Článek
Jeli jsme nakupovat do stavebnin. Měli jsme na soupisce hodně různého materiálu, v kanceláři jsme vše objednali, zaplatili a zakázka byla předána do skladu. A pán z kanceláře neměl zrovna co na práci, vyšel s námi ven čekat na materiál. Pán to byl velice hovorný a chtěl si povídat. Zrovna mu ležela v hlavě neutěšená situace ohledně bydlení mladých. Kýváme, že to známe, sehnat hypotéku a koupit si malý byt je pro mladé takřka nemožné. Nemají našetřeno, výplaty nejsou nijak vysoké, tak jsou nuceni žít ve drahých nájmech. I on měl dceru a ta za ním přišla ve dvaceti letech s tím, že má přítele a chtěli by bydlet u nich v domě spolu. Prostě si chlapce chtěla přivést do svého pokoje, s tím, že vše by bylo společné. Pán ze stavebnin, říkejme mu třeba Jiří, se zalekl, cizí člověk do rodiny se mu nezamlouval a probral tedy požadavek s manželkou. Ta se zhrozila ještě víc, musela by více vařit, po všech uklízet a prát i na potencionálního zeťáka. Ten nápad se jim vůbec nelíbil. Jenže dcera je dcera a zklamat ji přece jen nechtěli. Zdálo se, že kluka má opravdu ráda a na to, aby s ním odešla někam do pronájmu, neměli, natož aby si koupili vlastní bydlení. A v Jiřím uzrál plán. Nahoře v domě je podkroví, je tam byt, který kdysi dávno obývala jeho matka poté, co ovdověla, ale už je byteček léta nevyužívaný, matka žije v pečovatelském domě. Jenže byt je zastaralý, potřeboval by rekonstrukci. Tak se do toho pustil. Dokázal vytvořit pěkné 2+kk. Mladí se mohli nastěhovat. „No to víte, něco mě to stálo, mají tam všechno nové, obklady, dlažby, plastová okna, nové rozvody, byteček je jako klícka. Mají své bydlení, společný máme jen vchod. Ať si sami hospodaří, ať si sami perou a vaří a starají se o sebe, ne?“
Ano, bylo to od něj pěkné, takto se postarat o dceru a dopřát jí soukromí. Kýváme hlavami, jaký je vstřícný a obětavý. Jenže on pokračuje dál.
„Holka má dvacet jedna tisíc čistého a já jí to pronajímám za patnáct.“ Spadla nám čelist. „No nebojte, tak samozřejmě dělá i ten její kluk, ten má mnohem víc, jenže o tom přece nikdo neví, oficiálně bydlí u rodičů a tak holka na to bere příspěvek na bydlení.“ Nevěříme vlastním uším, jak je to možné také udělat. „Co by platila někomu cizímu, jen ať stát solí, když nedokáže zpřístupnit bydlení mladým.“ Škoda, že nám ze skladu už vezli ytong a další materiál. Jiří nám už nestihl sdělit, jestli je to vše na oko, jestli mu to dcera platí doopravdy, nebo se jen s tátou rozdělí o příspěvek na bydlení od státu.
Došlo mi, jak jsou vůbec tyto dávky zneužitelné a nebudu zde raději popisovat, jaké různé možnosti mne napadly. Navíc, jak k tomu přijdou ti poctivci, kteří přiznají vše podle pravdy a nic nedostanou. Heslo s poctivostí nejdál dojdeš, přestalo platit.
