Článek
Dnes to bohužel potkalo i nás. Cyklistka si to šlape pomalu, jede daleko od krajnice, je třeba ji bezpečně předjet. Už náš vůz nabírá rychlost, když v tom okamžiku se objeví vozidlo v protisměru. Rozhodují desetiny sekund. Hlavně nesrazit tu paní na kole. Neměla helmu, jela si jen tak v sukni. Brzda kvílí, kola skřípají. ABS nefunguje.
Autonehoda, šok.
Následovala strašlivá rána. Naše auto skončilo po tom manévru v hluboké škarpě. Být v tom místě strom, tak je po nás. Auto máme vysoké a hrozilo, že se převrátí. První začal kňučet pes. Vše, co jsme vezli na dovolenou, tašky, kufry a další zásoby ho zasypaly. Syn začal plakat po chvíli. Už neplakal, prožil šok, brečel jako zběsilý. Auto bylo tak nakloněné, že se zdálo, že se každou chvílí musí převrátit.
Pryč z auta.
Už jen ta hrůza vystoupit z auta na stranu, na kterou bylo tak nakloněné. Ale zase přelézat přes řidiče, přes manžela, i to bylo riskantní. Auto se mohlo rozkomíhat a snáze se převrátit. Vystoupila jsem, ale byla jsem strachy bez sebe. Manžel auto vyvažoval, ale kdo ví, jestli to bylo něco platné. Vysvobodila jsem plačícího syna. Dostal se do šoku a začal strašně brečet. Vylezl i manžel a vyprostili jsme zavaleného psa. Byli jsme pryč z pasti. Mareček stále strašně plakal, Bojar vyl. Sedli jsme si na kraj silnice, všichni jsme byli otřeseni. Konejšili jsme syna a hladili psa. Manžel už měl na sobě vestu a obhlížel situaci. Jako první zastavil řidič, který se vyřítil v protisměru jako pirát silnic. Celkem nás zpucoval, ale bylo vidět, že kdyby bylo něco třeba, určitě by pomohl. Zastavilo první auto, které projíždělo kolem. Mladý hasič, chtěl pomoci. Zastavil i další vůz, také se jeho osádka nabídla, že pomůže. Obyvatel z nejbližší vsi, který právě projížděl okolo, také zastavil, vystoupil a ujal se našeho Bojara.
Šok a pláč.
Vše bylo jako v mlze. Mohli jsme přijít o život. Bojar se ze svého zavalení rychle vzpamatoval, nic mu nebylo, Mareček ovšem stále plakal, byl doslova strachy bez sebe. Manžel běhal okolo auta ve výstražné vestě a já seděla někde na mezi na půl v nějakém bezvědomí.
Přesto jsem vnímala tu lidskou solidaritu. Nám opravdu zastavilo každé auto, které projíždělo, a lidé nabízeli pomoc.
Za nedlouho si mě, Marečka i Bojara vyzvedl náš otec, odvezl nás do zázemí chaty, kam jsme původně směřovali a vrátil se ještě podpořit mého muže. Věděl, že vytáhnout naše veliké auto z hlubokého příkopu nedokáže, ale alespoň jako podpora posloužit může. Za hodinu bylo i auto vyproštěno, Mareček se uklidnil, Bojar už byl také ve své kůži.
Ale to, že opravdu zastavil každý, kdo na té asfaltce mezi vesnicemi projížděl a nabízel pomoc, mě přesvědčilo o tom, že lidé nejsou nijak zlí. Naopak. To je znamení, že dobro mezi námi ještě nevymřelo. A je to krásný pocit. Děkujeme vám. Jste milí a laskaví. Život je díky vám krásnější.
