému věku se uvažovalo o tom, že získá post vrchní sestry.
Marie byla prostě oblíbená a skvělá pracovnice. Spolehlivá, vlídná, přátelská ke kolegyním i nadřízeným. Jenže v ní dřímal ďábel. Ten vystrčil rohy vždycky v souvislosti s jejím menstruačním cyklem. Trpěla zřejmě premenstruačním syndromem, protože tak, jak sama vypověděla, nenávist k dětem, přemrštěný odpor a vztek se u ní projevovaly právě s ohledem na její menstruační cyklus. V té době nesnesla dětský pláč a byla nemilosrdná. Vzorná pracovnice dokázala miminku zlomit ruku, protože dostala vztek, že se jeho ručička zachytila nějakého předmětu. Dokázala tisknout hlavičky tak, že věděla, že síla stisku bude mít těžké následky.
Většina následků jejího chování se projevila až po několika hodinách. Stejně tak, jako se objevily třeba modřiny. Tuto skvělou pracovnici by nikoho nenapadlo nějakým způsobem podezírat. Projevy byly přičteny problémům u porodu, nebo špatné manipulaci matky s miminkem během kojení.
A sestra Fikáčková nabývala sebevědomí. Její prohřešky procházejí. Nikdo nereaguje, ani primář. Začala se cítit neomezená. Také později ve své výpovědi upozornila na netečnost lékařů.
Třeba malá novorozená Janička křičela a vytočila sestru tak, že ji popadla za ucho, vší silou trhla a ucho ji natrhla. Vše uvedla do záznamu, nešťastná událost jinak spolehlivé sestry. Byla napomenuta.
Jak se vyjádřil její muž Lumír? Chtěla mít Marie děti? Jak plánovali rodičovství?
Prý se domluvili, že rodiči zatím nebudou. Chtějí na dovolenou a ten rok cvičí oba na spartakiádě. Dovolenou tedy podniknou až napřesrok. Takže plán byl spartakiáda, další rok dovolená a pak se uvidí.
Vzorná sestra Fikáčková si zapnula vařič, ale k jejímu vzteku se začala novorozená Prosserová prohýbat, šponovat a blinkat. V tom okamžiku do ní vjel takový vztek, že prudce stiskla hlavičku, necítila lámání kostí, ale přesně věděla, že stisk je fatální a malé miminko ho bez úhony nemůže přežít.
Další obětí byla malá Hemmelbauerová. Začala křičet, sestra jí obrátila hlavičku a opakovaně ji udeřila sevřenou pěstí do zadní části hlavy. Sama otevřeně přiznala, že ji chtěla zabít.
Přiznala se ještě k dalším případům, mělo jich být deset. Údajně se jednalo o Trojku, Koláčkovou, Matějíčkovou a Němcovou. Chtěla také zabít Nováčkovou a Vaníčkovou, ale tato miminka přežila. Tedy alespoň dočasně. Třeba Věruška Nováčková doma mamince neprospívala, byla nakonec hospitalizovaná v Plzni, kde se prokázalo krvácení do mozku. Diagnóza primáře z porodnice v Sušici byla rozmetena na hadry. Žádná srdeční slabost. Zranění hlavy. Věruška zanedlouho zemřela. Nebo Alenka Bohuslávková, která se doma stále jen zhoršovala a dva dny od propuštění zemřela při převozu do nemocnice. Její maminka nedostala do ruky ani pitevní protokol. Tatínek holčičky s natrženým ouškem si tehdy v nemocnici vydupal její propuštění. U soudu Fikáčková matce řekla, že měla veliké štěstí, že odešla z porodnice. Při natrženém oušku by věc nezůstala. Z té kruté zpovědi až mrazí.
Dalším podivným případem jsou Gregorovi ze Záluží u Sušice. V roce 1957 se jim narodila v porodnici Miluška. Jenže ve třech letech se začaly projevovat problémy. Nepamatovala si nic, ani barvy. Protloukala se zvláštními školami, proběhlo též její vyšetření. Diagnóza: Poškození malého mozku Život trávila v ústavech a byla na úrovni šestiletého dítěte. Také pravděpodobná oběť vzorné sestry Fikáčkové.
Fikáčková ve výpovědích pravděpodobně nelhala. Dětských obětí bylo mnohem více, než těch, za které byla odsouzena. Každopádně dostala trest nejvyšší. Byla popravena oběšením 13.4.1961
Zdroj:
