Článek
Život v manželství nebo partnerství často není jednoduchý. Zažíváme různá zklamání, pocity nenaplnění vztahu nebo se rozhodujeme, jestli by nebylo lepší vztah ukončit. Nahlédnutím do domácnosti Aničky si každý z nás může gratulovat k tomu, že jeho rodinné soužití na tom není až tak moc zle.
Aničce je lehce přes třicet let, je to Romka původem ze Slovenska. Je prostě svá a razí heslo, že bude prostě vždycky po jejím, jiná cesta neexistuje. V Českých Budějovicích ji zděsí výška paneláku a představa, že dům bude bez výtahu, další děs jí připraví dopis vyměněné manželky, podle kterého ji má zastat v práci: „Já a v trafice?“ Bojí se odpovědnosti v pozici trafikantky, nebo vůbec práce jako takové?
A v Budějovicích začíná přituhovat. Tak brzo vstávat a odvádět děti do zařízení, to prostě není zvyklá. A ještě k tomu vyvenčit psa. Dítě je schopná v lednu vypravit do školy bez mikiny, jen v tričku a bundě, prý klučík mikinu nechtěl. Ano, u ní doma si dirigují děti, co a jak chtějí. Jsou jim tři a dva roky a dělají si to, co se jim zamane. A dostává se do střetu s náhradním manželem. Ten chce, aby se starala o děti. Raději leží u televize. Nějaká péče o děti je jí prostě cizí a do kamery posléze přizná, že po napomenutí si s nimi hraje, ale moc ji to nebaví a náhradnímu manželovi vyšle oznámení, že půjdou uvařit. Jenže chlap pracuje, ona odvede děti do školy a školky a má volno. To je jí jedno. Musí být po jejím a se slovy, máme tady dvě děti, musíme se starat oba, si jde za svým.
A na druhé straně, v Jevanech, je Pavel překvapený, jak to vlastně může fungovat, když se žena stará. Jak si může hrát s dětmi, uklízet a vařit, a dokonce mu udělat svačinu. Přál by si, aby se jeho Anička změnila. Jenže Anička nemá v nejmenším úmyslu se měnit. Chce, aby se změnil Pavel. Nestačí jí, že vydělává, motá se kolem dětí a věnuje se domácnosti. Má vysoké nároky.
A pod vedením Míši se rychle mění i děti Aničky. Z neposlušných a řvoucích děcek jsou hodné dětičky, které jsou vděčné za to, že se jim náhradní máma věnuje.
A při změně, která se jmenuje: „Dnes tu velím já“? Anička se nechala slyšet, že to musí být tak, jak ona chce a přála si společnou návštěvu romské hospody. Jenže hospoda je prý plná opilců a její náhradní manžel návštěvu odmítl. Takové zajímavé přání, když sama Anička tvrdí, že vůbec nepije. A partner Míši si už uvědomil, že ve své partnerce má vlastně poklad a o Anně prohlásil: „Takovou ženskou bych nechtěl“.
A Anička poté promlouvá na kameru. Manžela miluje, bude s ním celý život. Ví, že on ji miluje a nedá na ni dopustit. Ale prostě musí být podle jejího. Kde se v ní bere ta jistota láskou manžela? Je bez jediné pochybnosti, že by naopak on mohl opustit ji. A také se manžel prý chce stále mazlit, což Aničku asi obtěžuje. Řídí se heslem, nedat najevo žádný cit a být tvrdá jako kámen. Na Slovensku nechala své tři syny matce, ale navštívila je před rokem. Už ani neví, kdy porodila první dítě, tápe, jestli to bylo v jejích čtrnácti či patnácti. Ale vůbec toho nelituje. Až budou chtít, přijedou za ní.
Na závěr výměny předvede Anička svoji tvrdost v reálu. Místo aby se její manžel „polepšil“ podle jejích očekávání, začaly hovory o rozvodu. Anna bez mrknutí oka souhlasí. Ano, chce rozvod. A děti? A ta bezcitná matka sdělí, že to přece rozhodne soud.
