Radek umí jen kroutit volantem a tlačit vozejk. Kláru denně vytáčí. Má se s ním rozvést?

Klára pracuje a slušně vydělává, Radek pracuje také a ani jeho výplata není zanedbatelná, ale doma přesto nepanuje žádná pohoda. Ráno odvádí děti do ranní družiny Klára, také je vyzdvihává, cestou domů nakoupí denní nákup, dorazí domů, musí poklidit, připravit večeři, vyprat, učit se s dětmi a zkontrolovat jim úkoly. Přichází Radek a má hlad. Musí jíst hned, často si ani nesvlékne bundu, ale už jí. Klára má připravené teplé jídlo, ale než ho stihne ohřát, je Radek najedený něčím jiným. Někdy sní za studena maso, které měl mít druhý den k obědu, jindy zase zbaští přílohu, třeba bramborový salát. Je jako neřízená střela a za pár vteřin dokáže zlikvidovat Kláry přípravu jídla na druhý den. Poté se vysílen svalí na gauč. Nadává a stěžuje si na práci a na kolegy. Je odrovnaný a unavený. Je sedm hodin večer a Klára sprchuje děti, servíruje jim jejich večeři, balí svačiny na druhý den do školy, ráda by si sedla k televizi a koukala na hlavní večerní pořad, ale děti chtějí pohádku na dobrou noc. Tak čte a čte. Už jí kručí v žaludku, sama ještě nejedla, musí si ohřát večeři. Děti konečně spí a Klára se může navečeřet. Je sotva osm hodin večer, ale Radek už spokojeně spí. Takže naložit pračku a myčku, žehlit se bude jindy. Třeba za týden.

A Kláry pocit, že Radek je k ničemu a naprosto zbytečný sílí. Sama je utahaná, vyčerpaná a on se jen přivalí z práce, zanadává, sní k večeři první, co mu přijde pod ruku, klidně se cpe ještě nesvlečený v zimní bundě, jak nemůže hlady vydržet, ona mu ještě připraví svačinu na druhý den, přidá ovoce a konečně se těší, že si sedne k televizi. Jenže byt mají malý a spí na rozkládacím gauči v obývacím pokuji. A Radek začne vztekle kopat nohama. „Potřebuju se vyspat! Vypni to! Ať je už ticho, ty děti dneska tak řvaly a tys je neuměla uklidnit!“ Tak a Klára má po televizi. Odchází do kuchyně a pláče. Vždyť ty děti nejsou jen její, Radek je táta, tak proč si sakra myslí, že péče je jen na matce?

A Klára se pouští do hodnocení. Je už jen krok od toho, aby Radka opustila i s dětmi.

Bude jí skutečně lépe? A jaký ten Radek vlastně je? Díky němu si rodinka vyrazí na dva nebo tři prodloužené víkendy v roce. Do nějakého apartmánku nebo hotýlku. V létě na dovolenou k moři. Jenže celoroční dřina je na Kláře. Co s tím? Vzít dětem tátu? Jenže co s ním, když ve všední dny se po práci jen nají a hned spí a o víkendu hraje hry a od počítače se nehne? On fakt jen jede na nákup, po obchoďáku tlačí vozík, zaplatí a už se těší, jak si dá doma jednoho lahváče. Do hospody nechodí, neběhá za ženskými, sedí doma, ale musí mít klid. Ticho, on hraje hry a nesmí ho rušit ani děti. Občas rodinu vyveze na houby do lesa, nebo do přírody na procházku, ale už se zase těší domů ke svému počítači.

A Klára je nešťastná. Má ho ráda, ale stala se sokyní počítačových her. Telefonát s bývalou spolužačkou ji naprosto ochromil. “ A co hraje? Tak ho nech být, to je v pohodě.“ „Ale on na nás úplně kašle, jen hraje a hraje.“ „Zahejbá ti?“ „No to nevím, asi ne.“ „Tak to neřeš. Ten můj se zamiloval do herní figurky a byl ochotnej se za ní odstěhovat přes půl republiky. Prostě láska jako trám.“ Klára si myslí, že jde o nějakou legraci. Ale ne. Je opravdu možné, zamilovat se do postavičky ze hry a kvůli ní rozbourat celou rodinu? Marcela jí líčí, jak její Patrik k milence přišel. Hráli spolu nějakou hru dlouhé měsíce. Oba v utajení a krásných středověkých převlecích. Ona nádherná princezna a on udatný zbojník. Psali si, přišla láska a byli schopni zbourat vybudované rodinné zázemí. Co na tom, že z princezny se vyklubala obyčejná, velmi nevzhledná, obtloustlá a jednoduchá matka samoživitelka, která kvůli hře odložila své vlastní dítě do péče nuzně žijícím rodičům. Pro muže Marcely to byla prostě princezna. Už měl vymyšlený scénář, jak Marcelu opustí. Chce jít za svým snem. Nesmí mu bránit. Se svojí Kopretinkou si budou užívat jen to, co je baví. Žádné nucení do domácích prací a jiných výkonů. Kopretina352, herní parťačka, je ta pravá láska. Ona ho miluje, on ji také. Ne jako doma, kde po něm chce Marcela jen pořád něco a vůbec mu nerozumí. S Kopretinou to je jiné. Bude jako v ráji.

A pak to prasklo. Marcela zuřila jako saň. Pošle jí ho. Té jeho Kopretince, svého připitomnělého manžela. Ať fičí. Dostala vztek. Dala Patrika všanc té obtloustlé princezně, ale ona ho nechtěla. Patrik nemohl vyjít z úžasu.

Tak a co na to naše Kára? Bude ještě bojovat. Doufá, že najdou nějakou společnou cestu z krize.