Článek
Ošklivé dětství, otec gambler, který chodil z hospody věčně opilý, matka nešťastná, která se snažila lepit dluhy, jak jen to šlo. Já vypadla z domu při první možnosti, ihned po maturitě. Šla jsem za prací a v Praze měla k dispozici ubytovnu. Tak moc jsem toužila zvednout se ze dna. Ve dvaceti přišla láska, zamilovala jsem se do kolegy a vypadalo to, že i on do mne. Jenže po půl roce, kdy jsem mu oznámila, že jsem těhotná, dostala jsem pár facek a byla ráda, že zůstalo jen u nich. Nechtěl mě, jen mě užil ke své potěše. Věděl, co mám za sebou. Stala jsem se pro něj jen vypočítavou potvorou. On měl byt po babičce a myslel si, že po něm prahnu. Že to tak nebylo jsem mu vymluvit nedokázala. On si chtěl prostě užívat a ne se vázat. Řekl mi, že vše zapře, dítě jeho není a ať nepočítám s nějakým výživným. Nikdy mi nedá ani korunu. Dítě jeho není. Potrat? Ne, život jde dál, snad bude líp. No a potom jsem na vše byla už s mojí Kristýnkou. Vrátila jsem se zpět do práce po mateřské a byla v plném nasazení. Jednoho dne do naší kanceláře vstoupil pohledný ajťák. Kolegyně ho zavolala na problém s tiskárnou. Mohla jsem na něm oči nechat. Ani já mu nebyla lhostejná, mrkl na mne a do týdne jsme měli už schůzku. Děti měl rád, Kristýnka mu nevadila, naopak se k ní choval moc hezky a já byla v sedmém nebi. Ani jsem nedoufala, že najdu tak hodného chlapa, který nás bude mít tak moc rád a se kterým si budeme rozumět. Měl svůj byt, malou garsonku, ale zanedlouho se nám už společnýma silami podařilo získat větší bydlení. Pěkný byt tři plus jedna. Ze začátku, tak první dva roky bylo vše zalité sluncem. Prostě krása a procházka růžovým sadem. V té době se narodil také náš společný chlapeček, jmenoval se po tatínkovi Lukáš neboli Lukášek. Jenže jak jsem se zprvu obávala, jak bude probíhat sex po porodu, aby Lukáš nebyl moc hrr, potřebovala jsem čas, tak nastal pravý opak a s Lukášem najednou nic nebylo. Ani po šestinedělí, prostě nic. To už bych si dala říct i já, ale přemlouvat jsem ho pochopitelně nechtěla. Postupem času se začaly měnit Lukášovy sexuální návyky. Miloval hlavně mazlení, na samotný koit ani nemuselo dojít. Sex mi začal připadat zvláštní. Byl celkově nějak jemnější a ženštější, jenže to já nechtěla, chtěla a potřebovala jsem vedle sebe chlapa. Chlapa každým coulem. Ne jen v sexu ale i v těch dalších sférách jsem pociťovala také jeho proměnu. Byl tak hodný, nikdy nekřičel, kolikrát jsem přišla z práce a on stál u sporáku a vařil. To že se uměl sám postarat o obě dvě děti jsem brala ještě jako normální, dokonce i to, že adoptoval mojí Kristýnku a nyní ho měla za tatínka. Ale ta jeho pečlivost, ta starost o nákupy, o vaření, úklid. Trošku jsem měla pocit, jako bych žila se svojí sestrou.
A jednoho dne jsem přišla nečekaně domů. Měla jsem jet s oběma dětmi k rodičům, měl mě vyzvednout otec, ale jak bylo u něj běžné, ozval se, že nepřijede, že prostě nemůže. Zřejmě se opět opil a nemohl jet. Jenže já stála s dětmi už půl hodiny před domem a čekala. Naštvala jsem se a vracela se domů. Lukáš měl zatím vymalovat dětský pokoj, ale to co jsem uviděla bylo malování zcela jiné. Před zrcadlem stál Lukáš, měl nějaké šaty, které jsem viděla poprvé, jediné, co bylo namalované byl on. Špulil na sebe pusu, vypínal prsa, kroutil boky a nakrucoval lýtka.
Myslela jsem, že omdlím. Ale Lukáš mi tvrdil, že mi to všechno říkal. Jaké má pocity a jak se cítí. Jenže já to vše hodila za hlavu. Myslela jsem si, že je to nějaký rozmar.
Lukáš tvrdil, že je žena, a já tvrdila opak. Strašně jsem si přála právě ten opak, aby byl Lukáš muž. Navrhla jsem vyšetření. Dojdeme k sexuologovi. Ten potvrdil, že Lukáš je žena. Ne. To nešlo zpracovat. Zkusila jsem to. Zařekla se. Prostě chci žít s milovanou bytostí, ačkoliv to není muž, ale žena.
Postupem času se z Lukáše stávala žena se vším všudy. Podstupoval hormonální změnu, ale také operace. Já už prostě nemohla. Ne. Prostě jsem heterosexuální a nejde to. Tak moc jsem plakala, vlastně jsme plakali oba, ale ne. Možné to není. Čím víc se mi má láska Lukáš mění v ženu, tím více cítím, že s ním být nemůžu. Nejde to. Je mi to líto. Lukáš nechápe, že já ho nedokážu přijmout jako ženu. On mě stále miluje. Je totiž žena lesbička. Jen já to nedokážu. Jsem heterosexuální, mám Lukáše moc ráda, ale toto je pro mne až moc těžké. Už to není on. Je to žena.
