Článek
Dokáže mne vysát pouhá návštěva Prahy, ať už za účelem návštěvy lékaře, nákupy nebo prostý výlet za památkami nebo do ZOO. Jsem vysátá duševně a cítím se jako zbitý pes. Chvátající davy lidí se sluchátky v uších, kteří si nevšímají okolí a pádí se skloněnými hlavami za svým cílem, kolony aut na mnohoproudých silnicích, tisíce semaforů. Jízda autem po Praze také vyžaduje ostré pražské lokty, jinak byste zůstali někde trčet a nedokázali se zařadit, kam potřebujete. Dostat se z jednoho kraje města na druhý, je o nervy, nepřetržité zácpy, kolony, uzavírky a objížďky. Auto stejně není kde zaparkovat, všude jen parkovací zóny. Pokud vejdete do metra, otevře se vám panoptikum nejrůznějších existencí. Můžete vidět dívky, které tančí na nástupišti, lidi bosé, muže v drahých oblecích i ženy jako z Playboye, žebráky a různobarevné cizince, nebo třeba kápnete jako já, i na chlapíka, který šplhal přes vůz metra po horní úchytové tyči a chvílemi visel hlavou dolů a houpal se mezi nohama sedících cestujících.
Praha se rozrůstá čím dál, tím více do své šíře, roztahuje se a tam, kde ještě nedávno byla pole a stála vesnice, jsou celá nová sídliště. Jenže kde mají ti lidé obchody, školy, školky a kam až musí dojíždět do zaměstnání? Chybí občanská vybavenost. Nezbývá než stále jezdit autem, tlačit se v kolonách. Ideální by mohlo být bydlení poblíž zastávky. Nejlépe stanice metra. Jenže takové bydlení je nejdražší. Ono vůbec bydlení v Praze vyjde na nehorázné peníze. Ovšem procházím i pražskými čtvrtěmi, kde stojí úhledné vilky. Tak snad jen tady bych si svůj život uměla představit. Pěkná vilka se zahradou ve slušné dojezdové vzdálenosti do centra a poblíž stanice, když už ne přímo metra, tak alespoň autobusové zastávky. Jenže těchto vilkařů je minimum. Naprostá většina Pražáků bydlí zcela jinak. Jsou zalezlí ve svých bytech, splácejí nehorázné hypotéky a snaží se alespoň o víkendu vystrčit nos ven z matičky Prahy. Někam na chatu, chalupu nebo do penzionu, ale třeba jen i na jednodenní výlet. Čeká je hororový odjezd z města po naprosto ucpaných silnicích. A co třeba ve všední dny? Kam se jít projít, co dělat s dětmi? Ve městě je spousta zábavy, ale všechno je vlastně daleko. Dostat se v létě na koupaliště nebo bazén se může stát hororovou záležitostí, není se často ani kde projít v blízkém parku nebo zajít na hřiště. A já se nedivím, že Pražáci pak často volí jako takový druh zábavy víkendovou návštěvu obchodního centra. Courají a nakupují, zajdou s dětmi do nějakého dětského centra, nají se v některém z mnoha bister a večer se spokojeně dovalí domů. Tady dokonce mohli parkovat zdarma.
Prostě žít v Praze je za trest. A vyšší výplaty? Vždyť si je plně zaslouží. Jejich život je mnohem nákladnější, než kdekoliv jinde. A každý, kdo si myslí, že v Praze to jde líp, by si to měl vyzkoušet. Takové skuhrání, že oni jsou na malém městě a nemohou sehnat práci a musí si v baráku topit a obchod je daleko. Ať se tam zkusí přestěhovat. Sehnat místo ve školce bude problém, to samé v nejbližší škole, obchod také nebude hned za barákem, obstát v obrovské konkurenci při pracovním pohovoru bude těžké a cesta do práce může být v Praze delší, než dojezd ze vsi do města. A při cenách bydlení se brzy dostaví stesk po vlastním domku se zahrádkou, kde se muselo topit.