Článek
Krásná pláž s placenými lehátky. Dorazili jsme hned po snídani a měli volný výběr. Středně dlouhá pláž mění svůj charakter, část s nejjemnějším pískem a bary nabízí sadu lehátek se slunečníkem za 25 Euro, následuje zóna za 20 Euro, nejkratší úsek pláže má už lehátka za „lidovku“. Dokonce je to výhodně účtované. Za jedno lehátko 4 Eura, za slunečník 2 Eura. Pokud přijde jednotlivec, platí jen 6 Euro.
Největší zájem byl pochopitelně o ta nejlevnější lehátka a pláž se rychle plnila. Po hodině už chodili lidé a marně sháněli volná místa. Bylo dopoledne a vše bylo beznadějně obsazeno. Zájemci museli jít o kousek dál a zaplatit dvojnásobek. Odměnou jim byl snad ten jemnější písek, možná lepší vstup do moře.
Pár minut po nás přišly dvě ženy, usadily se také v první řadě, přímo vedle nás. Zaplatili jsme hned při prvním průchodu výběrčí, naše sousedky se zrovna koupaly. Při dalším kasírování naše sousedky byly opět mimo, ve vodě nebyly. Určitě bychom se jich všimli. Náhoda. Jenže jak se blížila opět paní s kasírtaškou, na lehátku podřimovala jen starší dáma. Mladší, patrně dcera, se čvachtala ve vlnkách. Najednou se z vody ozval její pištivý las. Matka se rychle posadila na lehátku, otočila se zřejmě podle instrukcí dcerky zády k blížící se hrozbě a opustila lehátko nesmyslným směrem ke skalnatému výběžku. Ne, to už nebyla náhoda.
Přišel čas obědů. Pokud si myslíte, že ženské nenápadně opustily lehátka, která celé dopoledne bezplatně zabíraly, jste na omylu. Ty dámy oblékly své plážové hávy, popadly kabelky značek Vuitton a Prada, připevnily osušky svými kolíky k lehátkům, hodily na ně ještě opalovací krémy a odešly. Měly naspěch, nejspíš chtěly urvat nejlepší stůl s dobrým výhledem. Po druhé hodině jsme se vrátili na svá lehátka, sousedky na svém místě ještě nebyly. Procházela výběrčí, zakroutila hlavou, šla dál. Okolo kroužilo pořád dost lidí, kteří si chtěli zaplatit za lehátkovou sestavu, ale nebylo jediné volné místo. Buď se obrátili a šli do dražší zóny, nebo se usadili pod útesem na osušku a čekali.
Naše sousedky se vrátily až v pět hodin. Zalehly na svá místa a konečně měly klid. Už nikdo nevybíral. Proč také? Místa byla přes den obsazena do posledního a před pátou hodinou se už ani nepočítalo s novými návštěvníky.
Pláž se vylidňovala, my odcházeli po šesté, polovina lehátek volných. Naše sousedky ještě popíjely na lehátkách své drinky. Češky to nebyly. Štěbetaly snad rusky, ukrajinsky nebo bělorusky? Jazyky jsou si podobné, kdo to má poznat.
Druhý den dopoledne jsme je na pláži nezahlédli, zato jsme je uzřeli v hotelové restauraci. Nesly si naložené talíře, většinu jídla jen rozrýpaly a nechaly odnést a pak přišel zážitek se zákusky. Každá donesla naloženo vrchovatě různých dortíků. Vytáhly svačinové krabice a zcela bez zábran tam sladkosti skládaly. Než je ovšem uložily, lžičkou z nich shrábly šlehačkové a krémové přízdoby. Vypadalo to, že si berou svačinu na cestu domů.
Omyl. Neodletěly. Druhý den už opět na pláži uzurpovaly lehátka. Byly jako surikaty. Přinejmenším jedna vždy na stráži. Když se blížila výběrčí, dala signál druhé a spolu mizely.
Značkové oblečení, značkové doplňky, kabelky, nafouklé rty, prodloužené řasy. Přesto těm dvěma stálo za to, být neustále v pozoru, vyhnout se poplatku 10 Eur a suverénně na celý den zablokovat set, který by si tak rádi zaplatili jiní. K čemu jim sloužily ty nabrané dortíky je záhadou. Večer na ně čekala nová várka, nebylo třeba si brát zásobu. Nebo že by s nimi krmily třeba ryby?
