Článek
Takové dvě vcelku běžné rodinky.
Aktivní Bára s líným Pavlem, který se nejraději jen válí na gauči. Odmítá se dokonce najíst vsedě, u stolu, musí se u jídla povalovat a při tom krmí dcerku. Bez skrupulí se přiznává ke své vášni k pohodlíčku, žije v představě, že mateřská dovolená je jen velká pohodička a proto chtěl také do výměny, aby zjistil, kde pravda stojí.
A druhou rodinkou je Jarka s Tondou o čtrnáct let starším, který je po operaci kolena a už rok se vyhýbá práci. Podle jeho slov už nechce nic řešit. Jsou spolu čtyři roky, mají společného syna, rozmazleného Jarouška, kterému jsou tři roky. Žije s nimi ještě osmiletý Martin, syn Jarky, ale ten je pouze někde na pozadí. Ovšem kromě opomíjeného Martínka je zde ještě babička, maminka Jarky. Tato seniorka, které je přes sedmdesát let, je nedílnou součástí jejich domácnosti. Vaří, nebo spíše tak trochu plete v kuchyni, jezdí s rodinou na výlety, prostě žije s mladými každým coulem.
Takže sledujeme, jak Pavel neumí posekat trávník, protože jeho žena ho k tomu nepustí, a neví, že došel v sekačce benzín, protože mu to neřekla, nebo Tondy se dotkne nevinné špičkování náhradní manželky Báry a chce požádat o předčasné ukončení výměny. Nakonec rodiny vše dobře ustály a měly radost ze vzájemného setkání se svými partnery.
Jenže tato výměna nedokázala vysvětlit hlavní vztahový problém v rodině Jarky. Cítit po čtyřech letech vztahu odcizení a nesoulad, není normální. Je to ještě doba, kdy k sobě partneři mají blízko. Ani výměna ale nedokázala přijít na jádro pudla, protože oba partneři vlastně fungovali v normě. Je problém opravdu zakopaný v neustálé přítomnosti maminky, potažmo tchýně? Napadlo to už i vyměněnou manželku Báru, která s babičkou ve vyměněné domácnosti pobývala. Starší paní je naprosto nenápadná a před kamerou nekonfliktní. Ale už její nepřetržitá přítomnost může být pro manželský pár rušivá.
Ono to prostě může být tak, že Tonda jde do kuchyně, za sporákem „maminka“. Tonda jde do koupelny, „maminka“ si čistí zuby. Tonda jde na malou, na záchodě sedí „maminka“. Není nijak obtížná, ale je prostě všude. A Tonda si chce udělat pohodlí a svléct se do trenýrek, ale je tam „maminka“. Jede se na výlet, túra je náročná a jede i maminka. Počká se pochopitelně na ní. A co si budeme povídat, Tonda už není nejmladší a může mít toho všeho maminkování za čtyři roky po krk.
Vztahu by asi opravdu prospělo, kdyby mohla maminka bydlet samostatně, pochopitelně s častými návštěvami rodiny a občasnými společnými výlety. Protože na „maminku“, jako nezbytnou součást rodiny, už takový postarší chlap nemusí mít žaludek.
