Článek
Dalo by se říci, že každý je tak trochu strůjcem svého osudu a hlavně počet porozených dětí je dnes dobře regulovatelný dostupnou antikoncepcí. Početnější rodiny mají nyní většinou sociálně slabé vrstvy, střední třída se do většího rozmnožování nehrne. Snad nikdo si nebere klesající porodnost a strukturu obyvatel k srdci natolik, aby společnosti odvedl nadprůměrné výsledky porodnosti a jedním slovem si postěžoval na nedostatečnou pomoc. Žena, která si bez rozmyslu pořídí čtyři děti a lamentuje nad ztrátou citu pro povinnost prarodičů pečovat o svá vnoučata je opravdu trochu divná, obzvlášť když přizná, že její muž nijak nevypomáhal svému otci, ani na sklonku života, se zahradou a domem. Však ten starý pán také cítil potřebu pomoci, které se mu nedostalo, protože se rodina věnovala sama sobě. Řeči o tom, jak maminka má vnučky ráda a tak ráda by hlídala, ale bydlí daleko. Tato situace se dá snadno vyřešit. Přestěhujte si maminku blíže, ona nyní bude hlídat vaše děti a za pár let se o ni budete moci alespoň postarat vy. Nebo jak to bude s péčí o nemohoucí starou maminkou? Cítíte povinnost se o ni postarat?
Doba se mění, mění se i potřeby a lidé. Dříve byla nutnost hlídat vnoučata, pečovat o staré rodiče a prarodiče, látat fusakle, vyvařovat látkové plíny a dudlíky, šetřit na pračku, zavařovat švestky, chodit na pionýra a sedět ve škole v lavici s rukama za zády.
A v té době bylo běžné mít ty čtyři děti, dojit ráno kozu, krmit slepice, odtáhnout děcka do škol a školek, pracovat, vyzvednout děti, nakoupit, dotáhnou domů nákup, připravit večeři, napsat s dětmi úkoly, připravit svačiny, podat chlapovi večeři, postarat se o staré rodiče, posbírat vejce a zahnat slepice, zavřít kurník, umýt se v umyvadle, uložit děti a padnout do postele.
A pak taky vyprat oblečení na valše a ohřát vodu jednou týdně na koupání v bojleru na dříví, umýt děti i sebe. A také vařit na kamnech a večer plést a háčkovat místo telky, protože oblečení bylo strašně drahé a telku vlastně měl málokdo. A také chodit na latrínu a objednávat hovnocuc a mýt nádobí ve škopku a chodit ho vylévat na hnůj. Pro vodu chodit k pumpě, teplou si ohřát na kamnech. Na maso stát nekonečnou frontu a nakonec sehnat jen tlustou flaxu, a tak bych mohla pokračovat dál v tom líčení světa, kdy prarodiče hlídali svá vnoučata. Ano, tehdy byl svět jiný, daleko složitější, ale ani tehdy se děti nevykašlaly na své rodiče. Pokud bylo třeba, pomohly. Pomohly s domem i se zahradou umírajícímu tátovi. Prostě pocit povinnosti. Ať byl táta jakýkoliv, i když doma žena láteřila, že péči o tolik dětí sama nezvládá, tak syn šel a pomohl.
Prostě to berte tak, že doba se mění a pokud vy necítíte povinnost pečovat o rodiče, nesmíte se divit, že ani rodiče nepocítí povinnost starat se o vás, potažmo vaše ratolesti.
