Článek
Opravdu to není tím, že nemám děti ráda. Vždyť sama jsem mámou tří odrostlých potomků. Jenže už mám ráda svoji pohodičku a klídek. Dětské vřeštění a kvičení mě dostává do varu.
Bulharsko, Chorvatsko, Řecko. Pláž a na ní pár dětí, řvou, ječí, výskají. Skáčou a šplíchají. Malé děti vřeští na dece nebo v náručí rodičů, kteří je chtějí vykoupat. Vypozorovala jsem, že občas je na pláži dětí více, přesto je klid. Neřvou na celé kolo, je jasné, že dovádí, ale v mezích normy. Neutuchající dětský řev vyvolává jakási nespokojenost. Vždyť jsem máma, tak vím, že? Často ty malé děti štvou právě jejich rodiče. Potápí je do vody, smějí se a dítě brečí. Vody se bojí, ale rodič je umanutý. Pořád a stále kluka noří do vln. Pláč sílí. Nejraději bych toho chlapa vzala a taky ho začala potápět pod vodu proti jeho vůli. Možná jsou také děti hladové, a proto jsou agresivní a hlučné. Často také vymáhají něco, co jim rodiče nemohou nebo nechtějí dopřát. Návštěvu v mořském akvaparku, třetí zmrzlinu toho dne, nebo hranolky s kečupem. Je to unavující. Nejen pro ostatní v letovisku, ale také pro rodiče nezbedného potomka a pochopitelně i pro nespokojené děcko.
Začala jsem se poohlížet po hotelích adults only. Pouze pro dospělé. Měla bych po starostech. Ale náhle mi do oka padl hotel v malebné zahradě a pláží v překrásné zátočině. Na konci pláže molo, které bylo přístupné dětem od šestnácti let. Paráda, co víc si přát. Klídek a ticho.
Už u první snídaně mě znejistěla řada dětských židliček pro batolata. Stálo jich tam nejméně deset. Do restaurace navíc vcházely rodiny s dětičkami odrostlejšími, děti se stále rojily. Tříleté, pětileté, starší. Desítky dětí zaplavily restauraci. Řev a křik? Kdepak. Dětičky seděly jako přikované a papaly. Papaly přesně to, co měly rády. Lívance, donuty, kousky pizzy, jogurty, ty nejmenší měly k dispozici různé přesnídávky.
Na pláž směřujeme raději rovnou k molu 16+. Tady žádný řev nehrozí. Přesto se vydáváme na procházku k písečné pláži a bazénu. Děti jsou spokojené, dovádí v bazénu, hrají si s pískem, staví hrady. Snaží se plavat. Miminka v kočárcích spinkají pod palmami. Ticho. Neuvěřitelné ticho, nikdo neječí, nikdo neřve, tolik dětí a krásný klid. Děti s pizzami, obloženými vaflemi, se zmrzlinami nebo melouny. Neječí ani děti v bazénu a dokonce ani na tobogánu. Jak k obědu, tak k večeři je čeká jejich speciální menu. Přesně to, co jedí všechny děti nejraději. Těstoviny, kuličky z mletého masa, rajská, malé kuřecí řízečky, hranolky a další oblíbené pokrmy pro děti. Výběr je veliký. Každý mlsný dětský jazýček si najde to své. Děti jedí a jsou spokojené. Těší se na animační program.
Děti mají od osmi do devíti večer svůj vlastní program, zpívají a tančí, vede je konferenciér v převleku za nějakou pohádkovou bytost. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se šla cíleně dívat na cizí děti, jak hopsají na pódiu. Ale opravdu mě ten pohled dostal. Od batolat, až po nějaké čtrnáctileté se každé dítě s radostí zúčastnilo pořadu. Skákaly, tančily, zpívaly. Každé dítě odjinud. Návštěvnost opravdu mezinárodní. Turci, Češi, Srbové, Rusové, Ukrajinci, Poláci, Němci, Angličani. Po pódiu běhá jakási Karkulka, ale není červená, je růžová, děti hrají hru Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Je pochopitelně v angličtině, ale všechny děti vědí, o co jde. Tančí Baby shark a další mezinárodní hity. Je to úžasná parta snad stovky dětí z různých zemí. Kdo nechce jít spát, sleduje ještě s rodiči vystoupení pro dospělé nebo tančí na retro diskotéce s babičkou a dědou.
Další ráno už dětičky opět pojídají své oblíbené pokrmy k snídani, obědu a večeři, které bez omezení prokládají zmrzlinami a pochutinami. Připadají si jako dospělé, pijí koktejly stejně jako rodiče, jen v úpravě bez alkoholu. Potápí se v bazénu, hopsají v brouzdališti, sjíždějí tobogán, staví hrady, hází míčem. Nikdo se nevzteká a neječí. Naprostá pohoda.
Jak je možné, že v hotelu plném dětí je pobyt naprosto klidný a bezproblémový?
Lámala jsem si s tím hlavu, ale ten důvod je celkem logický. Ty děti jsou spokojené. Nenudí se, mají vyžití, mají volnost a dostatek podnětů. Nejsou omezované a je jim přáno. Jedí co jim chutná a jedí do sytosti, nikdo je neomezuje a nepoučuje, připadají si dospěle. Mohou si samy dojít s talířkem a naložit si kousek pizzy, mohou se potápět s brýlemi, jezdit na tobogánu, k obědu na ně čekají jejich oblíbené pochoutky. Večer si ještě zaskotačí na pódiu, nikdo z nich se nestydí. Někomu jsou dva, jinému čtrnáct. Malé děti vepředu, starší vzadu. Pátek patří dětem. Závody na nafukovadlech v bazénu, diskotéka a večer animace, která končí předáváním dárečků pro děti. Jedni klauni rozdávají cukrovou vatu, jiní kornouty s bonbony, jinde je možné vystát frontu na nafukovací zvířátko.
Ty děti byly skvělé, tak šťastné a spokojené. Přehodnotila jsem svůj postoj. Už nemusím mít dovolenou v hotelu pouze pro dospělé, chci dovolenou v hotelu, který dokáže zabavit i děti tak, aby byly hodné a šťastné.
