Článek
Je neskutečné, jak se mohou někteří jedinci (v mém příběhu muži) přetvařovat a žít de facto dvojí život. Jak mohou působit navenek zcela jiným dojmem, než v domácím prostředí. Kdybych nezažila, neuvěřím.
Bydleli jsme tehdy spolu v jednom činžáku a naše děti se kamarádily. Jejich dcerka chodila na stejnou školu, jen o rok níž, než ta naše. Postupem času se vyvinulo jakési přátelství, začali jsme se občas navštěvovat a já si měla s Ivonou celkem co říct. Ivona dříve pracovala jako zdravotní sestra, ale její muž si nepřál, aby už chodila do práce. Chtěl, aby odpočívala a byla doma.
Ivona byla posedlá pořádkem a stejně neodpočívala, stále jen uklízela, což Vráťa nesl s nechutí. Stačilo, aby zapršelo a myla okna, třeba dvakrát denně. Nebo aby přišla návštěva, které podle Ivony neskutečně smrděly nohy. Čistila koberec celý druhý den. Nutila Vráťu, aby očuchával koberec, on nic necítil, ale Ivona stále cítila puch z ponožek. Raději koupil nový koberec a svého známého už nikdy domů nepozval.
Vráťa podnikal a snažil se. Plnil každé Ivony přání, také jejich dcerky. Měly, na co pomyslely. Nejdražší hračky, šminky, oblečení nebo boty. Ivonu bolela hlava. Třeba týden, nemohla vařit. „Ivonko, na co bys měla chuť?“ Ta dlouho přemýšlela, ráda ho tak trošku trénovala, aby to neměl nijak snadné. Protože říct, že by ráda řízek, tak to Vráťa skočí pro maso a osmaží řízek. Takže si poručila pstruha na másle. Už se těšila, jak ho ten její šašek nedokáže sehnat, ale to by nebyl Vráťa. Sehnal hospodu, kde mu udělali na objednávku pstruha a Ivonka mohla papkat. Někdy se chlubila, že jí Vráťa chtěl udělat radost a přinesl jí jen tak z ničeho nic zlatý prsten. Jindy jí zavázal oči, odvezl ji k Baťovi a musela si vybrat nějaké boty, aby mu udělala radost. Když je dovezla domů a ukládala je do botníku, zjistila, že už tam má úplně stejné od loňska. Tehdy se jí asi také líbily, ale zapomněla, že už si je koupila. Tedy, že jí je koupil Vráťa.
Pro lepší představu. Ivona byla velice pohledná mladá žena, štíhlá s hustými vlasy a uhrančivýma očima. Vráťa byl podsaditý, sotva se vyrovnal její výšce, měl už od pětadvaceti čelní pleš a rezavé vlasy a vousy.
Druhá tvář
Ano, ten dobrák měl opravdu druhou tvář. Ve svém podnikání byl naprosto nekompromisní. Každý ho nenáviděl, jak byl přísný, jaké měl požadavky, většinou naprosto nesmyslné a z každého chtěl sedřít kůži. Byl zákeřný a podrazácký. Neplnil, co slíbil, rád všechny ponižoval. Absolutně nadřazený a nelidský. Každého znemožnil a vysmál se mu. Nezaplatil za odvedenou práci. Vyhrožoval různými udáními. Takovou pověst měl v té době po celém městě a už nikdo nechtěl k němu jít pracovat. Byl to zákeřný had. Jen doma to byl totální podpantoflák. Ovšem jakmile se dostavili jeho podřízení, zazvonili a chtěli cosi dojednat, tak byl jeho řev slyšet po celé naší chodbě. Výhrůžky a zastrašování. To už nebyl ten uťápnutý soused. Šla z něj hrůza.
Jen Ivona byla stále v pohodě, rozmazlovaná jako princezna. Až Vráťa nějak ztratil svůj podnikatelský dech a Ivonka si našla jinou partii. Odstěhovala se i s dcerou a Vráťa za nedlouho také.
Kdybych nezažila, nevěřím, že ten nesmlouvavý drsňák, který naháněl všem hrůzu, byl doma takový podpantoflák. A to podpantoflák dobrovolný a aktivní, nebo spíš až vtíravě vlezlý.
