Článek
Touhy dětí se vymykaly představám jejich rodičů o ideálně stráveném volném času. Místo hry na klavír chtěly hrát fotbal, místo kroužku gymnastiky raději randily, šplhaly po stromech a kouřily tajně v parku. Dnes mají děti více volnosti, rodiče méně pátrají a potomky už do ničeho netlačí, přesto by je jejich ideální zábava zaskočila. Je totiž dost absurdní.
Ony ty děti zase začínají trávit část svého volného času venku a nechvátají domů k počítačovým hrám. Co tam mohou dělat? Marně si lámete hlavu nad tím, co skupinky dětí od nějakých osmi do šestnácti let mohou dělat venku? Čím se tak zabaví, že vůbec domů nechvátají?
V našem domě vznikla večerka. Ale nejde o večerku tuctovou, ačkoliv ji vedou Vietnamci. Máma a táta se střídají za kasou, ale obchodu šéfuje zřejmě zběhlý syn. Je to obchodník každým coulem a ví na co natáhnout klientelu. V dosahu pár metrů jsou ještě další dvě večerky, ale ty nemají to pravé zboží pro omladinu. U nás se vine nepřetržitý dlouhý had složený z teenagerů, každý třímá v ruce sáčky, plechovky, kelímky. Jsou to pochutiny, které doporučují youtubeři. Ten obchod je dětský ráj, to správné místo, kam míří rovnou ze školy v celých skupinách. Kelímky obsahují nějaké barevné slizy s kuličkami, pytlíky ukrývají křupky, nápisy v češtině jsou snad drobným písmem jen zezadu, ale děti vědí, po čem sáhnout. Výběr je nepřeberný. Stovky různých podivností v regálech. A také stojím ve frontě, přede mnou kluk, tak dvanáct let, třímá nějaký záhadný balíček. A já zatoužila vědět, co v něm je. Tak jsem se ho prostě zeptala. A ten hodnej kluk po zaplacení ten pytlík ihned roztrhl, strčil mi ho před nos se slovy: „Tak si vemte.“ Mě to opravdu ohromilo, ujídat jsem mu nechtěla. Byly to nějaké křupinky a moc jich tam nebylo. „Aha, křupky. Díky za nabídku, já jen chtěla vědět co to je.“ Tak začal debužírovat sám. Před krámem už na něj čekali kámoši. To je podstata venkovní zábavy. Stát před prodejnou na chodníku v hloučku a jíst a pít nějaké šílenosti za spoustu peněz. Když se dojí, jde se dokoupit. Děti jsou vytrvalé a otužilé, vydrží i v dešti, v zimě nebo vzdorují vedrům. Vycházím ven a po dvou hodinách se vracím a vchodové dveře jsou stále obsazené tou stejnou partou. Mají výdrž. Starší u konzumace i pokuřují, běžné cigarety to ovšem nejsou. Čím starší skupinky, tím více jadrných slov. V jejich repertoáru jsou hlavně slova ty ku…, p…., č….. Prostě tu máme komplet gynekologii v explicitním vydání. Také hovory jsou úměrné věku. Mladší děti řeší přátelské vztahy, školu, oblečení a první lásky, starší hlavně sex.
A když přijdou domů a máma zavolá: „Kde jsi byl? Škola ti přece končila ve dvě.“ Tak čtrnáctiletý Marek odpoví: „Ále, s klukama jsme byli venku.“ „Tak to je dobře.“ Jo, kdyby máma věděla, že Markovou zábavou je nyní stát dvě hodiny s partou ze školy před krámem, pojídat a popíjet předražené cosi, asi by nestačila žasnout.
