Článek
Daniela je se svým mužem Gojou jižanského vzhledu, už dvacet let a mají čtyři děti. Pocházejí ze Slovenska, ale před osmi lety se přestěhovali do Německého Günzburgu. Hlavním impulzem byla výhodná pracovní nabídka pro montéra Goju. Co také během výměny zdůraznil, v Německu se usídlili nastálo, protože tam cítí větší možnosti a lepší budoucnost pro děti.
Goja je pracant, obdivuhodný je ovšem jeho přístup k domácím pracím. Je zvyklý doma přiložit ruku k dílu a ještě tvrdí, že ženě nepomáhá, že to prostě dělá pro ně, pro celou rodinu sám od sebe, nebere to jako povinnost ženy, které jen vypomůže. Po práci chvilku vydechne a už se automaticky zapojí třeba do úklidu nebo vaření, o které se dělí se ženou rovným dílem.
Druhou rodinu přihlásila do výměny osmadvacetiletá Linda. Žije se svým přítelem a dvěma dětmi, ale všechna domácí práce je na ní, je sice na mateřské, ale přece jen by ráda, aby její Patrik procitl a uvědomil si, že by se měl více zapojit. Mají společnou jednu dcerku, neskutečně rozmazlenou dvouletou Eleanor, která dostane to, co chce. Dokáže propadnout takovému hysteráku, až přestane dýchat a omdlí, raději jí tedy ve všem vyhoví, aby byl klid. S nimi žije ještě Patrikova devítiletá dcera, ale Patrik má ještě jednu, o dva roky mladší holčičku, ta je ovšem v pěstounské péči jeho matky a k nim nechce. Je tam zvyklá od malička. O biologické matce nikde zmínky není a podle všeho sám Patrik prováděl jakési neřesti a seděl. Patrikovi je 32 let, je to pravý povaleč, který dokonce před rodinkou utíká a ve všední dny přespává raději ve svém kamionu, a jak sám s úsměvem přiznává, domácnost nechá na ženu, občas něco pomůže, ale zase se nepředře. A Lindě jeho nocování v kamionu prý vyhovuje, alespoň ji nebudí svým budíčkem. Daniela má jasno, je to prostě obyčejný sobec.
Daniela je po příjezdu do Prahy dost otrávená, chtěla někam na venkov. Tady v centru je stéle živo a proudí všude davy lidí. Když vejde do maličkého městského bytu, je doslova v šoku, že něco takového vůbec může existovat. Malá kuchyně, do které se dispozičně nevejde běžný kuchyňský stůl, u kterého by se rodina pohodlně najedla, nebo třeba okno dětského pokoje, které směřuje do nějakého nechutného světlíku. Pražákům to tak nepřijde, okno neřeší a jedí v obýváku.
A Linda vejde do německého bytu a žasne. Takový prostor se jen tak nevidí. Jak je to možné, že si mohou tento prostor dovolit? A už během prvních dní začíná zkoumat poměry. Oni jsou naskládáni jako housky ve starém městském bytě v Praze o rozloze 54 metrů čtverečních za 16,5 tisíce korun a v Německu obývají byt, který má nejméně pět pokojů.
Vidíme také vzteklou dvouletou Eleonoru, která chce při procházce po rušném městě jít sama, nebo tlačit kočárek a náhradní maminka trne strachy, aby se jí nic nestalo. Na druhé straně v Německu není situace o moc růžovější, stejně starý chlapeček je také dost rozmazlený, k náhradní mámě nepřilnul a je víceméně na krku tatínkovi, stejně jako i ostatní děti.
Eleanorka nám v Praze nakonec nepředvedla žádný ze svých extrémních hysterických záchvatů, při kterých dokáže až omdlít, ale i tak byla celkem náročná a visela především na svém líném tatínkovi, kterému je v běžné domácnosti s jeho partnerkou vlastně všechno jedno. Daniela zabojovala s tupými noži, nemohla uříznout ani kus masa a chlapa, který jí nenabrousí nože, by prý zabila. Patrik s úsměvem sobě vlastním přiznal, že někde brousek je, ale kde, to neví, protože nože si brousí jeho partnerka. Možná ho o nabroušení i kdysi prosila, ale její prosby vyšuměly, aniž by je realizoval. Tupé nože získaly v díle zvláštní pozornost a je třeba podotknout, že lenoch Patrik našel nakonec brousek a tupé nože nabrousil.
Lindu vede zvědavost, jak si mohou dovolit tak prostorný byt a jaké vlastně v Německu panují poměry. Podle Goji je oficiálně v Německu dané, že by se na osobu mělo brát minimálně 15-20 metrů čtverečních. Oni platí s energiemi, ale bez elektřiny 1400 euro, což je pro porovnání 35 tisíc korun. Plus za proud platí 150 euro. Potom také internet, paušál na telefony, pojistky na auto. Je pečlivý, má tabulku, všechno si zapisuje. Měsíční náklady na živobytí bez jídla je vyjdou na 91 tisíc korun. Lindě padá brada, je to dvojnásobek platu jejího partnera. Další výzvědy se týkají přídavků na děti. Linda bere na malou 1100 Kč, její Patrik na devítiletou dcerku 1400 Kč. V Německu jsou dávky štědřejší. Pobírá je i Gojo. Přídavky na děti jsou vypláceny těm, kteří v Německu pracují a žijí. Na čtyři děti mají tudíž 1000 Euro. 250 na jedno dítě. Linda je také rozhozená z toho, že rodina má zaplacené roční vstupy do zábavního parku. Rádi tam s dětmi chodí. Všichni se tam ale musí také najíst, napít, děti chtějí zmrzlinu a nad celkovým výdajem za návštěvu parku Linda jen kroutí hlavou. Jinak ovšem vnímá jejich harmonický vztah, jejich lásku a nabrala inspiraci a chtěla by se svým partnerem žít ve stejné sounáležitosti. Dokonce spatřila i chyby u sebe a sama se chce polepšit.
A jakmile začnou v domácnosti velet ženské, tak se nestačíme divit. Zatímco u Goji se moc nemění, až na to, že už těžko zvládá a cítí, že je toho na něj opravdu hodně, tak nás překvapí lenoch Patrik, který se zapře a bez keců plní všechny úkoly. Opravdu maká a jde do sebe. Daniele dal za úkol odpočívat a maká sám.
Všichni se už svorně těší domů a Patrik ještě netuší, že jeho partnerka kdesi v dáli v Německu po něm touží tak, že si ho chce vzít za manžela. Nad tou možností zatím při setkání jen krčí rameny se svým typickým úsměvem. Ještě prý není připraven.
Gojo a Daniela jsou šťastni, že jsou opět spolu, měnit nic nechtějí, to Linda s Patrikem chtějí své soužití vylepšit.
Při společném setkání obou párů nás nic asi nepřekvapí, žádná bitka nebo hádka se neodehraje. Závěr výměny korunuje tak prohlášení Lindy: „A bude sex.“
