Článek
Manžela mám moc ráda, jsem s ním šťastná, jen kdyby… Sama jsem dost nemluvná, ale manžel je hovorný. Rád mluví a rád se poslouchá. Máme chlapečka, trpí ADHD, je s ním dost práce, musíme chodit na logopedii a grafomotoriku a je třeba se mu věnovat. Takže ho vodím do speciální školy a obíhám s ním různé terapie. Mám zkrácený pracovní úvazek. Doma ještě cvičíme různé úkoly, potom vařím manželovi na druhý den, aby měl domácí jídlo a nemusel chodit do hospody. Prý vařím dobře, chválí si mne. On se přižene domů z práce a začne zpravodajstvím z jeho pracovního nasazení. Musel celý den pomáhat Jitce, je úplně blbá, dalo mu to práci. Můj oběd nesnědl, protože Klára slavila narozeniny a pozvala ho do restaurace. Druhý den jsem se měla na talíři, jak hrozného má manžela jeho kolegyně Markéta, nic neudělá a s ničím jí nepomůže. Přivezla do práce vysavač a můj muž jí ho opravil. Marně vzpomínám, kdy opravil něco doma. Nemohu si to vybavit. Vždy jen povypráví, nají se, zahraje hry, rozešle zprávy a usne. Před tím ovšem pohladí našeho Ondru, dá mu pusu, mě také a pochválí mi jídlo. Další den mám opět na talíři tu blbou Jitku. Užil si s ní ten den dost legrace. Namluvil jí nějaké nesmysly o léčivých kamenech, kterým věřila, a měl z toho takovou radost. Další den vozil půl pracovní doby Markétu po lékařích, ona má toho strašného manžela, takže musel zasáhnout, Markétě nebylo dobře. A o víkendu prý doma nebude, nemusím vařit. Takto mi to podal. Uleví mi. Nemusím si dělat starost s jídlem, budu mít klid. Klára uspořádala velký podnikový teambuilding. Je prý třeba, aby se v podniku upevnily vztahy.
Začalo mi být smutno. Ano, chápu, že je třeba upevňovat vztahy, také bych je ráda upevnila, třeba zrovna s mým mužem. Také bych ráda vyrazila na nějaký ten víkendový pobyt. A můj muž koukal a nemohl pochopit, proč jsem smutná, vždyť si konečně odpočnu. Nemusím se o něj starat. A já pípla, že bych chtěla jet s ním, že by si i náš kluk zasloužil někam vyrazit a manžel vytřeštil oči a spustil, že pro Ondru to naprosto není, nesnáší změnu prostředí a navíc oni budou ubytovaní v nějaké ubytovně se společným sociálním zázemím. A já? Já bych se tam nudila, budou se řešit jen samé pracovní věci, kterým nerozumím.
Další pátek odpoledne musel udělat radost té blbé Jitce a do večera seděl na její přednášce o léčivých minerálech. Potom musel běhat za Markétou do nemocnice, ona přece měla toho neschopného manžela a ten můj schopný, který s ní objel lékaře, ji pomohl odhalit její problém. Nyní je Markéta v nemocnici a po operaci a můj muž za ní musí zaběhnout alespoň obden, aby jí nebylo smutno. A Klára? Tu mám na tapetě denně. Prý chce pěstovat muškáty. Musím jí poslat návod. Klára chce také recept na ten skvělý těstovinový salát, tak moc jí chutnal. Vůbec nevím, že bych jí poslala nějaký salát, to se asi ten můj dobrák s Klárou rozdělil. Prý o chce také dělat a bude ho dělat rovnou pro dva, aby měl i můj muž. Abych si mola vydechnout a neměla práci. Tak takto to je. Bez mučení se přiznám, že jsou mi všechny tři ženské trnem v oku a nemohu je vydýchat. Na druhou stranu chápu, že za vším stojí především můj muž a nevím, jestli je hodný, že každé z těch tří kolegyň touží pomoc, nebo je hloupý, že mi vše ještě vypráví, protože netuší, že mi tím ubližuje, nebo je naopak zlý a všechno mi líčí, aby mi ublížil.
