Článek
Samotné je mi mizerně a nejraději bych zalezla do postele. Ale nedá se nic dělat. Oblékám jednu dceru, druhou, sama už jsem vypravená, pod nohy se nám plete náš pes. Holky kňourají, nikam nechtějí, ale bohužel, já do práce musím, není slitování. Najednou Markétka začne zvracet a všechen obsah žaludku přistane na mé sukni. Rychle převléknout a najednou se mezi dveře protáhne Sára, naše fenka asi chce na procházku. Rychle za ní, v přízemí ji obracím směrem do bytu, beru obě děti a chvátáme do školky. Markétka už vypadá dobře, sice se pozvracela, ale ve školce snad vydrží, než v práci vyřídím to nejdůležitější setkání letošního roku a budu ji moci vyzdvihnout a případně odvést k doktorce. Kdyby bylo něco špatně, tak se mi ze školky určitě ozvou.
Tak pes je doma a holky venku a běžíme do školky. Je to jen kousek přes dvůr. Předávám je učitelce a pádím do práce. Jenže co to? Vždyť jsem nechala pracovní podklady doma, nemám je, desky leží v pokoji na stole. Kruci. Rychle zpět domů. Hledám klíče od vchodových dveří a vedle mne už stojí mladý soused. Kouká a kouká, místo aby také hledal klíče. Na čele už mám krůpěje potu, musím stihnout doběhnout do práce a teď ještě ty zatracené klíče. A ten osel jen kouká. Hledám klíče, chci už kabelku vysypat na zem, abych je našla, a soused čučí na moji sukni, místo aby odemkl. Propadám panice, konečně našátrám svazek klíčů a odemykám dveře a vtom se ozve: „Mohl bych vás pozvat?“ Napadne mě, že by mě mohl odvézt do práce, abych nepřišla pozdě. A tak se ptám: “ A kam?“ Doufám, že třeba řekne, že kam budete chtít a já si poručím adresu zaměstnání. Jenže realita je jiná. Mlsný mladík dí: „No napřed na sklenku a pak si pořádně za***at.“ Co toho blba napadlo, takhle se ke mně chovat. Nevěřím vlastním uším a toužím mu dát facku, jenže strašně spěchám a nechci se zdržovat. „Cožééé?“ ptám se nevěřícně a on ukazuje na moji sukni. Kouknu dolů, netuším, co ho může na mojí sukni tak rajcovat. Jenže…já žádnou sukni nemám. Jsem tam jen tak v silonkách, pod kterými prosvítají černé krajkované kahotky a v botách na podpatku, které jsem si vzala výhradně na pracovní reprezentační účely, musím nutně vypadat jako lehká žena. Málem mi vypadly oči a myslela jsem, že bude po mně. Takový trapas. Ta strašná ostuda. Jenže nejdůležitější je doběhnout včas do práce. Prostě jsem si v tom zmatku, kdy mě Markétka pozvracela, a já se šla převléct, tu jinou sukni nenatáhla. Tak. Měla jsem chuť drzounovi vrazit pár facek, začala jsem sprostě nadávat a z toho odvážného hocha, který mi nabídl sex, se stal najednou malý kluk, který se začal omlouvat, že přestřelil a myslel si, že je vše jinak, když chodím jen tak v punčochách. Prostě pokec u zamčených dveří. Lukáš nakonec vytáhl klíče dříve než já, odemkl, omluvil se a dokonce počkal, až se upravím, neboli natáhnu svoji sukni a vezmu podklady nutné k pracovnímu jednání a odvezl mě na pracoviště. Důležitou schůzku jsem díky němu stihla, ze školky se nikdo neozval a já mohla celou šichtu dokončit už bez problémů.
