Článek
Čtyři dny před Štědrým dnem se Soňa vydala na firemní večírek, poté se ještě s kolegyněmi přesunula na vyhlášenou diskotéku do Paradise baru v centru Jindřichova Hradce. V půl jedenácté volala manželovi, že se ještě zdrží. Okolo jedné hodiny vyšla nalehko z baru, byla viděna, jak sedí před barem na obrubníku. Určitá svědectví vypovídala také o tom, že byla spatřena v parku poblíž, kde se měla zdržovat delší dobu. Co ji nutilo k tomu, aby z baru vyšla? Prý pila, ale nijak opilá nebyla. Vyšla se přece jen provětrat na čerstvý vzduch? V té době se ještě v barech kouřilo, určitě si tedy nevyběhla dát cigaretu. Byla snad s někým smluvená a na někoho čekala?
Druhý den se domů nevrátila a v šatně baru bylo objeveno její oblečení a kabelka s celým obsahem včetně telefonu. Rodina se obrátila na policii a začalo velice intenzivní pátrání. Prohledávalo se okolí, pátralo se v opuštěných prostorách, pátralo se s termovizní, speciálně vycvičenými psy, byla upuštěna hladina řeky Nežárky a hledalo se i tam. Sháněla se svědectví návštěvníků baru, rodina vylepila po okolí nespočet letáků s fotografií Soni. Údajně měla část noci strávit také na podnikové chatě.
Až 1.3. 2009 objevil její tělo náhodný rybář. Soňa byla nahá, ruce měla svázané za zády lepicí páskou, byla podle všeho uškrcena, snad i znásilněna. Zemřela utonutím a v době své smrti byla těhotná. Doba jejího úmrtí byla stanovena přibližně na dobu jejího zmizení. Z pátrání vyplynulo, že na místo byla dopravena ještě živá. Její vrah se s ní pravděpodobně znal a také znal dobře místo, na které ji dovezl. Bylo vzdálené od Jindřichova Hradce zhruba 25 km v zarostlé oblasti jemčinských lesů. Pachatel Soně sebral její tři zlaté prsteny, náušnice jí ponechal. Manžel založil internetovou stránku, kde žádal o případná svědectví, pravidelně na ní přidával fotografie. Bratr Soni vypsal odměnu 100 tisíc korun za stopu, která povede k odhalení pachatele.
Policie zajistila stopy DNA pravděpodobného pachatele, odebrala nespočet vzorků, ale vraha mezi nimi neobjevila. Manžel podstoupil dobrovolně vyšetření na detektoru lži. Pátralo se po tajemném návštěvníkovi Sonina pohřbu, bylo sestaveno několik identikitů podezřelých osob, ale nic nevedlo k rozluštění záhadné vraždy. Když byl případ medializován po devíti letech, přišla další dvě věrohodná svědectví. Paní údajně před těmi devíti lety viděla Soňu ve společnosti muže, kterého dobře popsala, a policii se povedlo dotyčného dohledat. Nebyl ovšem se Soňou, ale s jinou ženou, která jí byla velmi podobná. Bohužel žádné ze svědectví k dopadení vraha nevedlo.
Jaké byly poslední hodiny Sonina života? Padla do rukou náhodného vraha? Znala ho? Trávila s někým opravdu část noci na firemní chatě? Mohl to být její kolega? Má snad prsty v její smrti přímo její manžel, jak se domnívala Soni rodina? Podstoupil přece dobrovolně test na detektoru lži a policie má navíc v rukách vzorky DNA. Ani rodina ke svým domněnkám nemá jediný důkaz, kterým by ho mohla podložit.
Její muž už nedoufá, že by se pachatel mohl nalézt. Je znovu ženatý a má rodinu. Soňa je pro něho uzavřená kapitola života.
Do promlčení zbývají ještě zhruba tři roky. Mladou ženu někdo připravil o život. Někdo, kdo stále chodí mezi námi. Promlčení vraždy po dvaceti letech je naprosto absurdní. Nikdo neví, kdo to byl, čeho je ještě schopen. Proč má mít právo žít běžný život, když toto právu jinému sebral? Věrohodná svědectví se už po tak dlouhé době sotva objeví, ale je tu přeci jen naděje. Objeví se shoda se vzorkem DNA, nebo někdo prozradí něco, co dosud z nějakého důvodu tajil. Každopádně je načase zaměřit se na příliš krátkou promlčecí lhůtu u tak závažného činu, jako je vražda a konečněji posunout na adekvátní úroveň, pokud ji nezrušit úplně.
Zdroj:
