Článek
Sobotní večer 22. ledna roku 1994 přímo vybízel k nějakému zpestření. Petra se svým přítelem se rozhodla pro ples v Křepenicích, malé obci na Příbramsku. Zábava jela plným proudem, jenže Petra si ho moc neužívala. Seděla většinou sama a její Martin tančil s jinými. Možná to bylo tím, že měl upito, nebo byl prostě takový a očekával, že i jeho Petra si bude zábavu užívat ve volném stylu. Jenže Petře to vadilo. Podle svědků se několikrát ozvala a proti jeho chování se ohrazovala. Jenže Martin měl na celou věc jiný názor. Tančil a flirtoval dále, na Petru ohled nebral. Petra po půlnoci odešla sama ze zábavy. Měla všeho dost. Musela cítit zklamání a lítost. Podle slov Martina to bylo sotva pár minut, když ji začal shánět. Začal ji hledat s přáteli, projeli obec, dojeli i k jejím rodičům. Petra se neukázala ani druhý den, došel tedy s jejími rodiči nahlásit na policii její zmizení. Policie zahájila pátrání, prověřila účastníky zábavy, vytipovala řidiče, kteří obcí mohli projíždět, zachytili několik možných podezřelých, ale přes jejich neprůstřelné alibi se nedostali dále.
Co se tedy mohlo stát? Nešťastná, uražená a ponížená mladá dívka vyšla na ulici. Toužila být nejspíš rychle doma, jenže v té době mobily neexistovaly, nebylo jak zavolat rodičům či přátelům a požádat je o pomoc. Domů, do Sedlčan, to měla Petra přes devět kilometrů. Dojít by se to dalo, šlapala by po silnici přes dvě a půl hodiny. Nejspíš opravdu vyrazila směrem k domovu, ale zřejmě spíš, než že by spoléhala na to, že dojde sama až domů, myslela, že až se budou vracet přátelé ze zábavy, všimnou se jí a zastaví. Dovezou ji domů. Nebo možná doufala, že se Martin vyleká, vytuší, kam směřuje, sjedná odvoz a …. Jenže se cosi zvrtlo.
Po Petře nebylo vidu ani slechu. Policie se snažila, dívka ale nebyla k nalezení. Za nedlouho vyhlásila pátrání v televizi a ozval se mladík, který našel 23. 1. u Nalžovic svazek stříbrných řetízků. Patřily Petře a nejspíš opravdu byla tehdy na cestě k domovu. Žádné jiné poznatky zveřejnění případu nepřineslo. Zlom přišel, až 13.března, kdy chodec objevil tělo Petry pod Cholínským mostem. Byla zbita a vhozena do Vltavy. V té době ještě ovšem žila. Kdo jí to mohl udělat a proč? Odcházela už tak zlomená, doufala v jakousi záchranu a dostalo se jí smrti.
Policie se činila. Porovnávala možnosti shody s jinými případy zabitých žen z posledních let. Do jejich hledáčku se dostal i neznámý, který po nocích na hrob Petry kladl plyšáky a kazety s její oblíbenou hudbou. Vyslýchali množství vytipovaných osob a jejich pozornosti neunikl ani jistý Zdeněk Teplo. Zprostředkovatel práce tanečnic, modelek a au-pair pracovnic. Sháněl a také sváděl důvěřivé dívky, objížděl evropské země a také v Čechách měl široké pole působnosti.
Stál za vraždou mladé Petry právě Zdeněk Teplo? To se už patrně nikdy nedozvíme. Teplo v té době figuroval ve více kauzách. Při vyšetřování zcela jiného případu, který se týkal jistého Jaroslava z Neveklova, vyplynulo, že on s kumpány Tepla zabil a jeho tělo vhodil omotané pletivem u Švihova do přehrady.
Byl Teplo opravdu vrahem Petry? Měla celý život před sebou a ten, který jí ho vzal, tak každopádně unikl spravedlivosti a nebyl nikdy potrestán.
Zdroj:
