Článek
A já kudy chodím, tak se nestačím divit. Je pravda, že nejsem až taková pravidelná návštěvnice hospod, restaurací nebo různých občerstvovacích provozů, ale kdykoliv je navštívím, je situace pokaždé stejná. Velikou část, snad polovinu osazenstva, tvoří mladé rodiny s malými dětmi. Ať už se jedná o malou venkovskou hospůdku, restauraci ve městě, zájezdní hostinec, nějaký tan oblíbený McDonald's nebo Burger King či snad KFC.
Venkovská hospůdka. Zastavujeme během dlouhé cesty. Je doba oběda, u stolů sedí různé rodinky, ale část tvoří místní s malými dětmi. S obsluhou se znají, tykají si. Pojedli polévku, hlavní pokrm, děti zmrzlinový pohár, rodiče kávu a k jídlu měli všichni nějaký nápoj. Platí tisíc pět set korun. Pěkný nedělní obídek, že? Jiný den, jiné místo: Restaurace ve městě. Pět hodin, mrtvý čas. Přichází rodinka, pěkně vyhládlá, paní asi nestihla uvařit. Dávají si polévku, jídlo, jedí i děti, spíš batolata, co nesnědí, obsluha odnese a vyhodí. Už není na výběr z denního menu, takže za plnou palbu. Útrata přes dva tisíce. Stavíme u dálnice, jdu si koupit kávu, je naprosto neutrální čas mimo oběda i večeře. Burger King okupují rodiny s dětmi. Nesou tácy naložené objednávkami za několik set, spíše tisíc korun.
A já nestačím zírat ani v restauraci Globusu. Je pravda, že skladba zákazníků je celkem různorodá, ale rodinek s malými dětmi je zde opět hodně. Což o to, ale spíš jsem v šoku z přístupu rodičů ke stravování dětí. Dotaz na tříleté dítě: „Chceš raděj česnečku nebo čočkovou?“ Klučík kouká, ukáže prstíkem. Matka začíná nalévat čočkovou. Dítě se zhrozí a začne ječet. Žena vylije polévku zpět do várnice, dítě ukáže prstíkem na česnečku. Pokorně čekám, až na mne dojde řada, ačkoliv mne šikovný chlapeček předběhl a maminka ho následovala. Má nalitou plnou mísu česnečky. Jdeme k hlavním chodům. Mezi mne a maminku s chlapečkem se postavila jiná rodinka. Tři malé děti, maminka, tatínek. Mají vozík, na který nakládají tácy s potravinami. Už mají naloženo několik různých salátů, pět polévek a vybírají hlavní chod. To maminka s malým klukem mají jasno. Dají si oba řízek s kaší. Další rodinka má stravu pestrou, jeden má hromadu rizota, další těstoviny, třetí nějaký steak. Restaurace je celkem obsazená a všichni jsme našli posezení až v zadní části. Tříletý chlapeček snědl z mísy česnečky asi tak dvě lžíce, párkrát hrábl do kaše a nad kuřecím řízkem ztropil kravál. Pokud byste čekali, že si maminka, jako správná hospodyně nechala jídlo zabalit a odnesla si ho domů, tak se mýlíte. Vše vrátila na pás se zbytky jídla. A ta pětičlenná rodinka? Děti byly už starší, takže některé snědlo více, jiné méně. Měli přece jen všichni polévky, hlavní chody, saláty, pití a také nějaké dezerty. Polovinu vrátili bez mrknutí oka.
Pokud chcete namítnout, že jsou to lidé z horních vrstev, tak si dovolím oponovat. Takoví lidé by přece nešli na oběd do Globusu. Stravovali by se jinde. Toto jsou naprosto obyčejné rodiny, přesně ty, které si stěžují na nepřízeň osudu, nemožnost získat vlastní bydlení a na další bezpráví na nich konaných. Chovají se nezodpovědně a zatěžují systém. Šetřit je nikdo nenaučil, ale natáhnout ruku na příspěvek umí všichni.
