Článek
„Já už s řemeslníkama měla zkušenosti, když jsem dělala nějaké opravy na svém bytě.“ Vypráví mi Jolana. Je sama, rozvedená, nemá chlapa, který by tyto věci udělal, na druhou stranu netrpí finanční nouzí, může si zaplatit za práci. Je veselá a vtipná, ale je to detailistka, nesnese odfláknutou práci. Takže se chopila organice oprav bytu maminky. A potom mi vyprávěla:
Na malování jsem volala pana Volného. Jenže pan Volný je už v penzi. Mám smůlu, ten byl dobrý. Doporučil mi nějakého Vondráška. Vondrášek měl čas. Nakoupila jsem mu barvu, chtěla jsem, aby to bylo všechno opravdu bílé, tak aby mě neoblafl. A tak Vondrášek přišel poprvé, pak se týden neukázal. Po týdnu začal malovat. Než jsem odjela na chatu, kouknu do bytu. Je vymalovanej, jen zbývá doladit nějaké detaily. Vidím, že ještě zbyla pixla mého Poláru, ale co to? Tady je skoro spotřebovaná ta nejlevnější barva. Vondráškovi se nemůžu dovolat, nebere mi to. V pondělí už na mne zvoní. Máte to hotový. Bude to 18 760 korun, ale že máte tak hezký oči, tak vám dám slevu. Stačí mi osmnáct. Cože? Padá mi brada? Táhnu chlapa za rukáv do bytu. Dala jsem vám barvu, vy mi to tu účtujete! Čím jste to natíral? V pátek tu byl kbelík od standardu a kde je můj polár? Kam zmizel? Nebyl spotřebovanej! Ta garsonka má 25 metrů! Vrstva stačila jedna, co mi to tu povídáte, jaká s tím byla práce? Bum, Vondrášek dostal deset tisíc a běžel domů.
Na výměnu žaluzií mi dala typ kamarádka. Tak jsem se mu chlapíkovi ozvala, byl šťastnej, že bude mít kšeft. Všechno odkejval. Jenže se nic nedělo. Týden, dva. Měl úraz, prosil mne o trpělivost. Tři týdny, čtyři. Trpělivost dochází. Konečně začal dělat. Po pár hodinách mizí, práce rozdělaná. Telefon nebere. Pak se omlouvá a slibuje, přijde v úterý, pak v pátek. Nedorazí. Chlap na zabití. Po nekonečném nahánění a urgování konečně práci dokončil. Jenže nic nefungovalo tak, jak mělo. Už jsem ztratila nervy a byla na něj zlá. Pak konečně dovedl nějaké zkušenějšího kolegu a spolu to dodělali.
Potkala jsem Vaška, byla to kdysi láska jako trám, chodila jsem s ním rok a půl. Napadlo mě, že by mohl po neschopném Vondáškovi přetřít jednu stěnu, která měla nejvíc kocourů. Byla to Vaškova profese. No, co bych pro tebe, kočko, neudělal. Zítra zaskočím a natřu to. Co za to? Pro tebe za Máčka. Jo, Vašek kouří pořád Marlbora. Vzpomínka mne nostalgicky naladila. Zavzpomínala jsem na bezstarostná léta randění s Vaškem. Přetřít potřebovala jedna malá stěna v předsíni. Práce tak na hodinu? No s bídou, pro profíka dvacet minut. Kdyby mi Vondrášek vrátil můj Polár a měla bych štětku, natřela bych si to sama. Ale Vašek byl rychlý, druhý den bylo fakt hotovo. Tak jdu koupit ta Máčka. Dám mu dvoje. Byl rychlej, zaslouží si to. Hele, díky moc, tady máš ty cíga. Vašek čučí. Co to je? No ty cigára, ne? No já chtěl ale celej kartáč. Čučím já, hodím Vaškovi krabičky a odcházím.
A pak ještě instalatér. Chce donekonečna, abych mu osobně ukazovala, co si jak představuju. Prý by potřeboval, abych mu byla k ruce. Tak pracuju s ním. Tu něco podám nebo přidržím. Je to zvláštní, ale proč ne, chlap je to zábavný a pohledný. Práce mu odsýpá, je šikovný. A najednou z něj vypadne, jestli by mi mohl tykat, že jsem skvělá ženská, takovou ještě nepotkal, chtěl by mě vzít na výlet. Jsem v šoku. Na tykání kývnu, ale výlet si musím ještě rozmyslet. Je strašně mladej. Od toho okamžiku jsem pro něj Jolanka, sem tam na mě mrkne, na odchodu mne pohladí a pošle pusu jako malé holčičce.
Je krásný den, sluníčko svítí a já se chystám na koupaliště. Zrovna když balím plavky, někdo zvoní. Za dveřmi instalatér Radek. Jolanko, chci tě vzít k vodě. Do lomu, to jsi ještě neviděla, tak krásnou čistou vodu. Utáhl mne na tu vodu. Jedu. Krásné odpoledne. Hovor nenuceně plyne, lituju, že Radek je tak mladý, třeba by nám to spolu mohlo klapat. Máme společný humor, zájmy, vypadá to, že bychom si rozuměli. On je prý sám, nikoho nemá. Večer mě odveze domů, chce mě vyprovodit až ke dveřím bytu, prý aby se mi nic nestalo. Nechápu jeho obavy, ale je to příjemné. U dveří podupává, nechce se rozloučit, chtěl by dovnitř, ale….najednou se otevřou dveře výtahu a vyskočí čiperná blondýna. „Tak ty se nepřestaneš tahat! Zas oblbuješ nějakou vyzobanou slunečnici! Jenže sis nechal doma ten tvůj bloček s adresou kde děláš, tak mi to bylo jasný, kde se flákáš do noci!“ Tak takhle se věci mají. Radek mizí s manželkou. Má co želit. Takže ťukám SMS. Zakázku ruším.
