Článek
Nemyslím ovšem typ rekreace, kdy vyrazíme autem natřískaným po střechu konzervami, případně něco dokoupíme ve větším obchodním řetězci, který je v dosahu našeho letoviska, protože to je jediné místo, kde jsou ceny srovnatelné s našimi. A můžeme se pustit do vaření. Jenže to není rekreace, obzvlášť pro manželku a především matku několika dětí. Začne mazáním chlebů ke snídani, přes přípravu různých svačinek, klohnění oběda přes večerní zápolení u sporáku. Apartmánem, který často nemá ani odsávač, se line smrad, na ženu čeká ještě hromada špinavého nádobí a druhý den může nanovo. Na poslední večer se rodina svátečně vypraví do konoby, kde si dá rybí talíř pro dva a dětem pizzu. Byla jsem přesvědčená, že takto musí probíhat běžná rekreace krajanů u Jadranu, protože jsem po celá léta spatřovala markantní rozdíl mezi počtem aut s českou poznávací značkou, která okupovala ulice letovisek a počtem českých hostí v konobách. Ale v rozsáhlých diskuzích u článků s tématikou paštikáři v Chorvatsku a podobnými, se většina diskutujících nechala slyšet, že takto už nikdo necestuje, že jsou to jen pomluvy. Pak jsem se nejspíš mýlila a české rodiny se stydí za svůj původ a u večeře hovoří i mezi sebou cizími jazyky. Takže styl paštikářů pominu, patří už minulosti, byl to ovšem jediný způsob, jak si pořídit dovolenou u moře za výhodný peníz.
V posledních letech jsem vyhledávala ubytování bez stravy nebo pouze se snídaní a dávala přednost různým romantickým místům. U sporáku jsem stát odmítala, v hotýlcích ani žádný nebyl. Večeře v taverně nebo konobě byla naprosto samozřejmá a protože oba potřebujeme pojíst i přes den, pokaždé jsme si dali i nějaké menší polední jídlo z denní nabídky nebo alespoň gyros či souvlaki v pouličním občerstvení. Neholdujeme ani zmrzlinám, ani zákuskům, ani nesvačíme. Jediné, co jsme si dopřávali, bylo preso v nějaké kavárničce. Rodiny s dětmi pochopitelně musely pustit ještě nějaký ten chlup navíc, přece jen je dovolená, tak potomkům neodmítnou vyhlášenou chorvatskou zmrzlinu. Nebo třeba burek ke svačině nebo nějaký řecký pamlsek. Prvotní radost z toho, jak jsem pořídila levně dovču se rozptýlila jako pára nad hrncem po sečtení všech nákladů po návratu domů. Dovolená už před několika lety spolkla nejméně padesát tisíc.
Začala jsem koukat i po jiných typech dovolené a zjistila jsem, že se na internetu čas od času objevují velice zajímavé slevy na pobyty all inclusive. A tak jsme poprvé vyrazili na náš all inclusive pobyt do Turecka. Vyhlédla jsem nevelký hotel na skalnatém výběžku v rozlehlé kvetoucí zahradě. Všude dost prostoru, žádná hlava na hlavě, ležení na lehátkách pod slunečníky, ale i pod stromy. Výběr z pláže písečné nebo kamenného mola. Žádný úprk na pláž a rezervování místa ručníkem. Na každého se dostalo a měl z čeho vybírat během celého dne. To samé s lehátky u velkého bazénu. K moři pár kroků, Turci milí a nevtíraví, usměvaví. Každý den naklizeno, ustláno a vyměněné ručníky. Rauty přetékaly výběrem od snídaně, přes oběd do večeře. K snídani se grilovaly místní speciality, vejce a vaječné omelety, večer ryby, kuřecí maso, kebaby, nepřeberné množství ostatních hlavních chodů, příloh, ovoce, zeleniny, salátů, sladkostí, dortů, zmrzliny. Odpolední grilování na pláži, pro hladovce noční polévka. Neomezeně piva, vína, různých destilátů, koktejly, džusy a limonády a to v několika restauracích a barech. Pohoda, klid, relaxace. Možnost nejrůznějších výletů, ale i možnost zajet si třeba místní dopravou na nákupy do měst. Personál mluví anglicky, německy a rusky. A dovolená vyšla na necelých 40 tisíc a ještě levněji se dá pořídit třeba Egypt nebo Tunis, o něco dráž vyjde třeba Mallorka. Tu máme v plánu příště.
