Článek
Daniel Miarko. Tichý a nenápadný introvert. Třídě přišel zvláštní. Spolužáci se mu prý chichotali. Nekouřil, nepil, nezapadl. Spřízněnou duši spatřil ve své spolužačce Tereze. Začaly společné výlety, kino nebo obědy.
Měl pocit, že je vše na dobré cestě a toužil s ní trávit co nejvíce volného času. Myslel na ni každý den, to už byl po uši zamilovaný, ale cítil, že vztah drhne a nevyvíjí se podle jeho očekávání. V září naděje uhasly, Tereza začala couvat, nechtěla přátelský vztah posunout na jinou úroveň. Naopak mu občas vpálila, že chodí oblékaný jako socka a utahovala si z jeho postavy.
A Dan se začal trápit. Odmítl se smířit s tím, že ho Tereza nechce. Začal docházet k psycholožce. Už předtím trpěl depresemi, které se v té době ještě umocnily. Podle jeho matky byl jako na houpačce. Jeden čas cvičil a dbal na postavu, potom chtěl spáchat sebevraždu jedem na krysy, ale máma ho zachránila. Skončil na psychiatrii. Chtěl se od Terezy odpoutat, ale nešlo to. Snažil se s ní tedy navázat nový vztah, ale Tereza mu vmetla do obličeje, že jeho dotyky jsou jí nepříjemné, sama se držela od něj v ústraní.
Naprostý zlom nastal v květnu 2019, kdy si Tereza našla jiný vztah. Na Dana zapomněla, ovšem ne on na ni. Už s ní ani nechodil do školy, ale neustále ji pronásledoval. Matce vyčítal, že ho zachránila, když chtěl zemřít. S myšlenkou, že Tereza má jiného, se nedokázal smířit, přišlo rozhodnutí, že ji zabije. O vraždění Terezy se mu i zdálo a dokonce svůj plán svěřil mladšímu kamarádovi. Jenže ten jeho slova prostě přešel, nepřikládal jim žádnou váhu a neudělal vůbec nic.
Až nastal den D. 27.5. Tereza ten den měla oslavit své osmnácté narozeniny. Ale Daniel už věděl, že se oslava konat nebude. Měl připravené dva nože, to kdyby náhodou jeden ztratil. Ze školy se uvolnil dříve a spěchal k domu Terezy v Zdemyslicích. Obhlédl situaci, prověřil, že je dům prázdný a číhal. Po dvou hodinách se dočkal. Z vlaku vystoupila Tereza, odemkla dům a vstoupila. Daniel vstoupil za ní, když byla na toaletě. Ona křičela a vyháněla ho. Ještě napsala poslední SMS. Help, help Dan je tady. Kde? Tady. Esemeska šla ke kamarádce, ta ale ihned jednala. Psala Danově matce, jenže matka byla nad věcí: Je zaléčený, není se čeho bát.
Tereza se snažila bránit, ale neměla šanci. Bodal rychle za sebou s velkou silou. Tereza umírala a on si ji fotil. Fotky a zprávy rozesílal. Tereza umírala, nikdo nic nedělal. Všichni si jen přeposílali zprávy.
Esemesky, které odeslal Daniel těsně po vraždě, nahánějí hrůzu: Jsem v Zdemyslicích, zabil jsem Terezu, všimla sis, že z kuchyně zmizely dva nože? Přišel jsem za ní domů, tam jsem několikrát bodnul a řezal. Jsem vrah. A co na to jeho máma? Odpověď je absurdní: Kde tě vyzvednu? A kde přesně? Prostě nevěřila sdělenému obsahu, myslela si, že syn má jen nějaké představy. Jenže ona se synem komunikovala celou dobu, kdy čekal na svoji oběť. Četla jeho zprávy, ale nechaly ji chladnou. Odpovídala: Třeba si potřebuje nabít pusu. Nebo: Takových lidí jsem zažila spoustu, tvářili se nadřazeně a pak přišli s prosíkem. Matka ho nakonec našla na břehu řeky u Zdemyslic. Poté, co nasedl do auta, jí už bylo jasné, že to opravdu udělal a odvezla ho zpět do obce, kde v té době byla už policie. Syna jim vydala.
A co kamarád, který věděl o tom, že Daniel naplánoval vraždu Terezky? Potom, co se dozvěděl, že je dívka po smrti, se ptal: Potřebuješ alibi? Nabádal ho, ať uteče do zahraničí nebo to zahraje na duševní poruchu. Nakonec byl také souzen a dostal podmínku. Své jednání vysvětlil tak, že byl kamarádem Dana a zavražděnou neznal.
Otevřená a upřímná výpověď rodičů zavražděné dívky svědčí o jejich nepředstavitelném smutku, o těžkosti přijmout fakt, že přišli o milovanou dceru, o zděšení nad tím, jak bylo okolí chladné. Jeden z kamarádů vraha věděl o úmyslu Daniela tři dny dopředu, neudělal nic. Další věděli, že jejich dcera je po útoku, ale nevěděli, v jaké stavu se nachází. Jiným těsně po vraždě přicházely šokující esemesky a fotky zkrvavené oběti. Nikdo z nich nic neudělal. Přeposílali si šokující esemesky, nikdo ale nealarmoval záchranné složky. Třeba mohla být šance dívku zachránit, přesto nikdo nic nepodnikl. Až na jednu výjimku. Kamarádku zavražděné Terezky, která od ní obdržela SMS Help…. Ta se snažila něco dělat. Jinak nikdo. Ani u soudu nikdo ze strany obžalovaného neprojevil žádnou lítost nad mladou obětí nebo soucit s jejími rodiči. Absolutní chlad.
Ačkoliv bych se chtěla jakkoliv dotknout truchlících rodičů se ptám: Proč oni nepodnikli žádné kroky k ochraně dcery? Nesvěřovala se jim s problémy s obtěžujícím spolužákem? Co věděli oni o jejím soukromém životě? Tušili, s kým tráví volný čas a komu se vyhýbá? Koho se bojí?
Na sociální sítě Miarko napsal: Doufám, že ji to bolelo. Je mrtvá. Když ji nebudu mít já, nebude ji mít nikdo. Posudek od odborníků: Daniel nebyl psychicky nemocný. Nešlo o zkratkovitý útok duševně nemocného člověka. Naopak, podle závěrů zkoumání psychiatrů a psychologů deprese nepramenily z nemoci, ale ze sebelítosti. Impulsivní osobnost, vztahovačná, egocentrická s nízkým sebevědomím a sklony k dramatizaci.
A kdo by to do něj řekl? Nepil, nekouřil. Tichý, klidný, příjemného vzhledu i vystupování. Chlapec nakrátko ostříhaný s patkou a brýlemi, typ vzorňáka. Bez projevu lítosti nad obětí, či její rodinou. Litoval spíš jen sám sebe. Odsouzen k osmnácti letům.
Naslouchejte svým dětem, rodinným příslušníkům, přátelům, kamarádům, spolužákům. Nepodceňujte jejich sdělení.
Zdroj:
https://www.impuls.cz/regiony/plzensky-kraj/plzensky-kraj-plzen-zdemyslice-daniel-miarko-vrazda-soud.A191121_113244_imp-plzensky_kov/tisk
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-nacpal-jsem-ji-nuz-do-krku-za-vrazdu-spoluzacky-terezy-dostal-mladik-18-let-40310893
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-rekl-mi-ze-zabil-terku-myslela-jsem-si-ze-fantaziruje-rekla-matka-obzalovaneho-40304370
https://www.expres.cz/zpravy/vrazda-ubodal-do-srdce-tereza-daniel-zdemyslice.A200123_092841_dx-zpravy_peve
https://ceskepodcasty.cz/podcast/hlasy-zlocinu
