Článek
Pískot z lešení jako projev obdivu, dnes nestoudná oplzlost
Možná to bylo tím, že mé sebevědomí nebylo na kdoví jaké výši. Vždy jsem pochybovala o svém vzhledu i schopnostech. To, že na mě pískají dělníci z lešení, mi udělalo radost a nesla jsem se ve svých patnácti letech dále ulicí s povznesenou náladou. Dnes by byli zedníci pohnáni před soud. Nicméně i spolužačky, které sebevědomím jen oplývaly, se chlubily zážitky s různým plácnutím po zadnici jako projevem tehdejšího obdivu. O pískání zedníků, ani nemluvily, pískali na ně pořád. Dokonce měly vypracovanou strategii, jak okolo staveniště projít co nejefektivněji a vzbudit ten největší pískot. Dnešní slečny by byly totálně uražené a deprimované. Obdivné hvízdání chlapů za ženskými se už nekoná. Pochopili, že doba je jiná a za obdobné primitivní projevy je nejspíš čeká kriminál. Tyto neandrtálské projevy mužského obdivu, jsou dávno zapovězeny. Nedávno jsem na Youtube kápla na film či inscenaci, kde jistý rozjařený soused popadne sousedku z vedlejšího bytu paneláku za prsa. Ta mu pochopitelně vynadá jadrným jazykem. Ovšem oplzlost souseda tím končí, v dalším jednání jsou opět přáteli a k předchozí rozjařené události se nikdo z nich už nevrací. Život jede dál bez ohledu na omakaná prsa.
Pěkná prdelka k plácnutí sváděla
Když vzpomenu na nástup do práce zhruba ve dvaceti letech, kdy mi to asi fakt slušelo, a na vstupní školení jsem se dostavila v seknoucí minisukni, tak nejde nezapomenout na bezpečáka, který mě s vervou pleskl po zadnici a poučil mě, ať si v tom kanclu nevypíchnu tužkou oko. Tímto poučením shrnul celé školení. Byl to kopa veselá, ještě jsme se hodně spolu nasmáli, stejně tak, jako s jinými kolegy.
Čas mejdanů a nevázaného veselí
V té době byl vůbec život veselý, nikdo z nás netrpěl psychickými problémy a kolikrát jsme šli z mejdanu rovnou do práce. Dostat ze sebe nějaký výkon byla dřina, ale dalo se to. A různé večírky a mejdany? Smích, sranda, veselí, erotické hrátky, které jsou v očích dnešní mladé generace za čarou, pochopitelně alkohol a cigára. Ovšem žádný fet. (o tom mládež nemluví, ale bez jointu jim to už moc nejde, ta veselá zábava, o jiných drogách ani nemluvím) Sranda často až do rána, rudé oči a hajdy do háku. Žádná výmluva nebo omluvenka. Celá noc propařená a pak práce.
Tímto ovšem nechci nijak velebit minulý režim, ani nestoudnou zábavu tehdejší mládeže, už vůbec nechci obhajovat různé praktiky obdivu, jako pískání, plácání po prdeli a chytání za poprsí, které byly v této době běžné a dnes se naprosto neslučují s normou slušného chování. Celý můj článek je pouhou vzpomínkou na léta dávno minulá, a přes veškerá příkoří a excesy ji vnímám pozitivně, díky tomu že jsem byla mladá a svět byl prostě růžový.
